Zima, sníh a vše kolem

Byť s kapkou zpoždění, přeci jenom ani já nezůstanu pozadu v tématech nás, blogerů, a dnes přicházím s pohledem na aktuální období tak trochu jinak. Nemusím nikomu z vás, kdo právě tento článek čtete vysvětlovat, co zima obnáší, proč vlastně je apod. Každý máme však na zimu odlišný pohled, většinou rozdělený na dva tábory. Radikální odpůrci pro ně ohavného počasí, a snílci a milovníci zimních radovánek. Nějak jsem dnes pochopil, že jde vytvořit i jakousi formu bariéry mezi neutrálním postojem a zároveň i účelným. Přeci jenom jsem pouze student, kterému zima ještě zdaleka nezasahuje do života, jako dospělému člověku.

Pohled z gymnázia ve ZlíněFilip Bartoš

Všichni víme, co od ní čekat, všichni víme, jak se na ní připravit, ale málo kdo zná efektivní způsoby, jak v této povinné složce roku obstát a dokonce si jí užívat. Řeč je o zimním obdobím,
jenž se stává noční můrou všech řidičů, ale také pracantů, který prakticky přichází o zakázky, anebo se z jejich práce v momentu stává adrenalinový sport. Neznám člověka, mimo mě v dětských letech, vyloženě těšícího se na závěje a desítky centimetrů sněhu a už vůbec ne toho, kdo sníh rád uklízí.

Já jsem ale vzal zimní období trochu jinak. Zima se u nás objeví jako nový den po dlouhé noci, mám na mysli po těžkém podzimním období depresí, a už jen tohle slovní spojení v sobě skrývá určitou hrstku nové naděje. Zima vůbec nemá působit jako období agrese, a nějakého stresu. Mám pocit, jakoby věci plynuly pomaleji, než obvykle. Je to běh na dlouhou trať, který obnáší spoustu věcí, které by měli ukazovat pravou lidskost. Proč je symbolem zimy sníh? Vždyť jen pohledět na úchvatnou krajinu oblečenou do bílého kabátu s přídavkem metalízy v podobě ledu. Spadané listí z podzimu líčí starosti a trápení, které ten bílý kabát skrývá, a nechává je spát a snaží se nám dát novou šanci. Člověk dokáže přehlížet svou emocionální stránku a najít ve věcech mnoho pozitiv. To se mi také povedlo.

Čeká nás, a vlastně už k nám zaklepal čas adventu. Je to vůbec znát? Tma nás obklopuje již kolem čtvrté hodiny odpolední a tak se nám dostává kousek té atmosféry. A když se řekne advent, spousta lidí si přestaví pojem Vánoce, jako čas, kdy budeme opět "bohatší" o nesmysly, které nás za pár měsíců budou pouze zavazet, jako čas, kdy přibereme spousty kil na váze a opět vstřícně zaholdujeme alkoholu. Tohle ale vůbec není podstata tohoto období. Proč vlastně tato skládanka do sebe tak zapadá? Všechno na světě má svojí příčinu a svůj řád. Zítra nám kalendář ukáže první prosincový den. Uvědomili jste si vlastně, že nás čeká posledních 31 dnů v roce? Prosinec je posledním článkem roku a tak nezbývá nic jiného, než bilancovat uplynulý rok. Zamyslet se nad tím, co bylo špatně, kolikrát jsme se nepoučili, kolikrát zklamali a jak tomuto všemu v příštím roce zabránit.

Dlouhé zimní večery většinou zabíjíme hledáním nesmyslných aktivit, které pouze vyplní čas, ale nijak nás neobohatí. Co třeba jednou za čas jen tak sednout k rozpálenému krbu, pootočit žaluzie a pohlédnout nevinné venkovní prostředí. Vidět, jak mráz píše vzpomínky na okna, jak vítr vznáší lehký sníh do vzduchu. Zmrzlá voda zastavena v chladných dnech tvoří z rybníku tvrdou pevnost, která zastavuje čas. Naráz máme prostor k vlastní očistě. Posledních 31 dní na to, aby každý z nás ukázal tu podstatnou část lidskosti, která se v každém z nás skrývá, a ne že ne. Vždyť by to byla hloupost, chovat se v tento sváteční čas k sobě sobecky, povýšeně a pokrytecky. Pro spousty lidí je těžké zahodit tyto farizejské vlastnosti, když nedokážou držet pevně ani s rodinou, ale přesto pokud zasáhne vnitřní motivace, zdánlivě bezcitný člověk dokáže prolomit ledy.

To je jedno z mých hlavních přání pro letošní Vánoce, zda-li tak můžu nazvat celé následující období. Celý svět je tak pozitivnější, pokud každý na sobě zapracuje, a dokáže projevit pevnou vůli, být lepším člověkem. Každý z nás má chyby, stejně rovné. Kdokoliv na světě mezi sebou si je roven, avšak měřit charakter metrem na látku nelze. Když už píšu tyto věty, hřeje mě u srdce pocit ze zítřejšího dne kdy víc, že budu moct vycházet s člověkem, který není mou úctou zrovna oplýván. A až neuvidím žádné porovnávání a rozdělování společenských vrstev, budu vědět, že na světě jednou bude líp. Člověk se učit umí, jen potřebuje dostatek odhodlání. A když mi vy, čtenáři projevujete úctu tím, že u tohoto článku přemýšlíte, můžete mít velmi dobrý pocit, že jste dobrými lidmi!