Diagnóza - otevřená plicní tuberkulóza

Pracuju jako lékař v jedné velké pražské fakultní nemocnici. Několik týdnů mi nebylo dobře, ale snažil jsem se to překonat, řešil to ibuprofenem a dál pracoval. Ostatně jako asi všichni. Když už mi ale bylo fakt hodně zle a zhubnul jsem za měsíc o 5 kg, tak jsem si nechal vyšetřit krev a udělat rentgen plic. Pak už to šlo rychle - hned na CT, vyšetřit spůtum a diagnóza byla jasná - otevřená plicní TBC.   

Včera ráno jsem nastoupil do nemocnice. A budu tu pěkně dlouho, minimálně dva měsíce. Když prý nebudou komplikace. Fuj, otrava. Nejdřív jsem u přijímacího okénka odevzdal doklady a pak čtyřicet minut čekal na chodbě plné ambulantních pacientů, než mě odvezou na uzavřený pavilon pro tuberkulotiky a odvedou na celu. Oficiálně se to samozřejmě nazývá pokoj, ale já tomu od začátku říkám cela. Je velká asi tak 4x2 metry, v ní postel, stoleček, židle, prádelník, lednička a na držáku na zdi malá televize. K tomu úzká chodbička se záchodem a sprchovým koutem. Z chodbičky vedou dveře do zahrady. Nutno říci, že všechno je čisté, zjevně čerstvě zrekonstruované a v rámci možností útulné. A co je nejdůležitější, jsem na cele sám! Ostatní cely jsou pro tři nebo čtyři pacienty a to bych se určitě zbláznil. Jsem totiž nesnášenlivý a na druhou stranu občas absolutně nesnesitelný. Zlatá samotka.

Z okna koukám do krčského lesa, kde jezdí maminky s kočárkama a občas tu proběhne stádo muflonů. V dálce jsem dokonce zahlédl dvě srnky. Takže prostředí docela příjemné. Rozhodně si tedy nemůžu stěžovat, protože v rámci (zákonem daných) možností je to to úplně nejlepší místo, jaké si je asi možné vybrat.

Pomalu se seznamuju se zdejším režimem, ale to napíšu třeba zítra, až to všechno poznám. Je to totiž fakt (i přes všechnu novotu) „polovězeňské“ zařízení.

Taky jsem absolvoval vstupní prohlídku, sepsal seznam lidí, se kterými  jsem byl v posledním měsíci v užším kontaktu a zařizoval si připojení na internet. Odpoledne mi přinesli první dávku léků – třináct tabletek a kapslí. Vypadá to hrozně, ale dá se to. Ve 22 hod. mě zamkli. Asi abych neutekl. Ráno v 6 hod. prý zase odemknou. Paráda.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ferdinand Polák | pátek 2.5.2008 9:15 | karma článku: 34,40 | přečteno: 6261x