Alegorická povídka

Dneska nebudu psát konkrétně. Chybělo mi trochu abstraktního myšlení a prostě jen večerní náladu převrátit do pár řádků vět. Jsou věci, které si přejete a pro které bojujete a pak je tu něco čeho se bojíte . Je to jako den a noc, na první pohled odlišné stránky.

Něco jako pozitivum a negativum. Spojuje to však jedna věc. A to jste vy samotní. Tvoří to něco jako křižovatku kde nesvítí semafory. Z prava se rozjíždí sny, jenž se dají těžce chytit a proti vám se rozjíždí strach z něčeho, co vás brzdí. Člověk se na té křižovatce občas zastaví. A neví co udělat. Pokud se rozhodne přemoci strach, a rozběhnout se proti němu čelem, jeho skutečné sny mu utečou z té pravé strany. Pokud ale bude chtít chytit své sny, může se stát, že strach jej začne pronásledovat. Je to jednoduché. Rozhodnutí není o tom vybrat si možnost, ale vytvořit řešení.

Zkuste se teď zamyslet nad odpovědí... co je na této křižovatce řešením?

Tady se můžou vytvořit rozdíly. Každý si může představit něco úplně jiného. A jaké je moje řešení? Vraťme se k prvopočátku. Co způsobilo tuto beznadějnou situaci? Nesvítí semafory. Jaké je řešení? Rozsvítit světla. Pokud rozsvítíte světla, zákonitě po pravé ruce pustíte své sny dopředu, a můžete se za nimi vydat. Na dlouho, namáhavou cestu. Která ale může být úspěšná, zatímco strach pojede rovně a mine vás.

Rád bych tuhle alegorickou hříčku právě převedl do reálného života. Věc, trápící mne momentálně nejvíc komunikace lidí. Poznávání dnes není tak spontánní a originální. Máme sociální sítě, máme tuny informací a co z toho plyne? Kvanta předsudků a zbytečných nepravdivých informací. A jelikož se tyto léta dají označit na "časy sdílení", ty informace se dostávají tam, kam nemají. Z mého pohledu - ničení mezilidských vztahů a počátek neshod mezi lidmi atd.

Pojďme se tedy "postavit na křižovatku". Je zde neznámý člověk. Nevíme o něm z vlastních poznatků nic, ale něco jsme o něm slyšeli.. (vypnuté semafory). Jsou zde dvě možnosti. Buď tedy chytneme taktiku šíření negativ dále (sny), zatímco nás budou pronásledovat hlasy jakéhosi zadostiučinění, že to není dobře (strach). Poté je možnost nechat věci být a o nic se nestarat (zničit strach). To jsou opět dvě možnosti, skrz které můžeme udělat rozhodnutí. Opět se zde ale míjí řešení. Opravdové řešení je opravit světla, znova je rozsvítit, chytit druhý dech a prostě jít a poznat toho člověka. Bez předsudků, bez znalosti, neutrálně ale s nadšením.

Poté si můžete opravdu říct, že jste situaci vyřešili. A nikdo vám NIKDY nemůže říct, že jste udělali špatné rozhodnutí...