10 dní v Indii (4) - odvážný nákup

Jak už víte, byl jsem na deset dní v Indii. Byla to průzkumná cesta, zda sem mám jet i se svým poloslepým přítelem. A mezi ty průzkumy patří pití, jídlo a nákupy. Nákupy čeho? Uvidíte. A začal jsem rovnou tím nejvějším nákupem!

Můj dnešní blog bude v podstatě rozšířený záznam z deníku. Na začátku se sice vracím k předešlému dni, tedy příletu, ale pro změnu pak následuje velká nákupní akce. Neočekávaná a hlavně: neplánovaná!

Ale pořád je to tzv. deník nebo aspoň "skorodeník".
Při přečtení tehdy napsaného jsem zjistil, že bych vás tentokrát pouhými vzpomínkami ochudil o spoustu (snad) zajímavých detailů. Z mého pohledu by to byla škoda. Takže jsem pouze některá místa zredigoval, přidal vysvětlení pro lepší srozumitelnost. A tady to máte.

Indie, deník 15. - 17. 9. 2023

Ráno po příletu se probouzím až v 8:30! Inu po té cestě to není žádný div.
Probouzí mne nekonečné troubení aut z nedaleké silnice. Tady troubí snad všichni a pořád.
A pak také… Naslouchám a nevěřím vlastním uším. Ano. Je bouřka!

Kouknu se jediným dostupným oknem ven. Skutečně vidím ceďáky deště a blesky, které se ztrácejí ve vrstvě čeho? Mraků nebo smogu? Každopádně, moc vyfotit se nedají.

Dívám se na předpověď počasí, naštěstí kolem 9 by se mělo vyčasit.

Pršet přestává, nicméně voda se drží na silniční cestě, či jak to nazvat.

Vyrážím do obchodu EZO, co mi doporučili včera. Kromě sušenek k jídlu se hlavně dívám po nápojích. Všechno drží v ledničce. Teplá voda ani limonády "na doma" zákazníky zjevně nezajímají.

Pak přeskočím několikero louží a zapadnu do jednoho bláta, abych se podíval do dvou lékáren. Jedna má na sobě přídomek generic, druhá je normální. Ani v jedné nemají léčivý přípravek Prabodh, který sháním. Nechám si to na nějaké OC. (A dodám, že se mi jej nepodaří sehnat v obchodech vůbec a na internet nemám pobytový čas.)

Nicméně v normální lékárně si koupím aspoň Multivitamíny 50 +. Platím za to 80 indických rupií. Jeden zákazník, evidentně známý prodavačů, se mne ptá, odkud jsem. Říkám Česko - nerozumí mi. Pak dodám Prague. Prague zabere. To vědí tady zřejmě všichni.

Pokud to jde, platím všude kartou. Jednak tím šetřím hotovost, které zatím nemám moc. I když na jejich poměry hodně.

Honem zpátky do hotelu. Znovu se dává do drobného deště.

Potom peru prádlo. Stejně se nedá nic jiného zatím dělat. A hlavně dodiktovat zážitky i když jich zatím není moc. Ale to nevadí, stejně potřebuji ještě odpočívat.

Uvidím po obědě.

Po obědě jsem teda viděl až moc!

Přestalo pršet, a já se rozhoduji, že pojedu do Apple Saket oficial store, v obchodním centru Citywalk, ve čtvrti Saket. Onen obchod je ten největší top v prodejnách "nakousnutého jablka".

Mám tady jeden úkol. Přítel vlastní "jablkový" televizní box a chtěl by k němu ovladač nové generace. Původní je založen na přejíždění prstem po plošce. Ovšem ten nový je tlačítkový a tudíž pro něj jako nevidomého je to lepší k ovládání.

Objednávám si OLA taxi. Jedeme a k mému překvapení je obchodní centrum vzdálené celou hodinu jízdy, na úplně opačném konci města. Já jsem na severovýchodě a OC je spíš jihozápad.

Mám to jako takovou nečekanou prohlídku města z hlediska dopravy. Dokonce na pár minut uvízneme v nefalšované zácpě. Pochopitelně i trochu fotím z okna auta.

K obchodnímu centru se dá zajet pouze na okraji a nikoli přímo před vchod. Vystupuji, platím řidiči nějakých 600 rupií. Což je zhruba 165 Kč.
Posléze pochopím, proč řidič nemůže přijet ke vchodu blíž. Do obchodního centra se vstupuje přes rámy a každá kabelka či taška je kontrolována rentgenovým zařízením.

Co mne zaujme na první pohled, je architektura.

Obchodním centrum Citywalk je příslušně velké. A navíc sousedí ještě s jedním menším... I tak je samotné Citywalk úctyhodně rozměrné a trochu se v něm ztrácím.

V prvé řadě si vyzvedávám z bankomatu peníze - trochu to trvá dlouho, protože bankomat, jeden fungující ze dvou, okupují dvě Asiatky. Vypadají, jako by chtěly ten bankomat vybrat doposlední rupie. Každá si vybírá odhadem celkem 50.000 rupií. A musí to dělat opakovaně. Bankomat totiž (tady se mu říká ATM) dovoluje na jeden výběr pouze limitované množství peněz.

(Díky tomu si snad po prvé uvědomuji, jak obrovské finanční rozdíly jsou tady mezi lidmi. Tady jsou nůžky mezi bohatými a chudými opravdu rozevřené.)

Vybírám 5000 rupií. A jdu hledat Apple Store. Poradí mi ho místní ostraha. Což mně nedojde kde ten obchod je, i když ho vlastně vidím od bankomatu napříč přes halu.

Poměrně střídmý design prodejny mne nijak neohromuje. V jednoduchosti je síla se říká. Tady je to spíše rychloúčelové a nabídka je poměrně přímočará. Hlavně produkty firmy, ale jiné - byť odkoupené nebo spolupracující značky - zde v nabídce nejsou.

V Apple Storu se shodou okolností dám do řeči s drobnou dívčinou, prodavačkou s dlouhými černými loknami. Myslím, že se později chytala za hlavu, jakého dostala zákazníka, ale nějak člověk všechno musí zvládat, nedá se nic dělat.

Říkám prodavačce, že mám přání dálkový TV ovladač. Není to jednoduché, protože od dob našeho nákupu TV krabičky se objevil nový ovladač již ve dvou generacích (druhou+třetí a nebo čtvrtou). Konzultujeme to a shodujeme se, že by to měl být ovladač pro druhou a třetí generaci.

Prodavačka má všechny potřebné informace i aktuální ceny ve svém mobilu. Pochopitelně firemním.

Prodavačka jde poté pro onen dálkový ovladač do příslušné skříňky v prodejně. Objevuje se drobný zádrhel. Je to trochu komedie. Ovladač sice mají, ale ve skříňce, která je pochopitelně zamčená. Otevírá se softwarově. Prodavačka ji otevřít svým mobilem nedokáže, ani její kolega se svým mobilem, který postupně přikládá k rohům dvířek, neuspěje.

Takže nákup se odkládá a já mám aspoň důvod tam jet za pár dní znovu.

A chci při té druhé návštěvě navíc poděkovat té prodavačce za veškerou její trpělivost tím, že jí dám aspoň magnetku. S motivem České republiky.

Pak začínám laborovat, že bych si přeci jen já sám koupil něco pro sebe, a sice nový mobil. Čtrnáctku. Po oznámení nové verze 15 (bude v pátek - den mého odjezdu) šly ceny pochopitelně dolů. Zajímám se ještě, kolik bych zaplatil, kdybych si koupil jenom třináctku. Ale rozdíl nějakých 1500 Kč a to nestojí za to. Takže je rozhodnuto: bude to 14.

Od tohoto okamžiku se věci začínají jen komplikovat.

Prodavačka přijde s nabídkou, že bych mohl svůj starý mobil ještě navíc takzvaně odprodat. Na jejich poměry je to zajímavá sleva z prodejní ceny. Až 10 000 rupií.

• Prvním zádrhelem tady je, že dochází k testování mého mobilu. Vlastním model SE 2020. Testování se několikrát opakuje. Napoprvé spadne, napodruhé ukáže výkupní cenu nula a teprve napotřetí dojde k ceně 8000 rupií což je pro mě přijatelné.

Shodujeme se že si koupím iPhone 14, 128 giga a v nabídce je buď žlutá, nebo červená barva. Rozhoduji se pro červenou. Žlutá je pro mě přeci jen poněkud křiklavá.

Prodavačka ovšem prohlásí, že "má ráda obě barvy", což spíš beru jako loajální prohlášení než, že bych jí to věřil z hlediska vkusu.

Začíná proces resetování mého odprodávaného mobilu. Napřed se zkoušíme zálohovat na iCloud kde místa je dost. Ovšem celkově to vyžaduje velké množství dat a velké množství času, který nemám.

V podstatě, mně jde hlavně o poslední fotky, které jsem pořídil dnes cestou sem. Nestačily se ještě synchronizovat, protože jsem před příchodem do prodejny neměl wi-fi spojení.  – Což nakonec vyřeším tím, že požadované fotografie postupně vyberu a odešlu si je na email.

Následuje vypnutí funkce vyhledávání mobilu, a já nevím co ještě. A hlavně kompletní vymazání mobilu do továrního nastavení. Bez toho jej prodejna nemůže přijmout a díky heslům to mohu provést jen já.

Trvá to a ve mě trne.

• Mám původně domluvenou na hotelu schůzku v 16 h a vidím, že jsem to podcenil. že tu schůzku hotelu určitě nestihnu. Volám tedy na recepci, že ji posuneme o 2 hod. Dělám dobře, protože jinak by tím byl ohrožen jiný můj, tekrokrát plánovaný zásadní nákup na radu známé - ale k tomu všemu se ještě dostaneme příště.

Během resetování iPhonu se snažím zase trochu ukrátit čas společenskou konverzaci a ptám se jí zda byla přítomna slavnostnímu otevření. V očích se jí objeví nadšený lesk a přitaká, že ano. Podotýkám, že jsem to viděl jak na internetu ze záznamu taky fotografie a že to bylo velkolepé. Souhlasí. - beru to jako stoprocentní přístup stoprocentně loajálního zaměstnance Applu.

Původní mobil je vymazán. Nakonec nezapomenout vloženou SIM kartu.

JENŽE zjišťuji, že jsem zapomněl, že bych si měl taky asi nějak objednat taxík zpátky do hotelu.

• Zůstal jsem bez aplikace OLA pro objednání auta, protože veškerá data při resetu z mobilu definitivně mizí, a já jsem najednou bez mých aplikací. Mám sice ještě onen starý iPhone 5 S. Ale je už tak starý, že na něj aplikaci nebylo možné nainstalovat! (V něm mám místní indickou kartu. Ukazuje se ale, že její fungování je relativně k ničemu, protože její datový přenos prostě nefunguje.) A dojet k hotelu metrem, ale od konečné stanice metra do hotelu je stejně nutné si objednat auto.
• Nový mobil se jednak zaktualizoval, jednak se velmi pomalu synchronizuje s iCloudem. Sice tedy o zásadní data (kontakty, kalendář, fotografie) nepřijdu, ale trvá to trvá....

Zbývá tedy už jen zaplatit iPhone 14 a tady zase vznikne komplikace. Zapomněl jsem na to, že všechny platební karty mají své limity. A já už jsem v tuhle chvíli, po resetování telefonu, bez přístupu na účty spořitelny, abych mohl limit navýšit.

Chytám se v duchu za hlavu!

Naštěstí jde platbu zkombinovat. Kreditní kartou tedy zaplatím polovinu, naštěstí debetní kartou lze zaplatit zbytek a ještě tam mám dostatek hotovosti. Takže to všechno dobře dopadne.

Rozloučíme se; já poděkuji a dívám se na hodinky. Přemýšlím sice jak s autem, ale nakonec to nechám být na později. Mám čas navíc a tak se rozhoduji, že si dojdu někam na jídlo. Vlastně na hodně pozdní oběd.

V obchodním centru na vzdálenějším dalším rohu vidím luxusní restauraci. Nic jiného tu poblíž není a protože už jsem notně unavený na hledání čehokoli dalšího, tak jdu do ní. Pro jednou..!

Celá ta hostina mě vyjde na 2000 rupií, 560 Kč, což je na jejich poměry opravdu hodně. A také na okolních návštěvnících je to znát, že nejsou chudí už od pohledu. Dobře oblečení, upravení, vystylovaní, mají náramky a prsteny… Všechny ty základní atributy bohatých lidí střední vrstvy.

Objednávám si kuřecí kousky v máslové omáčce "butter chicken". K mému překvapení mám po těch pár dnech najednou chuť na zeleninu, objednávám si salát. I přes to, že jíst "raw" jídla mi cestovní průvodci všeho druhu moc nedporučují. A k tomu "naan" chléb v másle. Je toho ve finále tolik, že to ani nedojím. A abych to aspoň trochu strávil, vypiju dva ledové čaje s příchutí broskve, tak jak je známe u nás.

Jídlo je velmi chutné a jím opravdu dlouho. Záměrně to navíc protahuji, protože provádím nečekanou aktualizaci iPhone a posléze pokračuje z iCloudu přenos dat. Mladý číšník mi nastavil na mobilu heslo restaurace.

Všechno to ale trvá strašně dlouho a tak se to vlastně dokončí až posléze když přijedu na hotel.
Když dojím, tak se ptám vrchního, zdali by bylo možno objednat mi taxík. Tvrdí, že to není možné, že nemá jak. Naštěstí přijde po chvíli onen mladý číšník a nabídne mi, že mi auto objedná ze svého mobilu.

Souhlasím. On navrhuje, že by pak šel se mnou k autu, ale já říkám, že to je v pořádku. Ale on nakonec stejně přijde přijde za mnou ven. Už bez nezbytné plastikové roušky na hlavě a bez roušky na obličeji a v civilu. Samozřejmě, že mu dám peníze jako poděkování. A protože menší nemám, dostává 500 rupií. Zasloužil si je. S pomocí dohlížejícího policisty (je tu rušno s taxíky i tik-toky) se postará se o auto, které přijede a já jedu zase hodinu zpátky do hotelu. Na onu domluvenou schůzku.

Časově mi to vyjde. Setkám se s hotelovým pracovníkem přesně na čas. A jdeme na otočku kousek od hotelu. Kam? Až zase příště – nakupování už pro dnešek bylo víc než dost.

Když se konečně dostanu na pokoj, pak už vlastně jen dávám dohromady iPhone. Jde to celkem dobře, ale pár problémů se najde. Objevuji na příklad, že jedna rozehraná hra už na vyšší úrovni však úplně přišla o data i vlastně profil… Což budu muset řešit později.

Zjišťuji navíc, že mám nataženou nějakou šlachu v okolí kotníku, a strašně mě to bolí. Protože mám před sebou ještě hezkých pár dní nakupování a turistování - to tedy bude!

Uvidíme ráno.

Všechna foto - autor