Muchobijec (letní povídka)

3 minuty, 20 ran, 16 much. Snesitelný stav vydrží jen do dalšího otevření dveří - a musím znovu, plác, plác. Taková letní pohoda na vsi kousek od prasečáku.

Už třetí den za sebou mě budí vůně hnoje. "Kdy už to konečně po těch žních zaořou?" proběhne mi hlavou a spím dál. Na ten odér si totiž člověk překvapivě brzy zvykne, s mouchami v nose je to horší. To jsou úhlavní nepřátelé každého, kdo chce chvíli v klidu ležet. Dnes je to ale dobré, včera jsem všechny vybila. Opravdu všechny! Je to s nimi totiž podobné jako s blechami. Když najdete jednu, někde jich ještě je aspoň 9.

Vstanu a plácačku, svou jindy téměř neoddělitelnou část ruky, nechávám ležet. Odpustím si hluboký nádech a jdu za manželem a dětmi. Nechali mě prospat, zlatíčka. Dole ale 3letý syn stojí ve dveřích křičí: "Je teplo, nemusím se oblíkat, budu nahatej!"

"Zavři ty dveřéééé!" zařvu na něj místo pozdravu.

"A próóóč?"

"Protože lítají mouchy!" To už mám ale zdolané schody z podkroví a zavírám je sama. Je to rychlejší.

Manžel mi připravil snídani. Samozřejmě, že už mi na ní sedí moucha. Odháním ji, do chleba bušit nebudu, její čas ještě přijde. Musím na chvíli odjet - když se vrátím, nakouknu do bytu a zjistím, že větrají... Já nevětrám. Nemáme sítě. Manžel před deseti lety řekl, že to zařídí, prý mu to nemám každého půl roku připomínat.

No nic, jdu vraždit. 3 minuty, 20 ran, 16 much. Snesitelný stav vydrží jen do dalšího otevření dveří - a musím znovu, jinak by se dcera přes den nevyspala. Dávám je na dřez, abych jim dopřála "dvojí smrt" spláchnutím do odpadu. Jsou totiž horší než zombie, z koše mi vylézaly.

Když k nám někdy někdo přijede, nechápe, jak jich tu můžeme mít tolik. Extrémní případ byl při jedné oslavě na zahradě, kdy bílý letní stan měl k ránu doslova černý strop (schovávaly se před deštěm, mršky, aby je náhodou nějaká vlnka nesmetla). Kamarád kroutil hlavou: "To přeci nemůžou být všechno mouchy!"

"Máš pravdu, nejsou. Jsou tu i vosy, hovada, komáři, masařky, bodavé mouchy a další okřídlená havěť..." Bydlíme holt u řeky. A u prasečáku.

Hodně lidí se mě ptá, jestli se nechci odstěhovat. Hned bych! Ale je jednodušší být muchobijcem.