Lidice: slabé pro šťouraly a milovníky patosu, jinak skvělý film

Dorazil jsem domů z Lidic. Teda toho filmu. Jestli o tom dám něco na blog se teprve uvidí, teď ale na to nemám fakt sílu. Dobrej film. ***** hvězdiček z pěti možných!

Přesně to jsem napsal na facebooku už v pátek večer. Myslím, že nic víc vlastně není třeba k filmu Lidice dodávat. Pokud přemýšlíte, jestli se do kina na nejnovější snímek Petra Nikolaeva vypravit či nikoli – není důvod váhat.

O něčem možná svědčí i návštěvnost. I když Praha byla v pátek vylidněná, překvapilo mě, že v Cinestaru na Andělu bylo narváno. Kdybych si lístek předem nerezervoval a přišel pět minut před představením, stěží bych našel nějaké slušné místo.

"Jsem na ten film tuze zvědavej a mám velkej strach, že budu zklamanej :/" napsal mi včera kamarád.

"Záleží, co čekáš – jestli něco vzletného a 'hodnotného', tak raději do kina nechoď, jestli jsi ale vyznavač poctivého vypravěčství, je to skvělý film," odpověděl jsem mu.

Já jsem na film šel s určitým cynismem ("to zas budou nějaký veleoslavný pindy") a odcházel jsem zaražený a potěšený. Lidice jsou skvěle odvyprávěný příběh – jakkoli většina slovutných pánů kritiků má nepřekvapivě opačný názor.

O čem asi je Nikolaevův film natočený podle předlohy Zdeňka Mahlera snad nemusím vyprávět. Co je na snímku cenné je právě jeho vyprávění bez patetické kazajky dějinného významu, ale očima zdánlivě bezvýznamných jednotlivců.

Vždycky se bavím, když čtu recenze profíků. Někdy jsou to pěkné plky. Třeba František Fuka dal filmu jen 40 % – a jednou z jeho výtek na adresu filmu je, jak asi mohl Karel Roden po válce vystoupit z autobusu na zastávce v Lidicích, když už přece neexistovaly. Šťoural jeden! Já vím, měl to od něho být vtip, ale na můj vkus dost slabý.

Ještě srandovnější je s 55 % Kamil Fila, který filmu vytýká neexistující společenskou poptávku a pasuje Lidice do role mentální rákosky. Pokud vím, od roku 1989 se poptávka střetává s nabídkou na volném trhu, už není třeba, aby filmy plnily společenská zadání.

To spíš zmiňuju úsměvné výhrady – holt pořádný kritik nesmí nechat na filmu ani nit suchou. Vzájemné pošťuchování patří ke koloritu každé branže.

Oba hodnotitelé filmu nechtěně vysekli parádní poklonu: přirovnali jej k produkci Hollywoodu. V jejich očích je to sice punc pokleslé kvality – ve skutečnosti ale signál, že divák za své peníze dostane srozumitelně odvyprávěný příběh. Voilà!

Souhlasím s Irenou Zemanovou z Hospodářských novin, podle které jsou Lidice dokonce nejlepším filmem Nikolaevovy kariéry. A souhlasím i s Terezou Spáčilovou z iDnesu (80 %), že Lidice si zaslouží plná kina, protože v sobě mají pokoru i odvahu.

A napadá mě, jestli je to čistě náhodou, že dvě ženy film ocenily, zatímco pánové jej strhali, nebo to snad nějak souvisí s klukovskou zálibou v poměřování přirození?