Tedy ono se jí spíše hovorově říká ruská... Ale ani v tomto případě to nemá nic společného s prohlášením komunistického představitele, že invazi v r 1968 k nám provedli Ukrajinci a ne Rusové.
Je mi líto, ale o politice to opravdu nebude.
Vzpomněl jsem si ale na tento drobný protimluv, když jsem před pár dny v ruské prodejně kupoval "ukrajinskou hořčici". Nevím proč se v techto obchodech, ruských, urajinských nebo bulharských, tam všude bojí názvu "ruská". Možná jde výhradně jen o ukrajinský "dovoz"... často jde o tzv. německou distribuci.
Vždy když kupuji tuto hořčici, vyžaduji důsledně tu nejpálivější.
Pamatuji, jak jednou v takovém kiosku v průchodu od metra k Muzeu, mně tvrdili že je to opravdu pálivé. A když jsem skleničku doma otevřel a ochutnal, byl to "čajíček".
Proto mám nejraději, upřímně řečeno, horčici v prášku. Tu si pak člověk sám připraví a namíchá. Tady se ovšem důsledně všichni výrobci varují příklonu k nějaké národnosti. Tak se to vždy jmenujne pouze "Hořčičný prášek".
Pálivější horčici jsem nikdy neochutnal. A že jich znám nemálo. Srovnatelná je jedině japonská křenová hořčice wasabi, ale to už není čistá hořčice. A pálivější už jsou jen různé chili papričky, jalapeno atd. atp.
Možná, o proti komerčně prodávaným "pálivým" hočřicím, tkví tajemství pálivosti právě v tom, že jde o hořčičný prášek a k tomu se nedá dost dobře něco přimíchat, aby to "nepálilo".
Ostatně, prý se tak kdysi připravovala hořčice i u nás... Prášek se koupil na trhu u babky kořenářky. No a možná si vaše babičky a dědové vzpomenou nejen na křenovou, ale i hořčičnou placku - ta se právě z takového prášku připravovala.
Takže, chcete-li si doma udělat hořčici co má říz, zakupte si onen prášek (ovšem jinde než ve výše jmenovaných obchodech jej těžko koupíte; jak jsou na tom dnešní české "báby kořenářky" netuším). A pak je potřeba to podle návodu namíchat.
Na 100 gr hořčice (polovina krabičky) potřebujeme:
- 20 gr cukru
- 9 gr soli
- zalijeme 200 ml horké vody a necháme přejít varem; ochladíme na cca 60.C
- vsypeme 100gr hořčičného prášku a pečlivě vymícháme do hladka
- poté vmícháme 15 ml rostiného oleje
- a 7ml jablečného! octa
- pokud chceme, chuťově obohatíme přidáním např. bobkového listu či pepře
Znovu promícháme a necháme 24 hodin v pokojové teplotě "odpočinout". Spotřebujte během několika dní.
Tolik návod na krabičce. Překládám jej proto, že v řadě případů na balení český návod nehledejte.
A ještě několik tipů ode mne.
- Vymíchat směs opravdu do hladka, aby nezůstaly žádné kousky neboli "pucky". Pokud to nestihnete během hlavního vymíchání, proces klidně opakujte po několika minutách; případně přidejte 1-2 lžíce vody.
- Olej výhradně řepkový nebo slunečnicový - nesmí zanechat v hořčici svoji příchuť nebo dokonce pachuť; proto např. olivový olej nedoporučuji.
- Hotovou směs nechte odpočinout; přikryjte ji, aby vám neoschla. A pak ji občas "vyvětrejte". Je to nutné, aby hořčice dokonale splynula s vodou a olejem. Pokud budete mít nutkání ji ochutnat hned po vyrobení, vězte, že bude mít pachuť křídy.
- Z tohoto důvodu doporučuji směs nechat v klidu ne 24, ale rovnou 48 hodin.
- Pokud hotovou hořčici rozdělíte do menších skleniček s víčkem a uchováte v lednici, vydrží vám měsíc i více.
POZOR! Opravdu pálí!
Nic pro děti, pro lidi co jsou chabrus na žaludek, žlučníkáře a pod.
I tak si napoprvé dejte např. na sousto párku jen co by se na špičku nože vešlo!
Dáte-li si běžnou "českou" porci, slzy do očí jsou málo a dech taky popadnete až po pěkné chvíli.
Když jsem takto popisoval účinek mému ruskému kamarádovi ("národnostně" je jeho ruskost rovněž trochu sporná neboť patří do etnografické skupiny obyvatel označované jako Vjati - např. jako u nás Hanáci apod.), tak mi napsal: "Ano, tento druh zábavy rovněž pořádáme např. s našimi hosty ze zahraničí."
Rada na závěr.
Pokud to tedy s onou hořčicí přeženete, nebo to dokonce zkoušíte poprvé, doporučuji mít po ruce sklenku s trochou mléka. To rychle likviduje pálivost. A není to jen internetová informace, mám to osobně vyzkoušeno.
Takže, jak vidíte, připravit dobrou hořčici - to je kumšt. Ostatně, pokud se týká invaze - tak taky. V tom je jediná paralela. Přiřadit tento článek do rubriky srpen 1968 bych si rozhodně nedovolil.
Ale pozor, nespalte si hubu. Ani s hořčicí, ani s blogem o invazi.
Autor foto a ilustrace: M. Faltýn
