Nový senzační článek s vášnivou diskusí. Odkaz na článek samozřejmě v blogu. Já bych se rád zmínil o trochu jiných aspektech: aspektech nikoli ztrát a nálezů, ale nálezců. Protože to je neméně zajímavé.
Každý z nás občas něco ztratí. Tím nemyslím "jen" hlavu, ale nějaký ten osobní předmět. Mobil, klíče, mince, drahocennosti...Ano, ze šperků se velmi často ztrácejí prsteny.
Někdy, ale opravdu jenom někdy, se nám tyto ztracené předměty díky Osudu vracejí.
Tak nám iDnes nabídl článek "Žena zratila v Portlandu prsten". Nevím, proč je tato informace natolik důležitá, že je zařazena v rubrice Zpravodajství-Zahraničí.
Každopádně mne to navedlo na něco jiného.
Před časem jsem surfoval na Youtube. Jen tak. Nemám ovšem příliš rád takové to uniformní nabízení témat, na základě předchozích příspěvků. Je to, s prominutím, jako byste přišli do restaurace, kde jste si minule dali vepřo-knedlo-zelo a oni vám od té doby příště budou nabízet cokoli s pečeným vepřovým... A vy máte chuť zrovna na hovězí guláš nebo kuřecí soté.
A tak někdy doslova prolamuji tyto youtoberové i jiné internetové nabídky zadáváním naprosto různých, odlišných a někdy i náhodných slov.
Tak jsem nějakým "klíčovým slovem" našel amerického mládence, potapěče, který si říká DALLMYD.
Na první dojem mne zaujal tím, jak moc se podobá jednomu mému známému. Vzhledem (nikoli věkem, jsme přeci jen jiná generace), povahou i naprosto překotnou rychlostí mluvení, včetně mírně zastřeného hlasu. Ale to nebylo vše.
Dostal jsem se tím do úžasného podmořského světa "hledačů pokladů".
A tenhle mládenec to umí. Někdy je sám, jindy - kde je to složitější nebo jde o exotická místa - s partou kamarádů. Upřímně: stejných bláznů jako on.
Nacházejí pod vodou neuvěřitelné věci. Velmi často brýle, mobily, Go Pro kamery, drobné šperky, rybářské potřeby... ale i POZOR! zbraně! V tu chvíli "Dallmyd" jedná naprosto profesionálně. Volá policii, zbraň jí předá; dokonce v jednom videu má i oficiální soudní líčení, kde vystupuje jako svědek. Moc už si to nepamatuji, ale pravděpodobně šlo o nějakou registrovanou zbraň kriminálního činu.
Pokud se týká mobilů, pokud jsou v pouzdru funkční nebo je později zprovozní: zkontaktuje majitele. Na pár videích je pak vidět šťastné předání.
A zbytek? Velmi často najde nejrůznější balast. Rybářské návnady, pochopitelně plechovky od nápojů, různé krabičky, ale třeba i rám kola a další kovový balast... NIKDY to nenechá ve vodě, ale ekologicky to dle možnosti vyzvedne. Stará se tak o čistotu vod. A někdy ukáže na konci videa sbírku právě vyloveného. Pochopitelně ten balast putuje do odpadu.
"DALLMYD" ale používá pro hledání především své bystré oči a jako pomůcku má potapěčský nůž a sack na drobnosti. Často šnorchluje než že se potápí, vyhledávačku kovů si taky pořídil až relativně nedávno.
Klasičtějšími hledači pokladů jsou takoví, kteří mají vyhledávače kovu. A, ruku na srdce, velmi často se snaží pomáhat - třeba na plážích, kde někdo něco ztratil. Jsou už touto službou prostě známí. Jako třeba hledač Michael Olivier.
A do třetice: už opravdu jako hledačská i ziskuchtivá vášeň, za použití relativně drahých hledacích přístrojů (startovní ceny jsou kolem 150-200 USD), s vlastním i koupeným rycím náčiním či kovovým prosévačem písku na pláži. Ty v mé sbírce hledačů pokladů reprezentuje Robert Ferguson.
Cíleně prosévá pláže, jeho tyč s talířem neúnavně loví signály, přesně tak, jakou sílu frekvence nastaví. Když to zapíská, Robert vezme tyč, zajede kovovým čtverhranným sítem do písku a proseje to místo. Když nic nenajde, ale stále to píská...opakuje. Někdy si pomůže menším lokátorem, který vypadá jak elektrický zapalovač plynu...
A najde.
A zase všechno množné. Úlomek otvíráku plechovky, kousek drátu, kovový knoflík, nejrůznější mince... vzácněji pak řetízek, naušnici, prstýnek... nedo dokonce celé hodinky.
A zase následuje výstava nalezených předmětů.
Pokud vím, cennosti on či jemu podobní hledači pochopitelně dříve či později zpeněží. A videa natáčejí neustále. Pod hlavičkou "Beach Metal Detecting" jich najdete na youtube desítky.
A tak tito hledači obohacují. Někdy a někdy pouze sebe, pak jsou tady ale takoví - ti nejcennější - kteří pomáhají ostatním ztracené věci nalézt.
Třeba i po 47 letech, jako se to píše v článku na Idnes.
