Zmrrrrrzlináááá!

Jo, tak na tohle zvolání jsem slyšel vždycky. Uchvacovalo mne ve filmu "U telefonu Martin", který zmrzlinou začíná. Hlavně ale reálně v "Juldě Fuldě", jak se říkalo dnešnímu Výstavišti v Holešovicích. Tenkrát, stejně jako dnes.

A rovnou začnu pochopitelně zmrzlinou. Byla první a zdaleka ne poslední. Jak jinak na Pražském zmrzlinovém festivalu. Reklamu ani pozvánku mu ovšem nedělám, skončil už v neděli.

Dal jsem mimo jiné průchod své přirozené zvědavosti a namísto obyčejné vstupenky jsem si zakoupil VIP. V ceně jsem měl plátěnou tašku, dárek od sponzora - vitamíny, tričko "přiléhavé velikosti", malou placku, gumu na ruku, a hlavně: 5 kupónů na zmrzlinu.

"Ovšem ne na tu rolovanou," byl jsem upozorněn. Nic netuše jsem kývl a ptal se pak jako blbec u každé zmrzliny, omylem pak i u kávy, zda kupon vezmou. Tu pravou rolovanou jsem objevil až téměř v závěru našeho šestihodinového pobytu. A v tu dobu už jsem stejně všechny kupóny promlsal.

Nicméně jsme teprve na začátku a ten byl ve znamení cukrové vaty zdarma pro dopolední návštěvníky.

Kdo nechtěl cukrovou vatu nebo se jí přejedl a bylo mu maximálně 6 let, mohl se nechat zmalovat. I tady se ovšem stála fronta.

No a pak už to bylo hlavně o zmrzlině

Zmrzlina

Neptejte se mne, která zmrzlina byla nejlepší. Skvělé byly opravdu všechny a zdaleka jsem neochutnal všechny. Vyhýbal jsem se ovšem "extrémům" typu zmrzlina-česnek, zmrzlina-niva nebo zmrzlina-tvarůžky. Zato jsem neodolal a ochutnal zmrzlinu z mléka jersey.

A jako vždy mám k tomu malou osobní historku.

O tom, že existuje kráva jersey, jsem se dozvěděl prvně z humoristické knížky "Poupata rozkvétají v máji". To je taková rozverná knížečka o tom, jak hodit starosti i celou státní civilizaci za hlavu a žít na vesnici. Takže když mladý úředník pro výběr daní přijde na inspekci... skončí tak, že ve finále dá výpověď a připojí se k životu na rodinné farmě. Pochopitelně v tom svoji roli hraje i láska k nejstarší dceři této početné farmářské rodinky. - No a na začátku knížky, když onen úředník "zůstane na snídani", mamina, nalévaje smetanu do kávy, pronese pro mne památnou větu: "Naše kráva je pravá jersey". V roce 1977, kdy u nás knížečka vyšla, to bylo něco jako sci-fi a zároveň byla kráva jersey u mne náhle opředena jakousi zvláštní aureolou - výjimečnosti i nedostupnosti.

Takže - jak jinak - neodolal jsem a tuhle zmrzlinu si dal. A pověst, která jersey předcházela, splnila moje očekávání.

Nicméně, organizátoři si byli dobře vědomi, že zmrzlina, i ta nelepší, se přejí. A tak na daném foto sedím sice s VIP tričkem, ale před sebou mám kelímek s pivem.

A to, prosím, vůbec nejsem pivař!

Toto je moje první letošní točené pivo. Do kelímku snad dokonce po třech letech.

Ne ne, pivem nezapíjím zmrzlinu, ale něco jiného.

Grilovaná kýta mi prostě v té záplavě zmrzliny bodla! A to jsem váhal, zda si nemám dát např. klobásu všeho druhu nebo plněný maxi bramborák. I kýtu jsem měl však dokonce snad po 15 letech.

Inu ano, pak jsme my - panská jízda (a bylo nás pět) - už jen seděli ve stínu, povídali si a někdo občas skočil tu pro pivo, tu pro bramborové lupínky, ale také i ještě pro zmrzlinu.

Až nakonec došlo i na tu rolovanou. Chutnala náramně.

Tak, snad, na festival za rok zas, ale zmrzlinu kdykoli!

Všechna foto: autor