Prezident jmenuje premiérem knížete Schwarzenberga

Už za dvě hodiny dorazí na audienci u prezidenta úřadující šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka. Po něm se jako na orloji na Hradě vystřídají další straničtí lídři. Několik dnů a možná i týdnů se teď bude hrát divadlo o sestavování vlády. Nakonec ale prezident jmenuje premiérem Karla Schwarzenberga.

Umíte si snad představit někoho lepšího?

Formálním vítězem voleb je ČSSD. Od prezidenta by bylo vrcholně neslušné, kdyby nerespektoval nepsaná pravidla a nepozval zastupujícího lídra ke stolu jako prvního. Ale o čem s ním jednat? Šéf strany uznal porážku a odstoupil, strana je v rozkladu, oproti původnímu rozložení sil ztratila deset procent křesel. I s komunisty by dala dohromady slabých dvaaosmdesát hlasů ve sněmovně.

Petr Nečas už si o úřad předsedy vlády sice řekl, ale byť on osobně je pro občanské demokraty velkou nadějí na záchranu strany, modří ptáci na tom teď nejsou o nic lépe, než strana oranžové růže. Ve sněmovně ztratili ještě víc, skoro patnáct procent křesel. Ze stran politické pravice mají sice největší počet mandátů, ale copak to by měl být důvod, proč zrovna oni by měli vést vládu?

Jestli je na letošních volbách něco jasné jako facka, tak shoda občanů: vládu socdem ani vládu ODS nechceme!

Strana TOP 09 Karla Schwarzenberga získala jedenačtyřicet hlasů, ve sněmovně tak získala dvacetiprocentní  podíl, tedy skoro stejně, jako každá z poražených stran. V Praze dokonce vyhrála volby a nekompromisně tak vystavila účet Pavlu Bémovi za rozhazování a korupci na pražské radnici.

Jestli ještě něco volební výsledek jasně říká: lidé chtějí změnu, od nezodpovědnosti a tunelování k normálním poměrům.

Kdo jiný by měl být předsedou vlády, než šéf strany, která je skutečným vítězem voleb?

Premiér Schwarzenberg bude jistě dostatečnou zárukou, že si dokáže pohlídat jak svoji pravou ruku Miroslava Kalouska, aby nás zase nenamočil do nějakého pochybného obchodu, tak Radka Johna, o němž pořád ještě netušíme, kdo ho ovládá. A Nečasovi jistě bude stačit ke spokojenosti vicepremiérské křeslo, beztak bude mít dost práce se řízením strany.

Občané si svoje řekli ve volbách, teď bude na prezidentovi, jestli dá přednost přízemnímu politikaření, nebo velkorysé politice. A navzdory tomu, že ho mnozí jistě budou podezírat z první možnosti, zachová se státnicky. Koneckonců, kupčit s poslaneckými hlasy už nemusí, potřetí se prezidentem stát nemůže.