Jak kamaráda seznámit s Václavem Havlem

Mám rád malé rošťárny, a tak jsem se jednou s kamarádem vsadil o prachy, že ho seznámím s Václavem Havlem. Hrozně se divil, že ho znám, nač jsem nereagoval, protože jsem Havla nikdy osobně neviděl. Ale sázku jsem nakonec vyhrál.

Píše se rok tuším rok 2000 a kecali jsem s jedním spolupracovníkem o blbostech. Nějak jsem se dostali na Havla a vzápětí jsem si, nevím proč, vzpomněl na jednu historku z Olomouce. Koupil jsem si tam v sámošce nějakou limonádu s kovovým vrškem a chtěl jsem se napít, neměl jsem ale otvírák. A když jsem šel po náměstí, všiml jsem si Domácích potřeb a dostal nápad. Zeptal jsem se tam, jaké mají otvíráky na lahve. Slečna jich asi 5 rozložila na stůl. Já si jeden půjčil, otevřel láhev, poděkoval a odcházel. Ona byla chvíli zaražená, ale nakonec se usmála.

Když jsem dovyprávěl tu historku, napadlo mě, jak kamaráda s Havlem seznámit. Vysvětlím na realizaci tohoto nápadu: Měli jsme mít na starost malou část Fóra 2000 na Pražském hradě. Mám dojem, že mě jako téma této části napadl Kyberhumanismus, a na Hradě se to docela líbilo, tak to prezidentovi podřízení schválili. Samozřejmě po celou dobu příprav jsme hlavu státu ani nezahlídli, a i v průběhu konference jsme ho zmerčil akorát z velké dálky. Zmíněný spolupracovník naši číst Fóra spoluorganizoval, takže byl nablízku.

Už jsem si myslel, že je vše ztracené, ostatně jsem se skoro pořád musel starat o návštěvníky, co přicházeli do naší místnosti, kde jsme prezentovali naše téma a naši společnost E-area, viz obrázek níže. (Mimochodem, byl to projekt Federica Díaze, který se proslavil obrovskou zlatou kapkou na Expu. A mělo to být vědecko-vzdělávací centrum na Letné, na místě, kde se pak uvažovalo o Blobu Jana Kaplického.)

V jednu chvíli jsem vyšel ven před naši místnost, a viděl jsem, že Havel jde po chodbě k nám. "Hlupi mají štěstí." říká se na Ostravsku. Zareagoval jsem rychle. Svého kolegu jsem vytáhl na chodbu. Když se Havel přiblížil, namířil jsem si to rovnou proti němu. Jeho gorily za ním se už aktivovaly, ale když jsem začal na něho mluvit slušně, Václav jemným pohybem ruky ochranku deaktivoval. Začal jsem: "Vážený pane prezidente, dovolte mi, abych Vám představil....", bla, bla, jméno mého parťáka, bla bla. Co měl chudák Havel dělat, když jsem se choval podle bontonu a uctivě. Podal mému kámoši ruku a já vyhrál pár stováků. :-)
-------------------------------------------------------------
Kdyby vás zajímaly další moje taškařice, zkuste třeba (řazeno dle čtenosti):
Proč se skoro všechny děti ve Francii jmenují stejněJak sex zvyšuje schopnost řešit matematické úlohyJak sbalit mladou krásku, když je vám trochu víc let?Jak jsem se málem stal ruským špionem"Géniové si vyplňují složenky sami!" pronesla do ticha