Rodina je základ státu, ale jen ta s cizími dětmi

Jako národ vymřeme. S imigrací jen pomaleji. A místo zavádění propopulační politiky ministryně Marksová-Tominová říká: „Rodinná politika a výchova dětí není soukromou záležitostí lidí, ale státu.“ Asi se vzhlédla v Norsku, kde stát dává na juvenilní justici 10,7 miliardy NOK ročně...

STATISTIKY NORSKO

     Podle norského statistického úřadu (SSB) v Norsku, které má okolo 5 mil. obyvatel a rodí se zde přibližně 60 000 dětí ročně, tamní úřad pro ochranu dětí, tzv. barnevern, registroval v roce 2013 53 150 aktivně řešených případů, z nichž 17 % vyústilo v náhradní péči. U pěstounů či v ústavních zařízeních tak v roce 2013 žilo z rozhodnutí zmíněného úřadu 9 078 dětí, což bylo o 593 víc než v roce 2011.

     Jen přibližně 1/3 z prošetřovaných rodin tvoří cizinci. Ti jsou v norské populaci zastoupeni 11 % a výrazně se podílejí na celé porodnosti. Přesné statistiky nejsou k dispozici, ale pouhou dedukcí může být tedy až polovina dětí v pěstounské péči těch od cizinců. Minimálně tomu poměrově odpovídá počet adopcí. Těch bylo v roce 2012 448, 231 dětí patřilo cizincům.

STATISTIKY ČR

     V ČR podle MPSV sociální pracovníci řešili v roce 2013 7 527 případů týrání, zanedbávání a zneužívání dětí. Z toho se 859 kauz týkalo tělesného týrání, 888 sexuálního zneužívání a 4663 zanedbávání. Pro srovnání - v roce 2006 ministerstvo práce evidovalo celkem 1 620 případů. I když je v ČR 2x více obyvatel, bylo v roce 2013 "jen" 903 podaných návrhů na nařízení ústavní výchovy dítěte. Někdy se sice mluví až o 3 000 dětí, ale MPSV přiznává, že přesné statistiky nevede a je velmi pravděpodobné, že jedno dítě je započítáno i 3x. V roce 2012 bylo v ústavech 9 107 dětí, u pěstounů 11 087, což je dohromady něco přes 20 000 dětí, tedy tolik, kolik úřady v Norku odeberou zhruba za 2 roky.

      V roce 2013 měl barnevern 4 856 pracovníků, o 839 více než v roce 2011. Na juvenilní justici, tedy "ochranu dětí", se vynaložilo v úvodu zmiňovaných 10,7 miliard NOK (1 NOK = přibližně 3 Kč)...

REÁLNÉ PŘÍBĚHY

     Důvody odebrání jsou samozřejmě vzhledem k ochraně dětí tajné, na povrch ale často prosvítají velmi absurdní důvody jako "matka byla emociálně nestabilní a v bytě bylo málo hraček" (reálný případ dvou odebraných indických dětí, tří a půl letého chlapečka a kojené čtyřměsíční holčičky). Dívka řekla ve škole, že se "koupali s tátou v bazénu, on dělal rybu a kousl dívku do bříška". Jako podezření z pedofilie to stačilo k odebrání 3 dcer panu Mlodyszewskému. Dívky se mohly vrátit až po roce. "Přílišná či příliš nízká zainteresovanost na výchově". Lze jmenovat případ rodiny Rybkových, kdy se rodiče s dcerou bavili o umírající babičce.

RYBA SMRDÍ OD HLAVY

     Když jsem o tomto diskutovala s jednou českou sociální pracovnicí, tyto tajnosti naprosto schvalovala a např. paní Michalákovou velmi razantně odsoudila za zveřejnění některých dat o synech. Je to pro ni důkaz, že není dobrá matka a děti mají zůstat u pěstounů.

     Chce se mi doufat, že to je případ jen jedné pracovnice OSPODu a ne pravidlo, když ale poslouchám samotnou ministryni Marksovou-Tominovou a ochránkyni lidských práv Šabatovou apod., obávám se, že to výjimka není. Ryba smrdí od hlavy.

LEPŠÍ SOCIÁLNÍ POLITIKA?!

      Norsko je sice velmi vyspělá země, ale ochrana dětí tu podle statistik jednoznačně přerostla spíše v "ochranu úředníků" a teror rodičů. Nechci je mít v této oblasti za vzor. Chci, aby náš stát podporoval rodiny a chránil ty s vlastními dětmi, nešikanoval je kontrolami. Počet skutečně týraných dětí je totiž podle mě konstantní a hlavně minimální. Když už k tomu dochází, je to "deviantní odchylka" nezřídka v důsledku nízkého vzdělání a životního standardu - a s tím stát může leccos udělat.