Ve čtvrtek nás čeká největší katastrofa v dějinách lidstva. Čeští odboráři vyhlásili celodenní stávku. Národ si zoufá, jak se v té naší rozlehlé zemičce dostane z bodu A do bodu B, ale prezidentský mluvka má řešení. Vyhodit, zastřelit, odpor nepřipustit! Lidi, mějte rozum!
Přiznám, vůbec nemám ze stávky radost. Kdyby byla v pondělí, ještě bych to přežil, ale ve čtvrtek budu mezi Moravou a Polskem a po pravdě, ještě netuším, jak se z bodu A do bodu B sám dostanu. Ale nezoufám, nějak to vyřeším, jako jiné problémy v minulosti. Nevidím v tom problém, na světě se dějí horší věci, než že pár hodin nejezdí autobusy.
Nijak zvlášť odborářům nefandím. Naopak, myslím si, že jsou to docela neobratní hňupové. Soudím aspoň podle toho, jak se nechali zatlačit do kouta, jak si nechali nasadit psí masku, jak si nechali závislým soudem nadiktovat změnu termínu stávky na poslední chvíli. To na odborových centrálách nikdo nepřemýšlí o tom, jak jejich kroky bude vnímat veřejnost? Že je všechno třeba jasně připravit a vyargumentovat?
Rozumím siláckým slovům pana prezidenta. Když měl možnost předvést, jak zatočit se stávkujícími, s prominutím se posral. Z bezpečného hradního úkrytu, to se to radí.
Papaláši jsou mi ale ukradení, ať ti z Hradu, ze Strakovky nebo odborových centrál. Čemu ale nerozumím je agresivita vůči odborům.
Jedni by odborářům dali do držky, jiní by je zavřeli, až zčernají a někdo by je rovnou nechal postřílet. No prima nápad! A bude po problému. Vláda by se toho měla chytit a podle stejného vzorce vyřešit všechny problémy, se kterými si až dosud nevěděla rady. Děti bychom mohli odsunout do ciziny do bohatých rodin k adopcím a důchodců se jednou provždy zbavit – a bude po protestech i po nutnosti hledat tu nejreformovatější z reforem.
To už tady bylo, nezdá se vám? Dokonce jsme si podobná řešení v naší malé zemičce užili několikrát. Nestačilo vám to? Můžete mít na stávku jakýkoli názor, ale prosím, respektujte i ten druhý.
Takže až ve čtvrtek nepojede vaše pravidelná linka, vytáhněte ze sklepa kolo, vyražte na cestu pěšky, svezte se autem s kamarádem, nebo si pro jednou vemte taxíka – ale nedělejte hysterické scény a zkuste to brát s nadhledem.
Když nejde o život, jde přece o... (Však to znáte.)
