Poslední týden přiměřených depresí Zory Š.

„Děkuju, drahoušku, jakmile to půjde, musíme udělat naši každoroční schůzku o akci, kterou pak zase zrušíme. Chybí mi to, amigo. Hlavně to zdraví, hlavní i pohlavní.“

Přesně to mi odpověděla moje velká, nejenom literární kamarádka Zora Šimůnková 26. ledna 2021 po tři čtvrtě na tři odpoledne, když jsem jí popřál všechno nejlepší k jejímu svátku.

Taky mi to bude chybět. Přání všeho dobrého, hlavně pohlavního, je jedna z mnoha věcí, které k ní patřily.

Druhou z mnoha dalších věcí typických pro náš vztah bylo neustálé velkolepé plánování akcí, které jsme nakonec zrušili. Tou lednovou zmínkou Zora narážela na plánované velké setkání extramvajáků, které jsme vymysleli v Národní kavárně (přesně odtamtud je i naše společná fotka) a které mělo proběhnout loni v létě. Kdyby nám do toho nehodil vidle koronavirus.

A kovid je taky viníkem, proč se už se Zorkou nepotkám. Toto pondělí 12. dubna opustila náš pozemský svět. Pro mě hodně nečekaně, byť jsem od ní věděl, že ji přepadl cizácký virus. Hlásila to zkraje dubna na facebooku ? který, myslím, na rozdíl ode mě měla ráda. Průběžně jsem četl její statusy, ze kterých jsem vnímal, že je jí zle, ale její stav se zlepšuje... a tak jsem byl doslova opařený, když jsem se tu zprávu dozvěděl ve čtvrtek ve dvě v noci.

Nechci tady brečet, Zora byla veselá a smutkem jí nijak nepomůžeme. Pokud jste ji ale trochu znali, vzpomeňte si na ni ? letos v červnu by oslavila 55. narozeniny.

Sám jsem ji poznal někdy na začátku milénia. Už přesně nevím, jak k tomu došlo, ale vydával jsem s kamarády literárně-společenský magazín Tramvaj Načerno, Zora byla neúnavná básnířka a organizátorka literárních akcí, tak je jasné, že jsme se dřív nebo později museli potkat. I když jsme se nejednou nad sklenkou vína pohádali, kdykoli později jsme rádi vzpomínali, jak skvěle jsme spolu moderovali tramvajácké autorské večery. Fakt skvěle ? nijak jsme si vystoupení předem necvičili, ale fungovali jsme jako sehraná dvojice.

Zora dokázala spojovat lidi a kromě toho, že ráda a hodně psala, neustále organizovala nějaké literární akce. Svoje legendární Večery přiměřených depresí nedávno dovedla k plnoletosti. „Pořad má tradici, v téhle podobě začal 4. dubna 2003 ? ještě na Smíchově, v tehdejší Poetické kavárně Obratník. Na stejném místě pokračoval i v nástupnické kavárně Symbiosa, od roku 2012 fungoval v klubu Jiný kafe na Žižkově. Prostě ? místa se mění, Depky jsou věčné a věřím, že zaniknou až s lidstvem,“ píše na webu svého pořadu (asi stránky dlouho neaktualizovala, protože poslední dobou se Depky konaly ve Slovenském domě v Soukenické ulici).

Chcete-li si atmosféru literárních Depek připomenout, mrkněte na facebookovou stránku. Sám jsem si při jejím procházení uvědomil, že ačkoli Zora milovala focení, na webu ji moc nenajdete. Pusťte si krátké video, na kterém zahajuje čtrnáctou sezónu Depek v žižkovském Jiném kafi nebo záznam pilotního dílu talkshow 2 deci Zory Šimůnkové z června 2016. Případně si prolistujte její osobní stránky www.zorasimunkova.cz.

Jsem rád, že jsem Zoru poznal a ve vzpomínkách tady bude navěky.