Stipendia za dobročinnost - protežování nebo zásluha?

Sousedi vás pozorují, jak pomáháte babičce se dřívím. Jeden se plácne do čela: "To bych zadarmo nikdy nedělal!" Druhý vám dá domácí slivovici: "Taky jsem jí chtěl pomoc, ale nemůžu..." Která reakce je správná?

Kdo se trochu vyzná v sociální politice ví, že sociální dávky lze dělit do dvou skupin: solidární (např. vdovský příspěvek) nebo zásluhové (porodné, důchod...). Jak jsem nesouhlasila s udílením stipendií na UK jako dalšímu "z bonusů" ke statusu uprchlíka, tak se mi líbí "stipendia" (ve skutečnosti jen příspěvek na cestu do potřebných oblastí) za dobročinnost.

Stipendia uprchlíkům tak, jak je pojala UK v Praze a univerzita v Hradci Králové, pozitivně diskriminují a v podstatě učí tuto skupinu obyvatel (je jedno, jestli jich je jen deset nebo sto), že mají být na svou odlišnost pyšní. Vyzývá je, aby požadovali stále více, což naprosto jde proti principům integrace. Přijímám námitky, že jsou v jistém smyslu "sociálně znevýhodnění", ale v mnohem horší situaci mi přijdou hendikepovaní nebo děti z dětských domovů, které často nejen nemají jakékoliv finance, ale hlavně oporu u příbuzných a celkové podmínky pro všestranný rozvoj. Samozřejmě, že nějaké syrské dítě, které už třeba 3 roky žije s rodiči jen někde v táboře, kde není pořádná škola, na tom bude podobně, ale takové bude nejprve dohánět - a při vstupu na VŠ už budou podmínky vyrovnané/ podobné jako u běžných studentů. Děti z dětských domovů tuto naději na zlepšení nemají, tam je to znevýhodnění trvalé. Nikdo jim "peřinu" solidárních dávek neposkytne.

Stipendia na MU v Brně vnímám jinak (opakuji, že jde jen o příspěvek na cestu, který univerzita vůbec nemusí brát z peněz, co dostává od státu = daňových poplatníků, univerzity mají i peníze z výzkumů, publikační činnosti apod.). Je to trochu jako s tím sousedem z úvodu. On chtěl té staré paní také pomoci, ale z různých důvodů nemůže, může ale poděkovat aspoň tou lahví. Symbolicky. Není to nic, proč by se člověk znovu celý den řezal se dřívím, ale potěší to. Třeba i pomůže zotavit se a dodat sílu na další várku. Dělalo se to přeci hlavně kvůli té babičce, ne pro zisk. Jednoduše tam je ten prvek zásluhovosti. Tady ukazuji studentům, že pomoci druhému je správné. A opravdu si nemyslím, že nějak diskriminují ty, kteří nepomohli. Čím? 

Dalo by se namítnout, že přeci k dobročinnosti nelze a nesmíme motivovat penězi. Ano, neměli bychom, to se tu ale neděje. Jen je umožňováno, aby ten, kdo chce pomoci, skutečně mohl. Pár těch studentů MU, kteří jeli pomáhat, znám. Tvrdě tam makali. Ač statistiky mluví všelijak a ukazuje se, že jen pouhých 20 % jsou skuteční uprchlíci, už i pro ně má smysl, aby se pomáhalo. Migrační vlna MÁ humanitární rozměr, na to bychom neměli zapomínat, ať už ve stínu toho, že české rodiny nemají na obědy dětem, jak nezřídka slýchávám (jak to s tím souvisí nevím, někdo chce asi další nezásluhovou, solidární dávku) nebo toho, jaký je "zločin" překročit nelegálně hranice. On je to ve skutečnosti podle našich zákonů jen přestupek. Chtít je nějak zásadně trestat (někteří navrhují rovnou střílet), je jako chtít někoho zavřít "za přejití na červenou do druhý nápravný. A to i děti," jak poměrně trefně napsala jedna má známá. Zločin je pašování lidí - pašeráci a obchodníci s lidmi jsou zločinci, ne ti běženci, kteří jsou ve většině případů sami obětmi nejen mediální masáže (narážím na tuto reportáž, kdy stále dokola ukazují, jak mamá Merkel všechny zve...).

Je mi jasné, že jdu tímto článkem proti "mainstreamu" a můžete věřit, že jsem daleka toho přijímat všechny jen protože na vlastní nebezpečí podnikli náročnou cestu (pro "pobavení" odkaz na článek Syrská uprchlice, jež byla nucena jít hodinu pěšky, se stala senzací na Al Jazeeře), ale chtěla jsem vnést trochu "rozumu do těch emocí". Lidská pomoc nyní potřeba je a nemyslím si, že si ti pomáhající zaslouží nějaké nadávání, na místě je maximálně to plácnutí do čela v úvodu s "já bych to zadarmo nedělal."

EDIT 4/10 11:00:  Jinými slovy se snažím říct, ať si pomáhají, ať si je "berou domů", JE smutné, že jiné formy pomoci se tolik nemedializují, ač jsou, ale když někdo chce pomáhat, tak ať pomáhá, za to mu nenávist nepřísluší, pomoc na cestě do Evropy opravdu není hlavním faktorem toho, proč sem ti lidé jdou - ono se to navíc vrátí. Dobrovolníci v drtivé většině jezdí zpátky s tím, že všem pomoci nelze a hlavně si to většina nezaslouží - časem budou pomáhat spíš těm "vděčným" místním. Nedávejme jim ale klacky pod nohy předem.