...takhle a ještě všelijak jinak se u nás doma častovaly filmy, které jak v kinech, tak i později v televizi dokázaly diváka pobavit. A baví dodnes.
Filmy francouzského komika Louis de Funese jsou dodnes stálicí televizní zábavy. Byť pomalu stárnou. Není divu - jejich "majitel" 31. 7. by oslavil 104. narozeniny. (Opraveno, v původně zde bylo 114 - viz diskuse.) A svá nejlepší díla natočil v 60. letech minulého století.
Nicméně fenomén Funes přetrvává. Mnohé už o něm bylo napsáno, nalezen snad každý dokumentární filmový či televizní záběr... Jen v češtině vyšlo několik knih - jak ryze českých autorů, tak překladů Funesových zahraničních, veskrze francouzských životopisců. Sám jsem kdysi "spravoval" amatérské webové stránky. A nepřestával mne udivovat šíří svého záběru v divadle a samozřejmě ve filmu.
Divadelní vzpomínky vyprchaly - zůstalo po nich v lepším případě několik fotografií, možná nějaký ten televizní záznam.
Zato filmový celuloidový pás nám zachoval jeho herecké mistrovství v plné šíři.
Dnes už se do kin chodí na zcela jiné filmy a ani těch málo kin specializovaných na promítání archivních, historických filmů, má zcela jiný repertoár. Svým způsobem je to škoda, že Funesův humor je "degradován" jen na televizní obrazovku.
Jeho bouřlivý, třaskavě výbušný humor by si zasloužil i třaskavě výbušný smích stovek kino diváků a nejen nostalgické pousmání v rodinném kruhu v obýváku.
Také v tomto parném létě nám Česká televize servíruje řadu komedií s Louis de Funesem. Nemám čas to sledovat, ale občas na mne v televizi vykoukne tu Četník z Saint Tropes, tu Piti Piti Pa nebo jako včera Tonoucí se stébla chytá. A pořád s radostí zjišťuji, že i když čas na některých filmech zapracoval, tak mají jednu zásadní kvalitu: nenudí.
Znovu jsem si připomněl řadu zajímavostí... snad už se ani nedá nic nového objevit. Ale na jeho filmy se dá dívat i dnes díky jedné věci: Funes by perfekcionista. A měl úžasné komické nápady.
Překvapilo mne to kdysi v jedné knížce, kde se popisoval kousek z natáčení filmu Grand restaurant pana Septima. Scéna s komisařem (Bernard Blier) a jeho hosty se nedařila... Byla nudná. Louis de Funes přerušil natáčení do druhého dne - už byl v pozici, kdy si to mohl dovolit - a druhý den přišel s nápadem, který dodnes mnohé baví, jiné šokuje - stínohru, kdy se při vykládání německému komisaři receptu na francouzské brambory začne podobat nacistickému vůdci. Vizuelně i projevem. A smích je zaručen. Gag zabere spolehlivě. - Ruku na srdce: napadlo by vás něco takového?
Tehdy jsem si začal všímat bedlivěji jeho práce ve filmu.
- Film Oskar je vlastně adaptací divadelní hry. Měl jsem i v ruce český text a porovnal si to s filmem. Film je o proti divadelnímu, trochu rozvláčnému textu, skutečně esencí toho nejlepšího humoru i zkratky.
- Louis de Funes dokázal dokonce obětovat i natočený materiál jen proto, že v ději neseděl a brzdil tempo filmu. Stalo se to při filmu Četník ve výslužbě a stálo jej to přátelství s hercem Jeanem Lefebvrem - víc jak polovina natočených scén s ním padla za oběť právě této Funesově snaze po dokonalosti. Lefebvre se tehdy na projekci rozčílil a nadosmrti se s Louis de Funesem rozkmotřil.
- Křidýlko nebo stehýnko bylo de Funesovým comebackem. Na DVD je jako bonus vedle rozhovoru s producentem i záběr z natáčení. Je tam velmi dobře vidět, že režisér Claude Zidi ale de Funese nerežíruje. Pouze mu vysvětluje oč v té scéně jde, jaká je pointa. "Zbytek" - tedy vytvoření oné scény a herecká kreace už byla výhradně na de Funesovi.
Takto prý pomáhal k životu řadě poměrně plytkých scénářů a sám se jednou zkritizoval za svoji slabost, že souhlasil je natočit.
Díky svému perfekcionismu, díky ohromné pracovitosti, se Louis de Funes dokázal skutečně vypracovat a stát se hvězdou komiků francouzského filmu.
Samozřejme by Louis de Funese u nás nebylo bez dabingu Františka Filipovského. A cokoli napsat v tomto směru víc by bylo jen nošením dříví do lesa.
Zdálo by se, že už člověka nemůže ohledně Louis de Funese nic překvapit.
A přece.
Měl jsem tady na návštěvě jednoho nového francouzského známého - Pierre, který žije v Marseilles. Bavili jsme se o všem možném a řeč nemohla nepřijít na Louis de Funese. Ale když jsem poprvé vyslovil jméno "lui de finé" - jak je u nás zvykem - chvíli na mne nechápavě zíral.
Pak to Pierre pochopil a opravil mne:
"Ale ne... nikoli "finé". To se francouzsky vyslovuje "Funes"..!"
Inu, finé, fuňajs nebo Funes... vyberte si. Hlavně nějaký jeho film, který zrovna běží v rámci letošního léta a hlavně - aby vás pobavil. Protože to byl hlavní smysl života Louis de Funese - bavit lidi.
A že to uměl.
