Hokej je sport spravedlivý. A proto naši vypadli.

Dnes a v dalších dnech otisknou noviny mnoho článků se spoustou zdůvodnění, proč vypadli naši hokejisté na mistrovství světa už ve čtvrtfinále. Hned po zápase se objevila první hodnocení od televizní komentátorů a odborníků. A závěr většiny z nich zněl pro mě naprosto neuvěřitelně – prý smůla, smůla. Ale smůla to, pánové, opravdu nebyla. Nebuďme slepí. Na víc jsme, bohužel, ani letos neměli. Přiznejme si to.

Náš tým sice podal ve čtvrtfinále výborný výkon a tento jeden konkrétní zápas možná prohrál trochu smolně, ale celkově jsme si tohle mistrovství prohráli už v předchozí části turnaje. Ze silných soupeřů jsme totiž nikoho neporazili. Nula vítězství, tři prohry – toť naše bilance ze zápasů s Ruskem a Švédskem. To jsou fakta. Porážíme Dány, Švýcary, Italy, Bělorusy – bezva, ale to přeci jenom od Kaberleho, Eliáše a spol. jaksi očekáváme. A právem, protože na to tihle výborní hráči mají. Ale na víc bohužel ne. Kdybychom ve skupině alespoň remizovali se Švédy, šli bychom ve čtvrtfinále na Švýcary. Stačilo vydržet poslední tři minuty. Nevydrželi jsme. Podobně jsme závěrečné minuty nezvládli v zápase s Ruskem, kdy jsme ve třetí třetině neudrželi vedení a pak prohráli v prodloužení. A stejně v samotném čtvrtfinále. Tři zápasy se silným soupeřem, tři vypjaté koncovky a třikrát jsme neuspěli. To není náhoda ani smůla. To jsou fakta, jen fakta. A mám-li být kritický konkrétně, tak musím jmenovat jeden z hlavních důvodů. Brankář Milan Hnilička. Je mi sympatický a mám ho rád. Ale na tomhle šampionátu byl brankářský post jednoznačně naším nejslabším článkem. Je smutné si to přiznat, v zemi brankářských mágů. Ale ve srovnání s brankáři všech vyspělých týmů na turnaji Milan tentokrát jednoznačně neuspěl. Brankář totiž musí mužstvo podržet. A Hnilička naše mužstvo v Kanadě nepodržel. I (především?) díky jeho špatným výkonům jsme prohráli s Ruskem a první zápas se Švédskem. Kdybychom v těchto utkáních uspěli, tak jsme si připravili půdu pro čtvrtfinále, protože bychom tam hráli se slabšími Švýcary. A jsme zase u toho. Takhle hráli se slabými Švýcary Rusové. My jsme dostali ve čtvrtfinále druhou šanci, ale nevyužili ji. A proto jedeme domů. Zaslouženě, protože jsme sice byli lepší než Bělorusové, Švýcaři a Dánové, ale objektivně horší než Rusové a Švédové. To není smůla. To je fakt. Tentokrát byl sport naprosto spravedlivý.