No Future nebo Soudný den? Budoucnost bude přesně taková, jakou si ji uděláme

Kdysi v pubertě jsem začal poslouchat punk. Tvrdou hudbu mám rád dodnes, ale punkové heslo No future! (Žádná budoucnost!) už mi nic neříká. Jak totiž člověk dospívá a bere rozum, dochází mu, že je to jen na něm.

Starám se o rozvětvenou rodinu a i jako politik se snažím, aby budoucnost Pražanů byla co nejpříjemnější. Možná stárnu, ale konstruktivní práce má pro mne pořád větší cenu, než nihilistický brek nad tím, že je všechno špatně.

A do toho se dočítám o vlně zoufalství a depresí, kterou v Británii vyvolal novinový článek o hrůzách klimatické změny. Kvůli globálnímu oteplování nás prý čeká kolaps společnosti, hladomor, války, epidemie a migrační vlny, které naprosto rozvrátí civilizaci. Po přečtení prý musela řada Britů začít navštěvovat psychiatra. „Připadá mi to, jako by mi náhle diagnostikovali nevyléčitelnou chorobu,“ řekl novinářům jeden z nich.

Globální oteplování prý bude natolik ničivé, že už ani nemá cenu mít děti. Tvrdí to britské hnutí BirthStrike. Jeho zakladatelka Blyth Pepinová vyzývá k odložení plození do doby, než podnikneme zásadní kroky ke zlepšení klimatu. „Jsem vystrašená, planeta a příroda kolabují,” řekla Pepinová novinářům. Přivádět další generaci do světa, který se řítí do záhuby, je prý nezodpovědné. 

Ke stejně pesimistickému rozhodnutí dospěla i německá feministka Verena Brunschweigerová. Nejhorším ničitelem životního prostředí jsou podle ní právě děti. Čtete dobře: už nevadí auta, igelitové sáčky, kácení pralesů ani kouřící elektrárny, ale naši potomci. Pojďme je tedy nemít! „Dítě, které se narodí, je to nejhorší, co může někdo provést životnímu prostředí,“ říká Brunschweigerová. Každé mimino prý vypustí až padesát tun oxidu uhličitého (CO2).

Ano, takhle daleko jsme to dopracovali. V zájmu snižování emisí skleníkových plynů se vzdáváme vlastních dětí. Zahazujeme budoucnost a zříkáme se výdobytků naší civilizace a kultury.

Dejme tomu, že by se bizarní nápad nemít potomky v Evropě rozšířil a ujal. Nejen, že už nyní naše populace reálně vymírá (v EU má průměrně každá žena 1,6 dítěte), ale ještě k tomu se objevují podobné názory, které tento trend urychlí. Na řeči o "sebevraždě Evropy" jsem celkem alergický, ale co jiného to je?

Zelené strašení koncem světa ale bohužel zabíjí i přímo. V březnu 2010 spáchala kvůli údajně nadcházejícímu ekologickému Armageddonu sebevraždu rodina v argentinské Goye. Otec a matka zastřelili sebe a svého dvouletého syna, zatímco sedmiměsíční dcera střelná zranění jako zázrakem přežila. Rodiče nechali na stole lístek, že prý se bojí globálního oteplování. Tohle je čirá hrůza. Vyvraždíte si rodinu jen proto, že vám někdo namluvil cosi o blížícím se konci světa. Waco a David Koresh hadr.

Dánský profesor statistiky Bjorn Lomborg na tohle téma napsal pozoruhodnou knihu Skeptický ekolog, která v roce 2007 vyšla i v češtině. Přesvědčivými čísly, statistikami a věcnými argumenty dokazuje, že strašení budoucností je nesmysl. Apokalypsa nepřijde. Naopak žijeme v čistším, bohatším, stabilnějším a celkově bezpečnějším světě, než jakákoli generace před námi. Pro zelené aktivisty Lomborg používá přiléhavé označení "doomsayers" (hlasatelé soudného dne), jejich ideologii pak označuje termínem "litanie".

Ekologickým aktivistům jejich zelené No future! neberu. Pokud se někdo rozhodne nemít děti a očekávat konec světa, je to jeho věc. Tohle nám už před dvěma stovkami let vysvětlil Charles Darwin.

Součaný svět je lepším místem k životu, jenže k tomu je třeba přestat brečet, něco dělat a vytáhnout ruce z kapes. Z vlastních, cizich i těch dotačních.