Komunisté okradli sedláky dvakrát

Na vypořádání se církvemi je stát ochoten dát několik set miliard. Na odškodnění sedláků, kteří byli okradeni komunisty hned dvakrát - v padesátých a devadesátých letech -  nedá ani korunu.  To mě velmi trápí, protože sedlák, kdyby tu byl, tak by nikdy nedopustil, aby do naší obce každoročně nateklo z polí bahno s posklizňovými zbytky. Nikdy by nedával kukuřici na kopec. Chránil by si ornici jako oko v hlavě, protože věděl, že je to to nejcenější, co na poli má.

Jenže dnes? Dnes se nehospodaří, dnes se bezohledně podniká. Kdo zaplatí obci a našim občanům statisícové škody vzniklé špatným hospodařením stále stejných zemědělců? Kdo je donutí změnit "styl"?  Kdo neměl to jemné bahýnko doma ve skříni, ten neví o čem mluvím. 

Příčiny každoročních povodní po přívalových deštích je potřeba hledat v minulosti. Krajina důmyslně budovaná selským a malorolnickým lidem vzala za své. Rozoráním luk a pastvin, polních cest, mezí, likvidací lesíků a remízků, vysušením mokřadů a ostatních přírodních nik zaniklo faktické vlastnictví a vztah k rodné hroudě.

Družstevní hospodářství, řízené tehdy okresními tajemníky, dalo moc do rukou bezzemků a ze svobodného selského a malorolnického lidu udělalo pacholky. Scelené lány se začervenaly rudými máky a americký brouk se stal třídním nepřítelem. Těžká mechanizace, DDT, megatuny práškových hnojiv a mičurinské metody způsobily své. Napravit tento stav nedobrého hospodaření v krajině bude úkol pro několik generací. Jedna z možností, jak dojít k cíli je především provedení komplexních pozemkových úprav. V katastru Olešná jsme u nás sice už začali, ale konec je zatím v nedohlednu.

Na další úpravy krajiny chybí peníze. Využívání dotací z Evropské unie je velmi pomalé. Současní držitelé pronajaté půdy dělají všechno proto, aby měli smluvně dlouhodobě zajištěnou ornou půdu. Přece nedovolí, aby vlastníci zemědělských pozemků za ně brali několika tisícové přímé platby za hektar každý rok.  Už se těším, jak současní kolchozníci za peníze Bruselu určené na obnovu a údržbu krajiny, pečlivě a přesně podle map vytyčují a obnovují polní cesty, rozměřují mezi nimi jednotlivé parcely vlastníků, osazují je hraničníky, obnovují meze a osazují je trnkami a šípky, převádějí zpět ornou půdu v původní louky a pastviny, obnovují lesíky, aleje, stromořadí a zakládají opět přírodní niky v původních místech, kde je neplodná půda atd. Utopie, co?
 



Dobře víme, že ti, co mají půdu pronajatou, ji mají jen za účelem rostlinné výroby, tedy k ničemu jinému než k soukromému byznysu a velkotovární výrobě na cizím výrobním prostředku. Úpravy v krajině nikdy neudělají. Přeměna družstev na akciové společnosti byla hrobem zemědělství vůbec. Žádný akcionář dividendu neviděl a ani neuvidí, protože o akciové společnosti rozhoduje její vedení, zisk je spotřebován na odměny představenstva a nikoliv rozdělen těm, kteří tvořili majetkovou podstatu společnosti. Kapitál se pro akcionáře nekapitalizuje a tedy ani nerozděluje. K čemu jsou současným zemědělským akcionářům prapodivné akcie, když nic nevynáší a majetková podstata se vytrácí.  Většina zemědělského majetku byla bez vůle jejich vlastníků vyvedena zcela v rozporu s platným právem z družstevních podniků (které byly ze zákona po transformaci družstev správci tohoto cizího majetku) mimo jejich působnost a hmotný majetek byl bez vůle jeho majitelů přeměněn na bezcenné „pseudoakcie“. Z družstva se totiž dá vystoupit a vzít si zpět svůj majetek, včetně výpovědi pozemků z nájmu. S neprodejnými akciemi se můžete dát tak akorát vyfotit...

Bohužel, stát tento stav nečinně sleduje, ačkoliv ho zavinil. Ministerstvo zemědělství vede diletant, který nemá ani potuchy, co se v jeho útrobách děje, Pozemkový fond rozděluje ukradený majetek všemožným spekulantům, místo toho, aby jej vrátil poškozeným jako malou náhradu za nevydaný mrtvý a živý inventář. Nájemci zemědělské půdy diktují vlastníkům pozemků cenu nájemného za pole a za pozemky zastavěné kravíny a vepříny. Členové vedení akciových společností si kupují do svého osobního vlastnictví státní půdu od Pozemkového fondu na třicetileté splátky za dvacet tisíc hektar. Po dobu splátek pak nejsou povinni platit daně z půdy a nenesou žádnou odpovědnost za škodu způsobenou výkonem jakéhokoliv práva na těchto pozemcích.

Stát je však povinen takovému kupci platby mnohonásobně vrátit podle sucha, srážek, větru, množství hrabošů a vedra s možností dalších atmosférických a biologických důvodů. A pokud ne, budou stát traktory v ulicích...