Gel jako znak hlouposti? Ne.

Spousta mladých lidí nosí své vlasy upraveny pomocí gelů, laků, past apod. do různých tvarů a účesů. Někdo vypadá extravagatně, někdo obyčejně, někdo stylově. Rozporuplnost názorů při této tematice je ale nevyhnutelná, a tak bych se na to rád podíval z více úhlů.

Když se mluví o “gelování”, nemohl jsem zůstat v koutě. Jak je poznat i z mé profilovky a jiných fotek, sám patřím do té skupiny “nagelovaných”. Několik známých mě málem nepoznalo, když mě potkalo bez gelu na vlasech. Někdo dokonce řekl, že to nejsem já. Tady jsem se přesvědčil, že účes není jen pokus zapůsobit, zaujmout, překvapit. Je to součást života a takový malý obrázek osobnosti. Jsou ale lidi, kteří pro to jaksi nemají pochopení.
Jak se na mě dívají a co si o mě myslí? Tak zní otázka, na kterou pochopitelně nemůžu objektivně odpovědět, ale pokusím se alespoň přijít na malý kámen úrazu. Mnoho lidí nemá enormní zájem o to, jak jejich vlasy vypadají. Netrápí je to. Některým z nich ale může samotné uhlazení po ránu trvat daleko déle, než člověku, který se o vlasy stará, udržuje a popřípadě geluje. Tady můžeme zjistit, že se dnes většina lidí přizpůsobila ležérnímu stylu života a nemá žádnou starost ani o vlasy. Poté se z toho mohl vyklubat jakýsi společenský standart určující nadřazenost lidí co se “gelujou” a obvinění z přílišného starání se o sebe interpretovaného dnes jako “narcis”. Pravděpodobně si o vás řeknou, že jste jiní, a nepřípustní, nebo k smíchu.
Podívejme se ale trošičku do historie. Vezměte si alba rodičů a prarodičů, zejména mužů. Čeho si všimnete? Téměř každý muž má při portrétu vlasy upraveny pomocí nějakého předchůdce dnešního gelu. Nešlo pouze o fotografie. Šlo i o celkovou prezentaci. Mezi společnost se chodilo upraveně. A tak to také vnímám já z mého pohledu. Nepotřebuju se předvádět, nepotřebuju být odlišný, nebo určovat extravaganci. Jde o jednoduchou věc. Můj život a moje osobnost má nějaké priority, nějaký směr a poté výsledný obraz. Nedělám to proto, abych na někoho zapůsobil, nedělám celkově věci, abych se někomu zavděčil. Je důležité dělat věci, které dělají nás šťastnými. Na našem rozhodnutí záleží.
Proto jsem chtěl tímto článkem jemně naznačit, že ať na kohokoliv můžu působit jinak, je to moje volba. A stejně tak to může být vaše volba, zda-li být tou součástí dnešního zapomínání na sebe samotného, nebo žít a dělat věci, jak bychom si přáli, ačkoliv to pokaždé nejde. Zároveň by mne zajímaly vaše názory a pohledy na toto téma. Pokud můžete, podělte se semnou :-)