Být opět blogerem? Skvělý pocit k nezaplacení!

Zdravím vás, vážení čtenáři. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o svoje momentální pocity radosti a štěstí. Administrátoři a technici blog.iDNES.cz mi opět reaktivovali můj původní blog a já jim za to upřímně a ze srdce děkuji.

Jane, Patriku, Terezo B., Petro a Terezo J., jsem vám nesmírně vděčný a vážím si vaší velkorysosti, vaše vstřícné gesto pro mě opravdu hodně znamená. Udělám maximum pro to, abych vaši důvěru nezklamal.

Uplynulé více než tři roky bez blogu jsem zažíval pocity, které pravděpodobně zažívá fotbalový fanoušek, který za svoje nevhodné chování dostal zákaz vstupu na stadion svého zamilovaného klubu. Nutno dodat, že v mém případě zákaz zcela zasloužený. Jsem upřímně rád, že můj trest pominul, že jsem dostal pomyslnou druhou šanci a mohu zde opět, kdykoliv budu chtít, zveřejnit svůj vlastní blog. 

Vůbec to ovšem neznamená, že po tomto blogu budou zcela automaticky následovat případné další. Klidně se může stát, že tento blog bude mým prvním a zároveň i posledním. Zvláště za poslední rok jsem si totiž uvědomil, že mi vlastně neschází ani tak blogování samotné, ale že tím nejdůležitějším, co postrádám, je pro mě zejména ta skutečnost, abych zde vůbec blogovat mohl, abych měl vůbec tu možnost. Jestli zde následně zveřejním jeden, sto, nebo tisíc blogů, to pro mě bylo až druhořadé. Podstatné pro mě bylo, mít vůbec tu šanci, tu možnost.

Nevím jak vy, ale já osobně považuji blog.iDNES.cz po všech stránkách za bezkonkurenčně nejlepší blogový portál na českém internetu. Mám to tady opravdu moc rád a čím déle jsem zde nebyl, tím více jsem si tuto skutečnost uvědomoval. Vážím si každého čtenáře, který věnuje svou pozornost zdejším blogům a stejně tak mám ve velké úctě každého zdejšího blogera. Nikdo z vás mi není lhostejný a každá vaše myšlenka, kterou zde zveřejníte, ať již jako blogeři, či jako diskutující, mě obohacuje, rozšiřuje moje dosavadní obzory. Je přitom zcela lhostejné, zda mě svým blogem, či diskuzním příspěvkem "naštvete", přinutíte k zamyšlení, či dojmete, nebo naopak potěšíte, pobavíte, či dokonce rozesmějete. Jsem vám vděčný a jsem rád za každou emoci, kterou ve mně svým blogem, či diskuzním příspěvkem vzbudíte. Díky vám za to. 

Za poslední více než tři roky bez blogu jsem si asi ze všeho nejvíce připadal jako malý předškolák, který se skrze plot smutně dívá na svoje kamarády, jak si vesele a spokojeně hrají na svém oblíbeném dětském hřišti, ale on sám za nimi nemůže, nesmí si s nimi jít hrát. Jsem nesmírně šťastný, že si se svými kamarády, tedy s vámi - čtenáři a blogery, mohu na našem společném oblíbeném "hřišti" opět začít "hrát". Netvrdím, že si s vámi začnu "hrát" hned, pravděpodobně budu zpočátku spíše ostýchavý a zdrženlivý, ale vězte, že i když budu stát opodál a vše pouze z povzdálí pozorovat, budu i tak nesmírně šťastný.

Už totiž nebudu stát za plotem...