Tisíc podob bordelu

Odhozené trvanlivé potraviny a pohrdání darovanými kočárky, plenami, stany či spacáky je prý to samé, jako nepořádek po fotbalovém zápase, kdy nás úklid bude i stát méně než ten po silvestrovských oslavách. Aha.

Dívám se nafotky "nepořádku", který po sobě zanechali běženci a musím se sama sebe ptát: "Kdo jsou ti lidé, kteří pohrdli darovaným kočárkem a raději jdou desítky kilometrů s dítětem v ruce?" Pokud přistoupím na argument, že spěchali, proto si nevzali ani to trvanlivé jídlo - je nutné, aby utíkali dál, když už jsou v bezpečí? Tady narážím na svědectví lidí, kteří v uprchlických táborech byli, např. europoslanec Zdechovský: "V Maďarsku se rozhodně chovali lidé k imigrantům velmi dobře. Ihned tam působily charitativní organizace. Uprchlické tábory jsou tam moderní a na velmi vysoké úrovni. Myslím, že důvod utíkání z Maďarska určitě není z důvodu špatného chování...", který i natočil velmi pěknou a objektivní reportáž o procesu udělování azylu - zde) nebo i fakt, že chtějí do Německa už "zabezpečení běženci" z Uruguaye nebo bez omluvy a vysvětlení opouští syrské křesťanské rodiny polské farnosti, kde měly děti zajištěnou i školu a dostaly první poslední včetně horských kol a wifi připojení. 

Zdají se mi i liché argumenty, jak je po českých fotbalových fanoušcích pomalu větší nepořádek a úklid po Silvestrovských oslavách stojí víc (celá Praha každý rok přibližně milion). Srovnávací obrázky stanových táborů v roce 1989 mi také nepřijdou ani podobné. Proč? Nejsou tam právě ty "darované předměty". Je mi jedno, jestli nějaký fanoušek v zápalu hry rozšlápne párek v rohlíku, který mu upadl při výkřiku "gól", on si ho totiž sám zaplatil. Nikdo se na něj neskládal a nevynaložil nemalé úsilí, aby mu jej dodal.

Ještě pochopím, že utíkají Kurdové z uprchlických táborů v Turecku, ti tam v bezpečí nejsou, ale ostatní? Pravda, Německo je prostě hodně "namotivovalo" - kdo by nechtěl lepší život - proto prý vše prodali a vydávají se na velmi nákladnou cestu. Ale KOMU to prodali, když přece všichni museli utéct a CO prodali, když mají mít vše zničené a vybombardované?

Musím přiznat, že z Německa jsem teď dost rozčarovaná (až se pomalu stydím, že jsem kdy studovala germanistiku). Kritizují nás za použití fix v krizové situaci a sami pak ubytují uprchlíky v bývalém koncentračním táboře. Orbána označují pomalu za diktátora, když dodržuje mezinárodní smlouvy, aby pak sami zavřeli hranice s tím, že se prý ostatní musí na krizi spolupodílet. Jsou pyšní, jak chtějí žít uprchlíci u nich jako v "nejvyspělejší" zemi, ale podporou kvót jasně říkají, že nemají právo si vybrat (i když dnes Merklová připustila, že mají jen právo na bezpečnost, ne na blahobyt). Jejich vyjádření a jednání mi prostě přijdou podobně postavená na hlavu, jako když chce Marksová podporovat rodinnou politiku antikoncepcí zdarma nebo Saudská Arábie pomoci s migranty výstavbou mešit.

Kdyby se alespoň nehromadily zprávy o tom nepořádku (zde fotky z azylového tábora v Traiskirchenu, tedy tam, kde už žádný spěch není a jsou ve své vysněné zemi; dále video z další cílové destinace - Francie; tady reportáž z německých táborů, poukazující na velkou kriminalitu a hlavně znásilňování žen a dětí) a známky toho, že nějaká kulturní asimilace skutečně bude obtížná (nechci nijak podtrhovat xenofobii, ale rozhodně mě zarazila petice za zrušení Oktoberfestu se zdůvodněním, že muslimští uprchlíci by kvůli tomu mohli zapomenout na svou kulturu nebo i požadavky českých muslimů ohledně burek). Také jsou znepokojující zprávy, že většina Syřanů, nejsou Syřané (německé zdroje uvádějí až 90%).

Ale s tím nic neudělám, měla bych si spíš zamést před vlastním prahem (když už jsem u těch různých podob "bordelu") a musím přiznat, že v současnosti nacházím víc soucitu s nemocnou sousedkou nebo dětmi v nemocnicích. Jsem totiž zastánce řešení příčin, tedy pomáhat přímo v táborech (lidská pomoc se stavěním stanů, rozdáváním jídla apod. potřeba je, ta materiální vypadá zajištěna dostatečně), hlavně těch v Jordánsku, Turecku atd. + udělat vše proto, aby byly zastaveny boje v Sýrii a zničena IS. Apelování na humanitu a solidaritu s běženci a hlavně vynucování přijmutí kvót omezením financování z eurofondů, jen ještě dál polarizuje společnost, jak velmi trefně popsal Březina:

"Co se to s námi tváří v tvář imigrační vlně děje? Polovina Čechů jako kdyby prodělala multi-kulti lobotomii a nekriticky vítá všechny imigranty bez rozdílu. Druhá polovina jako by byla posedlá nějakým reinkarnovaným Hitlerem a všechny imigranty by nejraději vyhnala a postřílela. Uprchlický problém přitom není černobílý, ale velmi mnohovrstevnatý a nejasně strukturovaný."

Mám pocit, že ze strachu, aby nás někdo nenazval "bezcitnými", svou lidskost skutečně ztrácíme. Zapomínáme totiž na první a nejzákladnější pravidlo první pomoci - pomoz, jen pokud je to pro tebe bezpečné. Jaký má smysl utopit se s tonoucím? 

Tento blog jsem psala skoro týden (proto tolik zdrojů a odkazů), chtěla jsem, aby byl věcný, k zamyšlení, ale tentokrát nevím, jestli jsem to zvládla, protože se situace hodně přiostřuje a zůstat "ve středu", je mnohem těžší, než bojovat za jeden protipól. Rozloučím se citátem T. Roosvelta, kterým snad neurazím ani jednu skupinu: "Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam kde jsi."