Jeden proti třiceti

Problémů, nedostatků a zásadních omylů je v dnešním školství až příliš a ani mě nemohl alespoň jeden z nich minout. Být předsedou třídy na střední škole je na jednu někdy otravná práce, ale na druhou stranu, dozvídáte se něco víc, než obyčejný student. Dnešní událost mi opět ukázala, jak to vlastně (ne)funguje.

lidovky.cz

Vztahy mezi učiteli a žáky jsou na nulovém bodě. Ale podle situace. Problém následující: Většina studentíků proplouvá skrz učivo bez jakékoliv snahy. Ze základní školy si odnesou návyk, že vše půjde samo. Samozřejmě, správný kantor, ať je to na gymnáziu nebo na odborné střední škole, bude vyžadovat  maximální snahu a pracovitost jak v hodinách, tak v domácí přípravě. Ne každý předmět může být zábavný a ani učitel z látky nemůže vykouzlit zajímavé učivo. Základním faktorem výsledné známky je přesto samotná snaha jedince. První zápletku nacházíme po prvních testech. Pokud je známka dobrá, není nic k vytknutí. Jak se ale objeví 4 nebo 5, v hlavě studenta začne kolovat neuvěřitelný kolotoč možností, jak najít na něčem vinu. Samozřejmě nese vinu učitel, že připravil příliš těžký test nebo neumí vysvětlit látku. Největší paskvil ale vznikne tehdy, když vystoupí tzv. “dítka s jiného světa” a začnou si nahlas stěžovat. Celá třída zbystří, zamyslí se a začíná nám efekt stáda, stejně jako u dospělých lidí.
Doposud jsem prakticky shrnul děj z předchozího článku o studentech. Chtěl bych zde vyznačit problém z další strany. Začátek je pochopitelně daleko dříve. Můžeme se ptát - Jak se takoví studenti dostávají na gymnázia a na lycea? Co když se učitel opravdu chová nezpůsobile? Není náhodou problém v rodičích? Pochopitelně, že ano. Je to paradoxní, že vyspělost a přirozená inteligence se u teenagerů projevuje daleko dříve, než v dobách nedávných. Stále ale převažuje “pud bezstarostnosti”. Věc je prosté. Je nutné vidět v tomto věku periferně trochu pod pokličku.
Jednoduchá věc - učitelé nejsou učitelé, jsou to normální lidi a je to jejich normální práce jako každá jiná. Učitelé nemají v úmyslech nás, studenty terorizovat, strašit a odrazovat od studia. Je to jen individuální snaha donutit mladé lidi opravdu studovat, a ne žít v domnění, že studují. Proč na to studenti přicházejí až po dovršení dospělého věku a zpětně se trestají, jak se tak mohly chovat? Stále se nemůžu zbavit pocitu, že je potřeba něco změnit, aby se takové lidské myšlení vrylo do pamětí mladých již dříve. Chybí pravý vzor a příklad. Je to určitě důvod k zamyšlení. Nejen pro samotné školství, ale také pro rodiče, samotné studenty...
Očekávám v diskuzích srovnávání semnou samotným - logicky. Dá se tomu předejít jednoduše. Patřím mezi klasické lajdáky. V mém vysvědčení se objeví málo jedniček, většina dvojek a nějaká trojka. Zapadám výsledkově do průměru. Že jsem si teď protiřečil? Zdaleka ne. Je potřeba si uvědomit, že se to může obejít bez zbytečných útoků na učitele a vytváření těchto konfliktů. Nejvíce mne ale stejně mrzí, že proti házení učitelů do černého pytle jsem téměř sám. Proč se stále ke stádu připojuje více volů? Pevně věřím, že spousta jiných to cítí stejně, ale bojí se vystoupit. není se čeho bát - je to váš názor a ten vám nikdo nevezme! Cílem tohoto článku by mělo být určité zamyšlení k tomu pojmu RESPEKT. Respekt k učiteli. To je ta cesta....z naší strany - ze strany studentů.