Vynadal jsem, že svítí

V dnešní době takzvané energetické krize ve firmách i v domácnostech, způsobené naší drahou vládou, si to člověk prostě musí hlídat. Plyn jsme doma zlikvidovali. A elektřina? Hlídám, jestli nesvítí někde zbytečně.

To “Nesvítí někde zbytečně?” bylo kdysi heslo veřejně prezentované v médiích. Tedy v tom jediném, které tehdy bylo, Československé televizi.

Dneska už nám to nemusejí ani připomínat. 

Stačí ty bulvární historky,  jak komu chodí mnoha tisícové zálohy. Jak končí firmy jedna za druhou. Vrcholem úrovně úpadku současné žurnalistiky je dojemný článek, jak babička dá za zálohy celý svůj důchod.

Můžete nadávat na dobu, na současný režim, na energetické firmy a koneckonců i na vládu, kterou jste si zvolili… To je asi tak všechno, co proti tomu můžete dělat. 

V této souvislosti mám pořád na paměti větu z filmu Pyšná princezna: “Ať naříkají, ale ať platí!”

A věřte mi, že tahle pohádka se nejen díky této větě propracovala mezi současně protistátní filmy. Jiným takovým filmem je, dle mého názoru, film Vlasty Buriana U pokladny stál. Jen na to političtí “jumpeři” (roz. ti, kteří skáčí jak jejich oblíbená, aktuálně vládní strana píská), aktivisti, lepšolidi a dezoláti ještě nepřišli. 

Ostatně, v USA už nastala soudobá kulturní revoluce po vzoru Mao Ce Tunga již před pár lety. Na řadu amerických filmů se právě z tohoto důvodu nepodíváte. Chudinka Tom a Jerry to odnesli aspoň předtitulkem, že tak jak filmy vznikly, jsou obrazem své doby. A v žádném případě nevyjadřují postoje ani názory distributora.

To jsme se dostali hodně daleko. A já teď přemýšlím, jak se vrátit původnímu tématu: nesvítí někde zbytečně?

Snad se někomu rozsvítí a poradí mi. Já to prostě skočím a půjdu zase na věc.

Šetřit se zkrátka musí. A statistické tabulky a články potvrzují, že lidé šetří.

Jen jestli to nedopadne jako kdysi s vodou. Vodárny, když jim poklesly zisky diky šetrnosti, zkrátka ještě víc zdražily.

A tak všichni opět šetříme. To už není utahování opasku, které už nám několik vlád slibovalo. To už je utahování uzdy u huby, aby ta kobyla moc nežrala.

V současné době si taky říkám a dělám si z toho legraci, že už jsem stejný “policajt” jako můj tatínek. Ten, neustále chodil po bytě a kontroloval jestli to někdy nesvítí moc nebo málo nebo vůbec… A to si vemte, že žil ještě v době kdy byly jenom žárovky. Kdyby žil dnes, určitě by všechno nahrazoval různými zářivkami a ledkami. Vyřádil by se.

Už jsem to psal v jiném blogu a zopakuji to zas, zhasínám i na WC a v koupelně. A to i když tam jsem. Pokud se týká WC, položil jsem řečnickou otázku: “Co tam chcete vidět?”

Do jisté míry je to podobné i v koupelně. Jen s tím rozdílem, že tady nechávám dveře otevřené. To světlo, které sem proniká z obýváku, bohatě postačí.

V ranních hodinách mi do koupelny svítí jednak světlo z chodby a jednak z části i světlo z obýváku. 

Pochopitelně to zhasínám, jak to jen jde.

Také dnes ráno. Do koupelny mi opět pronikalo světlo z obýváku. 

“Zhasnout,” zavelel jsem.

“To nejde,” ozvalo se mi v odpověď.

Když jsem vyšel z koupelny, pochopil jsem proč to nejde.

Ale to snad zhasínat ani zdražovat nebudeme.

Zatím.

Foto: autor