EU chce regulovat fény na vlasy aneb Ekologický Kocourkov

Plýtvání úsporami: “zelené” technologie paradoxně zvyšují spotřebu energie. Absolvovalo vedení Evropské unie povinnou školní docházku?

Znají ti lidé základní fyzikální zákony? Umějí počítat aspoň na úrovni běžné “kupecké” trojčlenky? Všechny tyhle otázky mi naskočily v hlavě, když jsem si v novinách přečetl následující zprávu: „Po vysavačích se silnými motory a klasických žárovkách plánují evropští úředníci další omezování neúsporných spotřebičů. Evropská komise diskutuje o zákazu energeticky náročných rychlovarných konvic, topinkovačů nebo třeba fénů.“

Představte si, že si ráno chcete uvařit kávu, připravit topinku nebo vyfénovat vlasy. Na všechny tyhle úkony potřebujete určité množství tepla, které je jasně dáno. Přivedení půl litru vody k varu prostě znamená rozžhavit topnou spirálu v konvici na určitou teplotu a po určitou dobu, na což je třeba určité množství elektrické energie. Můžete samozřejmě vymyslet konvici s lepší izolací, aby vám část toho tepla zbytečně neutekla a ohřívání vody bylo o něco efektivnější. 

Jenže to všechno už výrobci konvic a dalších elektrických spotřebičů dávno udělali. Umím si samozřejmě představit konvici, jejíž příkon bude snížen na polovinu. Znamenalo by to ale, že byste na kávu museli čekat dvakrát déle. To samé platí i pro topinkovače nebo fény. Topinka by se pekla dvojnásobek času než dnes a vlasy byste si fénovali dvakrát tak dlouho. Opravdu tohle evropští úředníci chtějí? 

Administrativním rozhodnutím moudrých bruselských hlav se neušetří trochu elektrické energie. To, co chystají, je typický příklad greenwashingu – tedy účelového přemalovávání věcí nazeleno. Evropská komise s námi hraje stejně podivnou hru, jako když v září 2014 zakázala výrobu vysavačů s výkonem větším než 1600 wattů. Co na tom, že s těmi “ekologickými” trvá úklid bytu delší dobu?

V další podivné hře Evropská unie v září 2012 zakázala prodej klasických žárovek s wolframovým vláknem. Povinně je nahradily kompaktní fluorescenční zářivky (úsporné žárovky) a žárovky s technologií LED. Že prý to šetří elektřinu… Jenže oba “ekologické” zdroje světla mají řadu nevýhod. Úsporné žárovky jsou drahé, rychle u nich klesá svítivost a obsahují jedovaté těžké kovy. LEDky mají nepřirozenou barvu světla, ze které bolí oči. 

Renomovaný britský týdeník The Economist (http://www.economist.com/node/16886228) už v srpnu 2010 v souvislosti s “úspornými” žárovkami připomněl takzvaný Jevonsův paradox, pojmenovaný po britském ekonomovi Williamu Stanleyovi Jevonsovi (1835 – 1882). Tato poučka velmi zjednodušeně říká, že inovace, které přinesou úspory energie, nakonec vedou k nárůstu její spotřeby. Už v éře parních strojů si Jevons všiml, že zvýšení efektivity při spalování uhlí vedlo k dalšímu rozšíření parních strojů. Je to zcela logické. Úspory při jakékoli technologii sníží provozní náklady, takže si pak tu technologii může dovolit víc lidí. Čím je to levnější, tím víc se to používá.

“Úsporné” žárovky tedy znamenají víc svícení než dřív. Proč si pořádně neposvítit na chatě, kde vám dřív stačilo jen jedno světlo? Proč si nenamontovat silnější žárovky na chodbu, do sklepa a na půdu, kde jste vám dřív stačilo šero? Proč si častěji nedopřát topinky a fénování vlasů? Vždyť je to přece levné a “ekologické”! 

Ale teď vážně – samozřejmě nelze brát přes 100 let starou ekonomickou teorii jako fakt. Stejně tak není na šetření s elektřinou nic špatného. Problém ale je, když se ho snažíte docílit umělými a zbytečnými zásahy do ekonomiky. Což zakazování různých spotřebičů či omezování jejich příkonu nepochybně je. Dopady na životní prostředí a spotřebu energie jsou minimálně diskutabilní a regulace pouze zajistí vyšší zisky pro určité zájmové skupiny. EU toto skutečně řešit nemá a jen podobnými návrhy zbytečně dodává oprávněnou munici těm, kteří z EU chtějí vystupovat.