"Všechny krásy Kota Kinabalu" - Den čtvrtý - Výlety jsou zpestřením dovolené. Proto Petr zalistoval ve svém itineráři: Jedeme na výlet! - To nejhorší jsem ten den měl už sice za sebou, ale vyhráno ještě nebylo.
První část tohoto výletu byla natolik vyčerpávající, že jsem se rozhodl jej rozdělit na části dvě. Mimo jiné také proto, abych vám nekazil dojmy z první části. A nebo z té druhé.
Protože druhá část je veskrze romantická.
Takto se můžete vyfotit v "okně do světa".
Naše cesta totiž zamířila do hor, do Ranau, kde se pěstuje místní čaj. A mimo ostrov jej ani nekoupíte. Natolik jej považují za mimořádný. Ty plantáže jsou v podstatě jedno velké údolí, jak se můžete přesvědčit. Zde se čajovník pěstuje, sklízí i zpracovává.
Protože Malajsie se skutečně snaží o zvyšování turistické přitažlivosti jednotlivých míst, ať už pro domácí nebo pro cizince, vždy tady budují jakousi "turistickou" přidanou hodnotu. A musím říci, že se jim to daří výborně.
Do továrny na zpracování čaje vás pochopitelně nepustí, zato je zde vybudován malý turistický komplex. Je to příjemné místo na procházku i na posezení. Je tu nejen pochopitelně prodejna čaje, ale také čajová restaurace. A to čajová se vším všudy.
Že zde mají poměrně bohaté čajové menu, nás nepřekvapilo. Zato tu byla nabídka jídel a dezertů, součástí řady z nichž byl - ano čaj! Já jsem se rozhodl pro sladké dezerty, jako oběd. Takže jsem vedle pokrájeného ovoce dostal čajovou zmrzlinu, ale také čajové palačinky. A samozřejmě jsme dostali skutečně skvělý čaj různého druhu, přičemž zelený čaj byl nejdražší.
Tady na foto máte tu čajovou zmrzlinu. A pokud se týká vzhledu restaurace: tak není zavřeno kvůli malování, ani že by nestačili sundat ze židlí povlak než přišli hosté - tady je to známka jakéhosi luxusu, jsou-li židle potaženy drahými kvalitními textiliemi.
Chcete-li vidět ony čajové palačinky, ale i více: podívejte se do Galerie.
Přítel s Petrem se pak šli projít po prostorách areálu. A tam také pořídili ono foto - viz výše. Já jsem zůstal uvnitř restaurace. Jednak jsem na ně viděl, ale hlavně jsem viděl...
...krom krásného místa na procházku, či naučnou stezku, jsem viděl ano i ty vyhlídkové plošiny v korunách stromů a to na mne po předchozích zážitcích na provazových mostech bylo trochu moc.
Oč romaničtější byla veliká čajová konvice.
A když se na ni podíváte opravdu z blízka, zjistíte, že je to "konvice zamilovaných".
Módní zámečkovou vlnu se tady rozhodli podchytit tímto způsobem. A kontrolovaně.
A co víc. Když jsme dojedli, zaplatili, přesunuli jsme se pochopitelně do zdejší prodejny s čaji. A v ní ty srdcové zámečky prodávali. Zakoupíte. Zamknete a klíče si uschováte. Třeba o pár let později přijedete s dětmi a vězte, že ten váš zámek tady stále bude.
No a ty čaje? Nabídka je opravdu veliká. Co do způsobu balení (sáčkové, ale hlavně sypané), co do velikosti od 25gr do 500 gr. A v nabídce také byla 50 gr. balení s přírodními bylinami s různým účinkem (pro zajímavost, detailní popisy najdete v galerii). Vše samozřejmě bez pesticidů a bez přidaných barviv. A i v prodejně byl zelený čaj, ten v plechovce, bezkonkurenčně nejdražší, asi trojnásobně (za 30 RM). Navíc jiné balení zeleného čaje, než to v plechovce, neměli. Tento čaj tu prostě považují za luxus.
Nakoupili jsme čaje dost a dost. Dokonce jsem k nákupu dostal zdarma jakousi textilní tašku. A pak už jsme se rozloučili s plantážemi, s celým krajem a spěchali do údolí a zpět do Kota Kinabalu.
Posléze i domů, protože z návštěvy místní tržnice díky počasí sešlo. Jeli jsme, řidič to s námi hnal, kde to šlo, i kde to nešlo. Občas se opravdu spustila čina počasí.
Ještě jsem honem stačil vyfotit originální skulpturu konvičky nalévající čaj a pak už jsme jen polykali kilometry.
... abychom dojeli do hotelu, šli na večeři a po večeři: do baru na koktejl. Ten bar jsme objevili den předem v rámci bazénu na střeše. Takže jsme do baru zavítali prvně, ale ne naposledy. O tom však někdy příště.
Na nás totiž čekal další cestovatelský den Petrova itineráře.
----
Foto: Martin Faltýn, 1x foto Petr Chrastina (viz tam)
