Kde si můžeme přečíst svůj osud

Mnoho lidí věří na osud, věří že celý jejich život je určen dopředu a proto občas navštíví třeba kartářku. Mají pravdu v tom, že vše je dopředu určeno. Vysvětlíme si kde a jak je možné si svůj "osud" přečíst.

Začneme prostou logickou úvahou. Člověk si neustále již tisíce let ověřuje, že náhoda je vlastně příčinnost, kterou neodhalil. Stačí vzít třeba náhodný vrh hrací kostkou, Je to jaksi naprostá náhoda, jaké číslo padne, ale fyzika vám vysvětlí, že v principu je možné namodelovat celý proces fyzikálně zcela přesně. Že když třeba hodíte kostku malý otvorem do uzavřené krabice a nevíte, co padlo, může vám superpočítač, do kterého jste přesně zadali vlastnosti kostky, tvar a vlastnosti krabice a vlastnosti vzduchu, stejně jako dokonalé informace v jaké poloze a pohybovém stavu kostka prošla otvorem, spolehlivě spočítat jaké číslo na kostce padlo, ještě než otevřete krabici a podíváte se.

Prakticky každý případ náhody je možné takto podrobně analyzovat a odhalit jako příčinný řetězec nebo příčinnou síť. Pouze, když nějaký případ neanalyzujeme nebo nemůžeme analyzovat, jeví se nám jako náhoda. Z toho lze odvodit praktický axiom, že každá náhoda je nepoznaná příčinnost. To platí i o koincidenci, tedy dvou nezávislých kauzálních řetězcích či proudech, které se náhodně střetnou. Jenže, když uvážíme, že vše v našem vesmíru začalo v jednom kauzálním bodě, v praatomu velké třesku, je jasné, že i dvě větvě koincidence mají někde společný původ a tedy i příčinu svého rozdělení.

Je-li to pravda, pak ale musí platit "absolutní" determinismus. Absolutní uvádíme v uvozovkách, protože pro naše účely stačí relativně absolutní determinismus, platný jen pro náš vesmír, raději ale pro multivesmír, obsahující mnoho vesmírů, podobných našemu. Platný také pod úroveň kvantové mechaniky, odhalující kvantovou náhodu jako skrytou kauzalitu. Absolutně absolutní determinismu je totiž logicky rozporný, protože neumí odpověď na otázku, jaká prvotní příčina stvořila celé jsoucno.

Z  "absolutního" determinismu je jasné, že každá událost v životě člověka byla přesně určena již dávno před jeho narozením, že tedy existuje "osud". Problém osudu je ale v tom, že předpokládá, že je možné si jej přečíst v nějakém kompaktním zdroji, u nějaké bytosti nebo v nějakém zdroji informací, třeba v knize apod. 

Podívejme se ale, kde se všechny potřebné informace nacházejí skutečně. Můžeme začít třeba u počasí. Je velký problém ho předpovědět a zpracovávané modely jasně ukazují, kde ten problém je. Do počasí zasahuje obrovské množství faktorů, z nichž mnoho není možné dostatečně přesně změřit, protože náklady na takové měření by byly nepředstavitelně obrovské. K tomu přistupuje také složitost "algoritmu" vývoje počasí, který ještě stále nezvládáme.

Když se ale vrátíme k těm faktorům ovlivňujícím počasí, je to tvar zemského povrchu, rostlinstvo na něm, které ovlivňuje vítr a vlhkost vzduchu, tedy i jeho teplotu, jsou to mořské proudy a chemické složení oceánů a jeho dynamika. Ve výčtu těch faktorů by se dalo pokračovat velmi dlouho a u onoho algoritmu by bylo možné vzpomenout efektu motýlích křídel, který naznačuje chaotičnost vývoje počasí. (Chaos jinak zase žádnou náhodu neobsahuje, je to ale jen tak složitý kauzální proces, že jej člověk není schopen pojmout, a jeví se mu tak náhodně.)

Vypadá to, že o tom, jaké bude počasí před vaším bytem spolurozhoduje i Golfský proud posun ledovce v Grónsku, v podstatě děje po celém zemském povrchu. Najít nějaký zdroj informací na jednom místě je zcela nemožné.

K tomu si musíme v případě našeho "osudu" zohlednit i faktory, které jsou velmi daleko ve vesmíru. Třeba stačí vzpomenout, že to, co vyhubilo dinosaury, byl meteorit, který evidentně pocházel z velké dálky. Jedna hypotéza, týkající se jiného vymírání skoro veškerého života na Zemi dokonce předpokládá, že život mohl být skoro vyhlazen zásahem úzkého paprsku gama záření, které pocházelo ze zhroucení dvou neutronových hvězd (nebo jedné černé díry a jedné neutronové hvězdy) nebo z kolapsu supernovy nejméně 30x těžší než Slunce, které byly ve vzdálenosti mnoha miliónů světelných kilometrů. Uznáte, že oba typy takové události by náš "osud" ovlivnily velmi podstatně.

Příkladů by bylo daleko více. Ale už teď je patrné, že náš osud ovlivňuje obrovské množství faktorů, které jsou hluboko v našem mozku, "široko" v mnoha lidech kolem nás, daleko kdesi ve vesmíru a že navíc celé to kauzální pole se řídí natolik složitým algoritmem, že není v lidských silách přečíst a zohlednit všechny informace, nutné k učení našeho "osudu". Osud tedy neexistuje a nebo chcete-li, nemůžeme ho žádným způsobem přečíst, což je v podstatě totéž.

Osud totiž skrytě předpokládá nějakou nadpozemskou sílu, která by byla schopna všechny informace, nutné k určení budoucnosti nějakého "objektu", soustředit na jednom místě. Mimochodem, to je ostatně důvod, proč vědomí, rozum, cítění jsou velkou nevýhodou. Existují totiž na jednom místě, což vylučuje vnímání všeho ve vesmíru najednou do všech nejmenších podrobností.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.: Jen pro dokreslení toho, co nás nutí získávat stále podrobnější informace až do takové hloubky, kterou nejsme schopni realizovat, si rozeberme zdánlivě prostý problém 3 gravitujících těles: kdyby kolem země obíhal ještě jeden Měsíc, při určité poloze by nebylo možné vypočítat, jak se ta tělesa budou dál pohybovat. Newtonův gravitační zákon ani obecná teorie relativity to nezvládne. Musí se jít velmi podrobně do tvaru a struktury oněch těles, jejich "viskozity" v různých oblastech, atd., aby bylo možné provést slušný výpočet. Ten výpočet a to měření vlastností bude tak komplikované, že je vlastně nerealizovatelné. Takže ve struktuře těchto těles je informace o jejich "osudu" obsažena, ale nelze ji získat.