When I'm 64

No a je to tady! "Až mi bude štyřiašedesát" by se dala volně přeložit. Co? Přeci legendární písnička Beatles. Inu, v době, kdy vyšel u nás do kin film Yellow Submarine se to zdálo všechno daleko.

Tak teď nevím, jestli vzpomínat víc na film nebo na mých uplynulých "štyřiašedesát".

Film jsem prvně zaregistroval, víte kdy?

Ne, nikoli v kině.

Prvně jsem jej zaregistroval v časopise Větrník. ten titul něco řekne jen pamětníkům a historikům. Tak se totiž, tuším na dva roky přejmenoval časopis Pionýr... Tahle jeho svobodnější verze Pražského jara, byla víc světovější. Mimo jiné se zmiňovalo jedno číslo kratince o tom, že vznikl film Beatles ˇŽlutá ponorka" a že ten film u britských diváků propadl.

U mne nikoli.

Ovšem, film jsem viděl až o mnoho později.

To už se u nás dávno v distribuci nepromítal. Směl se objevit podle nějakých pravidel jednou za čas v kinu Ponrepo. Tehdy bylo nedaleko Letné. V tom kinu se totiž promítaly tzv. klubové filmy a tak se mohlo z archivu Ústřední půjčovny filmů, vypůjčit prakticky cokoli.

Díky tomu jsem tady viděl třeba první němé filmy - příslušně ozvučené (jednou dokonce živým hraním na klavír), někdy i ručně kolorované. Věřte mi, že takové filmy Georgese Méliese neztratily poetiku ani po těch desítkách let.

Na co jsme se nejvíce těšili, byly ale vánoční svátky.

Tehdy se promítaly ty největší "trháky". Sem patřila beze sporu Disneyova Sněhurka a sedm trpaslíků, komedie Večírek s Peterem Sellersem, pozdějším inspektorem Clousseau z Růžového pantera; bez výhrady sem patřily i tři legendární beatlesovské filmy: Perný den, Help a pochopitelně Yellow Submarine. Všechny tři měly geniální titulky Jiřího Černého. Mimo jiné, texty písniček seděly i rytmicky s originálem... i když právě proto, pochopitelně, byly trochu obsahově spíše přebásněním než doslovným překladem.

Dodnes si pamatuji text

"Pani Nikdo je filuta, sedí ani nedutá"

což je přebásnění textu:

"He' s a real nowhere man, sitting in his nowhere land"

Zbytek překladu bohužel zmizel v propastech dějin. A snad je stále ještě jedna kopie v Národním archivu. Kdyby ale někdo náhodou měl verzi s oněmi českými titulky Jiřího Černého, rád ji uvítám.

Proto ani nevím, jak byla tehdy přeložena písnička "When I'm 64". Určitě skvěle.

Co dodat?

Jak vtipně poznamenal u této YouTube verze jeden z diskutujících:

"Když jsem poprvé slyšel tuto píseň, znělo 64 velmi stařecky. Dnes mi bylo 64 let a necítím se jinak, než když jsem byl mladší, kromě bolavých kloubů, selhávajícího zraku, vypadávání vlasů, vysokého krevního tlaku atd."

Inu, něco z toho bych mohl s klidným svědomím podepsat. Vlastně všechno.

Zdraví vás Martin Faltýn,

nar. 3. 6. 1957