Zdravím skrze 90 krabic

Tedy přesně do tolika se vešel celý můj "majetek" po přestěhování do nového. Pro mne nic světoborného. Protože.

Protože několik zásadních zvratů jsem v životě již zažil.

• Na příklad mi zemřela matka, když mi bylo 16
• Na příklad jsem prožil 5 let v odloučení od rodiny (otec a bratr), během studií v Moskvě
• Po téměř 10 letech jsem v r. 89 ztratil celoživotní karieru a zaměstnání
• V r. 93 jsem si prožil zásadní osobní životní zvrat
• Před 5 lety jsem zažil totální rekonstrukci po vytopení bytu

No a před několika dny jsem se odstěhoval z bytu, kde naše rodina prožila 80 let. Sestěhovávám se k příteli, který byl dalším mým osobním zvratem před 18 lety.

Vždycky jsem se ale držel zásady: nefňukat a dělat! A když bylo hůř, tak dělat o to víc!

A tak je tomu i nyní.

Rozbalujeme a operujeme 90 krabicemi... už teď nám dochází místo, kam co dát... je třeba věci neustále přeorganizovávat, pochopitelně také třídit, co se před tím nestihlo.

Není to maličkost, sestěhovávat dva životy dohromady.

A vlastně to mám místo dovolené. Nebýt zvláštní situace, koupal bych se touto dobou v moři na severu Malajsie. Takže zahraniční cestu jsem zrušil, nastalo stěhování.

Nelituji ani jednoho.

Byl to krok nutný, a myslím si, že je to to nejlepší, co jsem na prahu další životní změny mohl udělat.

Zkrátka a dobře: život musí jít dál. A je jen na nás, jak si ten náš uspořádáme, pokud nám to okolnosti dovolí.