Zdražování po druhé - aneb Jak se mi táta smál

Zdražování jsme už asi zažili všichni. Dokonce i za dob minulých bylo několikrát nutno sáhnout k "nepopulárním opatřením". Říkalo se: vláda co zdraží Čechům pivo a knedlíky - padne. Dnes je to běžné.

Dneska vlády nepadají, zdražuje se hojně a houfně a hlavně: rádo. Je zbytečné, abych se v tom podrobněji patlal. Sociopatům to stejně nic neřekne, lidem se sociálním cítěním sice ukápne nějaká ta slza, ale jinak, jak říkal Werich, "o HOdně přijdou". 

Nepatřím - naštěstí - k té skupině spoluobčanů, kteří vymetají letáky a běhají po slevách. Vůbec se jim ale nedivím. Budou za daného stavu běhat ještě víc.

To není můj případ. 

Ne, že bych nevyužil nějakou tu příjemnou slevu.

Stejně je to totiž dost často "běžná sleva" v supermarketech lumpárna před dalším zdražením. Kdo má ceny "v malíčku", většinou ví, že "slevová cena" je ta běžná cena z minulého týdne a škrtnutá cena je ta, která znamená faktické zdražení. 

Já osobně mám k tomu poněkud jiný přístup.

Buďto na to mám a chci si to koupit, nebo na to nemám.

Nic víc neřeším - samozřejmě jen u běžných, drobných nákupů. Bavíme se o nákupech v řádech stokorun.

Pokud kupuji něco zásadního, jako pračku, televizor atd. pak samozřejmě provádím průzkum. I tak hlavně pátrám PO KVALITĚ. A zejména po ohlasech ostatních kupujících. Zastávám totiž názor, že "lidi si to řeknou". Teprve v druhé řadě hledám, zda není daný výrobek někde levnější. V těchto případech ani to nepomíjím.

Běžný nákup zpravidla takto neřeším.

Neohromí mne několika korunová sleva. Ba dokonce ani u výrobků, které běžně nakupuji, netuším jak se jejich cena vyvíjí. 

Tím vždycky přivádím v šílenství svého bratra. Když přijde na návštěvu a rád ochutná něco nového - třeba nějaký koláč, sušenku. Obvykle následuje otázka:

"A co to stojí?"

Načež následuje moje odpověď:

"Nevím, je mi to jedno."

Jeho pohled bych vám přál vidět.

Vždycky jsem měl k tomu tento přístup. Možná to byl přístup rozmazleného mladšího mazánka. Možná je to reakce na to, že během studií jsem se opravdu uskrovňoval až do výše základních potřeb. Nevím. 

Nehodlám být svým vlastním sociologem.

Vždycky si ale při takovýchto extempore s bratrem vzpomenu na tatínkova slova, který se mi posmíval při mojí "skvělé" barrandovské výplatě: 

"Ty když bereš dva tisíce, tak vyjdeš, když bereš pět tisíc - tak taky vyjdeš."

Měl pravdu a dej mu Pán Bůh nebe:

VYJDU