Věc, jenž rozdělila společnost na mladé a staré. Na zastaralé a perspektivní. Na výhody a nevýhody. Mít rodiče kolem padesátky také nese své výhody a nevýhody. Rozhodně ale inspirují k faktu, jak těžké je starší generaci přesvědčit o plusech internetového připojení.
idealaunch.com
Než se vůbec dostaneme k internetu, vrátil bych se ke kořenu myšlenky. Mí rodiče jsou přesně na prahu. Tzv. neutrální voliči, kteří se bojí pravice díky snaze vylepšit budoucnost a zároveň nechtějí přílišné „financování každého“ od levice. Po revoluci si velmi rychle zvykli na komfort a klid. Jakmile přichází čas na změny, chybí zde cit pro správnou volbu pod tlakem. A přesně tak funguje i jejich názor na internet.
Jako příklad bych si vzal internetové bankovnictví. Ve starších řadách je zde spousta odpůrců a nedůvěřivců. Čím starší, tím radikálnější. Že je to logické? Není! Lidé stále přemýšlejí o tom, jak ušetřit co nejvíce peněz a téměř většina by si pro korunu koleno řezala. S penězi je ale také spojený čas a způsob. Starší lidé budou raději cestovat někdy až zbytečné vzdálenosti k poštám, kde budou věčně vyplňovat složenky za nějakou tu desetikorunu. Nevěří, že internetové sítě jsou stabilní, a poskytují nám rychlé a efektivní placení pomocí pár kliků. Proč? Kdyby měli vůli naučit se jednoduchý princip, akceptovali by to. Nechtějí. Bojí se změny.
Podobných příkladů bych mohl jmenovat dále. Internet opravdu rozdělil společnost v tomto směru na mladé a staré. Rychlý přísun informací, spojený s vlnou „poangličtinování“ způsobil opět zmatek v hlavách lidí, nechápající situaci zde na světě. Děláme vše proto, abychom byly vzdělanější, moudřejší, flexibilnější. Tito lidé nám, mladým nadějím nedovolují stále se vyvíjet. Tvrdí, že si nedovedou poradit s několika anglickými názvy. Chápu, je to těžké zvykat si na tento styl komunikace. Berme ale v potaz, že se dnes přes síť dozvíme kdejakou věc, kdejakou událost. Spousta lidí obětuje čas raději čtením nesmyslných bulvárů, než sebevzděláváním se. Internet je věc, která nám pomáhá být stále lepším, informovanějším a chytřejším. Všechno navíc téměř zadarmo.
Nelíbí se mi postoj většiny starších lidí k počítači jako takovém, spojeným s internetem. Jsem rád, že ho můžu využívat k vzdělávání sám sebe. Často také slýchávám, že se stáváme na „netu“ závislými. Proč tak ostré slovo? Vždyť je to nás informační zdroj číslo 1 v poměru cena/kvalita/čas. Kdokoliv, kdo říká, že se na internetu tráví zbytečně moc času, nemá v žádném případě pravdu. Je jen na nás, jak jej využijeme a jak nám může pomoci. Otázkou zůstává, jestli dokážeme zaplnit mezigenerační díru, a internet jednou bude normálním prostředkem jak pro mládež, tak i pro starší generace.
