Tím nemám na mysli, že bych se zúčastnil voleb, prostestního shromáždění nebo se aktivisticky projevoval. Naopak, stalo se tak zcela bez mého přičinění, ale zase jednou jsem k světovosti o krůček blíž.
Má rodná čtvrť Hloubětín se poprvé stala součástí světového dění připojením k Praze v r. 1922. Tedy přesně v roce, kdy se narodila moje maminka a mému otci bylo 10 roků.
Do té doby patřila neochvějně k historii okolí Prahy neboť poprvé se o ní zmiňují kroniky v r. 1207. Tehdy ovšem ještě nesla název Hlúpětín. Ne, že by tady bydleli samí hlupáci, ale majitelem vesnice byl kníže Hlupata. Z oné doby pochází kostel sv. Jiří, který stojí dodnes. A tvrz, která se nedochovala. Významu její místo nabývá až koncem 19. století kde byl přestavbami zbudován neogotický zámek.
Díky připojení k Praze sem v r. 1933 byla přivedena tramvaj. Můj bratr, nar. 1942, tvrdí, že na místě dnešní hloubětínské točny bylo fotbalové hřiště kde on hrál. Takže ta tramvaj z r. 1933 byla vedena jinam a jinudy - asi do tzv. Nového Hloubětína. Jako zarytý rodák ale necítím potřebu studovat tyto elementy minulosti. Žiji totiž přítomností.
Světovější význam pak Hloubětín poprvé získal vznikem Vesnického divadla. Sídlilo na na onom zámečku. To bylo v 50. letech zájezdové divadlo s agitačními hrami, kterými herci jezdli po vsích českých oblažovat místní obyvatelstvo. Příznačné bylo, že sem herci byli posíláni za trest. Takže se můžu chlubit, že zde mimo jiné hrály takové hvězdy jako Zita Kabátová nebo Raoul Schránil. Začínala zde ale také svoji pražskou divadelní kariéru např. Helena Růžičková se svým manželem Jiřím.
Nápis "Vesnické divadlo" jsem dokonce ještě v 90. letech vyfotil na jedné z přilehlých budov, garážích přilepených k parku zámečku.
Hloubětín se proslavil i v 60.letech 20. století díky Jiřímu Suchému a jeho hitu z Člověka z půdy. Zde hlavní postava doslova zpívá:
"Cesta dlouhá, zarubaná,
bydlíval jsem v Hloubětíně."
To už začal definitivně vát nový vítr do plachet Hloubětínské světovosti.
Zbouraly se staré domky, rozšířila se silnice, naplánovalo se a zpožděním postavilo prodloužení tramvaje až na dnešní Lehovec, vybudovala se sídliště a konečně v r. 1999, s lehkým několika letým zpožděním se zde otevíralo metro...
Konečně, opravdu světovost vznikla v hloubětínském zámečku zřízením Centra asistované reprodukce a nachází se zde rovněž první babybox (2005).
Nyní v říjnu hototo roku zde otevřel v pořadí šestou českou pobočku světový zahraniční obchod, který bychom volně přeložili jako "Ledová země". Tímto skutkem Hloubětín povýšil někam směrem k londýnským předměstím Hampstead a Highgate.
A definitivním zásekem do světovosti pak bylo to, že se zde začaly prodávat vegetariánské párky Lindy McCartneyové (já si na přechylování potrpím - ať trpí jiní).
Kdo už nevíte, kdo to byla, tak "Linda McCartney" byla první manželka slavného člena Beatles, Paula Mc Cartneyho. V 80. letech byli oba aktivisty, bojujícími za práva zvířat; v rámci této aktivity se rovněž stali vegetariány... No a i když Linda McCartney byla fotografka, posléze i zpěvačka a hudebnice - nejvýraznějšího úspěchu dosáhla opravdu asi jako vegetariánka a aktivistka. Seriál Simpsonovi ji zachytil v pátém dílu sedmé řady "Líza vegetariánkou".
Vegetariánské párky jsou výsledkem vegetariánských aktivit Lindy a můžete si je, prosím, zakoupit nyní i u nás, v Hloubětíně.
To všechno se mi vybavilo v hlavě při pohledu na obal v nabídce onoho obchodu. Ale hlavně: zase je Hloubětín (včetně mne) o trochu více světový.
