Je ti smutno? Napiš si status!

Ano, status je krásná věc. Mnohdy účelná, někdy poučná a sem tam i zábavná. Často ale také otravná, nechutná, anebo infantilní. Ale psát své emocionální prožitky je přece nádherná věc, a naprosto uklidňující při stoupajícím počtu liků. :-)

Starý Facebookmashable.com

To, co je vlastně hlavní a nejpodstatnější na Facebooku, jsou statusy. Statusy jsou pravděpodobně nejvíce využívány, a funkce "status" byla asi hlavním vodítkem, kvůli kterému řady teenagerů přecházeli ze servru libimseti.cz Pochopitelně, "libko" nezůstalo pozadu, a opičím způsobem zařadila na svou sociální síť také aktualizaci stavů, avšak v té době, kdy velká většina už poznala "krásy" Facebooku(tehdy se tam možná ještě nějaká krása našla). Řekněme, že český Facebook si při psaní statusů vzal příklad z konkurenčního MySpace, který je rozšířený hlavně v Americe a drtivá většina uživatelů internetu v ČR ani neví, co to vlastně je.

Na MySpace máte svůj vlastní page, a funguje to na principu osobní webovky. A proto tak uživatelé například píšou, co opravdu v tu chvíli dělají apod. Na Facebooku se podobný trend rozšířil také, a šíleně se zneužil, a zamořil hlavní stránku s novinkama. Já dnes ale hodím přes hlavu statusy "právě jsem spapala výbornou česnečku do hrnečku" (všichni jste zajisté viděli perfektní video Facebook realita cs), anebo "jdu spát, mějte se tu všichni".

Mě zaujaly statusy typu "jsem velice smutný, celý svět je krutý, co jsem komu udělal", "mám úplně nanic život". Dejme tomu, že se pohádáme s nejlepší kamarádkou či kamarádem, nebo se dokonce rozejdeme s přítelem/přítelkyní(u teens se to asi tak nazvat nedá, řekněme raději s holkou/klukem). Co dělat, první se zaručeně pujdu vyplakat do své postýlky s mnoha plyšáky. Poté si řeknu, budu drsný, vyřeším to jako dospělý, půjdu si zapálit cigaretu. Zjistím, že mi to vůbec nepomáhá, protože jsem si ještě nevytvořil závislost na nikotinu, a kouřím to vlastně jen proto, abych zapadl do party. To mi dá další důvod k breku, a utíkám domů. Zapnu počítač. První, než začnu dělat jakoukoliv jinou aktivitu, musím zapnout Facebook, a zkontrolovat, co je nového. Uvidím u své bývalé/ho novou fotku. Ježiš ta je tak nádherná, a já už nemůžu dát ani líbí se mi když s ním nejsem ve vztahu. Poté se podívám na novinky. On/Ona je v novém vztahu. Sakra, jaktože mě mohl/mohla tak podvést. A zakončím to tím, že si hodím právě smutný status na svou zeď. Nejlépe něco uměleckého, aby to vyvolalo pozitivní dojem, a hodně lidí to komentovalo. Nejvíce duchaplný status, jaký jsem kdy viděl vytvořit, byl status pouze se smutným smajlíkem, takže ":-(". Ano, pochopitelně můj status se chytí, a 10 lidí mi napíše: Copak ňuní? Co se stalo? To bude dobrý! Nebuď smutný nebo budu smutná taky. Škoda, že já vlastně nevím co chci, a odpovím všem těmto hodným lidem ať to neřeší. Proč by to vlastně měli řešit když je to moje věc? Aha, já si napsal status! A tak vlastně uvidím, že několik lidí o mě má zájem, a nejsem tak bezcenný, a mám vlastně super kámoše kteří mě vždycky podrží. Tito kámoši pochopitelně nemají doma co dělat, tak tráví hodiny u Facebooku komentováním úplně všeho. Ještě přilepím na svou zeď nějaký ploužák, nebo pomalou písničku, kterou poslouchám celou tu dobu, co si píšu svůj status. Napíšu že je nádherná, a je moje moc oblíbená. No a to už byla vlastně jen formalita. Takže jsem zjistil/a, že nemusím vůbec brečet, protože můj status na Facebooku mi zachránil celý můj život a také jsem zapomněl/a na své sebevražedné sklony. Ano, přesně tak to funguje! Stačí napsat smutný status, a problémy jsou fuč!

A to je klíč. Vyzkoušejte to, ihned vám bude líp!