Nářky kolegů podnikatelů vůbec nechápu. Vy jako nemáte žádnou finanční rezervu, nebo co?

Úvodem svého blogu bych se předem omluvil za poněkud ostřejší tón jeho nadpisu, ale nemohu si pomoci. Ač chápu, že stávající situace kolem pandemie COVID-19 citelně doléhá na mnohé podnikatele a firmy, za svým názorem si stojím. 

Když jsem přesně před dvaceti lety, na jaře roku 2000, začínal se svým podnikáním (cestovní ruch, ubytování, pohostinství), od samého počátku jsem ctil jednu zásadu: Mít za VŠECH okolností dostatečnou finanční rezervu pro případ, že se přihodí cokoliv a jakkoliv nepříjemného, špatného, zlého, tak abych neohrozil standardní fungování nejen své firmy a své rodiny, ale pochopitelně také svých zaměstnanců, respektive jejich rodin. Na toto jsem pokaždé dbal opravdu velice důkladně, proto jsem vždy pečlivě zvažoval, byť i sebemenší výdaj, investici, kterou jsem hodlal zafinancovat právě z vydělaných peněz, z vytvořeného zisku. A nemyslím tím výhradně vydání, související s mým podnikáním, ale pochopitelně i vydání směrem ke své rodině, tedy např. financování dovolené, koupi nového automobilu apod. Ano, myšlenka DOSTATEČNÉ FINANČNÍ REZERVY PRO PŘÍPAD JAKÉKOLIV KRIZE, ta pro mě v rámci podnikání vždy byla, je, a do budoucna i nadále bude jakousi téměř až posvátnou mantrou.

Některým z vás možná přijde až úsměvné, co nyní napíši, ale častokrát jsem se třeba přímo uprostřed noci probudil, uzavřel se do své pracovny a až do rána si kladl otázky typu: "Opravdu musíme letět celá rodina do Španělska k moři, vždyť i na Šumavě je přece tak krásně?" Nebo: "Skutečně si musíme pořizovat to nové auto, vždyť to stávající nám přece stále ještě slouží více než dobře?" Pochopitelně, že ne vždy rodina moje "úsporná" rozhodnutí přijala s nadšením, což jsem samozřejmě zcela chápal, ale na druhou stranu, pokaždé když došlo, byť i k sebemenšímu mimořádnému výdaji, ať již v rámci podnikání, či rodinných financí, celá rodina nakonec ocenila tento můj dlouhodobý, konzistentní přístup a uznala, že je to jediná možná a tudíž i správná cesta.  

I proto mě v posledních dnech a týdnech někdy téměř až "vytáčejí" nářky mnohých mých kolegů podnikatelů, kteří tak prozíraví jako já nebyli a na pomyslná "zadní kolečka" vůbec nepomysleli. Páni kolegové, nezlobte se na mě, ale podnikat kupříkladu třicet(!) let v kuse a nemít za tu dobu vytvořenou dostatečnou finanční rezervu, to svědčí pouze o dvou věcech: Buď svoje "podnikání" prostě neovládáte, neumíte ho, když jím nejste schopni vygenerovat náležitý zisk, anebo ho naopak umíte, ovšem potom pro změnu "nezvládáte" svoje soukromé finance/výdaje, když si nejste schopni vámi vytvořený zisk ušetřit na případné horší časy a utrácíte ho častokrát  za naprosto nepotřebné věci a fakticky za úplné zbytečnosti. 

Mám-li mluvit konkrétně za svou firmu, potom jsem před vypuknutím pandemie COVID-19, respektive před vyhlášením nouzového stavu v ČR, zaměstnával 11 pracovníků na plný úvazek a 4 pracovníky na částečný úvazek, chcete-li jako brigádníky. A povím vám to na rovinu, tak jak to skutečně cítím, jakkoliv drsně to může vůči všem mým kolegům podnikatelům, kteří se ze stávající situace mnohdy až "hroutí", znít: Hanba by mě musela fackovat, kdybych tyto "svoje lidi", z nichž někteří pro mě/se mnou pracují i deset a více let, měl ze dne na den tzv. vyhodit na dlažbu, propustit je! Naopak, všechny si ponechám (včetně brigádníků) a všichni budou i nadále, tedy až do odvolání nouzového stavu v ČR, ode mě dostávat 100% svého platu! Moc dobře si totiž uvědomuji jejich hodnotu pro svou firmu, jejich potřebnost a nezastupitelnost a současně je nechci vystavit sebemenšímu stresu a obavám z případné ztráty jejich zaměstnání. Navíc, nehodlám při tom využít žádnou aktuálně nabízenou finanční podporu ze strany státu, právě naopak. Zaplatím je výhradně ze svého, protože já onu již několikrát zmíněnou DOSTATEČNOU FINANČNÍ REZERVU PRO PŘÍPAD JAKÉKOLIV KRIZE zkrátka vytvořenou mám. Na rozdíl od mnohých z vás, kolegové...  

Již v minulém týdnu jsme si proto společně s naší externí paní účetní nastínili několik konkrétních scénářů (od toho nejvíce optimistického až po ten nejvíce pesimistický) možného budoucího vývoje v rámci mé firmy, přičemž jsme zohlednili především faktory omezeného cestování, respektive zcela paralyzované osobní letecké dopravy, vzhledem k tomu, že právě turisté ze zahraničí jsou alfou a omegou mého podnikání. A přestože jsme nakonec dospěli k poměrně nezanedbatelným souhrnným částkám od několika stovek tisíc korun, přes částky lehce převyšující jeden milion korun, až po částku ve výši několika milionů korun, které (výhradně ze svého) svým zaměstnancům vyplatím, respektive již vyplácím, byl jsem nakonec vlastně velice potěšen.

Zjistil jsem totiž, že i v případě nejhoršího možného scénáře mi z mé finanční rezervy, konkrétně z výhry ve Sportce z loňského 13. listopadu, ve výši 250 944 439 Kč, stále ještě zbyde více než slušná suma peněz...