Volby 2020 - už za týden

Krajské a senátní volby - už máte zvoleno? Pradon, vybráno? - Nevolí se samozřejmě všude, ale v řadě krajů tomu tak je. Kde se dozvíte koho a proč volit?

1. K lidu blíž

Pamatujete na legendární "Zemák?" Dalo by se říci, že vyhrál tehdy dané straně volby. Je totiž základním, zásadním pravidlem, že lid chce své politiky vidět živé. Tedy, na živo, v reálu. Občas je potřeba si je poslechnout, občas hodit nějaký ten pokřik nebo rajče... Řečnilo se už ve antickém Řecku i Římě. Mnozí z tehdejších řečníků pak vešli do dějin, jako třeba Cicero nebo Demosthenes.

O těch dnešních řečnících se to už říci nedá. Novodobých řečníků tolik neznáme. Stěží si vzpomeneme, kdo řečnil před těmi volbami minulými.

A tak tedy se řeční na předvolebních mítincích.

2. Informuji, informuješ, informujeme

Tento způsob agitace má jaksi naprosto neosobní formu. Nicméně je nemálo nátlaková.

Sem patří především letáčky do schránky... speciálně vydávané tiskoviny ve formě novin nebo časopisů. Na fotografiích se nám blahosklonně předvádějí kandidáti. A pak jsou tu "slova, slova, slova" neb na počátku bylo slovo, jak se říká.

Ovšem pozor! Všichni zúčastnění - jak politici, tak voliči - jsou srozuměni s tím, že celé je to jen jakási smluvená hra. Nějaké "co je psáno, to je dáno" přiliš neplatí. To by tak hrálo!

A co všechno se tam proto nedozvíte! - No, vlastně nic.

Ani v infostánku s najatými hosteskami (toto je poněkud dražší způsob propagace a pomalu se od něj upouští), s propagačními propiskami, klíčenkami, záložkami a dalšími cetkami. Ale především s programovými tiskovinami.

Hlavně je to vše napsáno stylem, že kdyby něco, tak aby se z toho zvolený kandidát mohl případně šikovně vykroutit stylem:

• mínil jsem to poněkud jinak
• tomu jste neporozuměl
• promiňte, tisková chyba

A je jasno!

3. Od lidu dál a přeci čelem k masám

Nejraději mají politici pochopitelně média. To je totiž nejmasovější způsob zviditelňování se!

"Den tisku, rozhlasu a televize" (21. září) už sice neslavíme, neb je to opovrženíhodný den založení komunistického Rudého práva (1920), ale v podstatě pořád naši politici spoléhají především na ona tři média. Občas se k tomu někdo pokusí přifařit i jiná média, ale masový úspěch to zatím nemá. Snad je to proto, že internet a jiná on line média si příliš troufají vyjadřovat svobodné a hlavně různé názory, navzdory snahám řady subjektů nasadit internetu náhubek. Takže omezování svobody slova tzv. zákony je vlastně začátek této salámové metody, než se tu "devítihlavou saň" podaří jaksepatří zkrotit. Vedle zákonů tak nastupují nejrůznější aktivistická a občanská hnutí, náboženské, rasové a jiné iniciativy, přinejhorším interní kodexy a nařízení všeho druhu. Svobodla slova a projevu? K smíchu!

Tisk

Ty tam jsou ty doby, kdy si za První republiky každá strana vydávala vlastní denní noviny. A vlastně ani nevím, zda některé z dnešních deníků jsou "stranickým tiskem".

Dneska je to spíše mix lobbistických novin a časopisů. A kdo má kde známé, vliv a nějaké ty "peníze na volby" - nejčastěji od státu nebo od štědrých sponzorů - tam se uplacíruje tu průzkum, tu rozhovory. A noviny, jelikož jsou v tomto směru politicky nezávislé, nikoli však ekonomicky, ochotně pořádají ankety, série rozhovorů...

Rozhlas a televize

Prim tady hrají především "veřenoprávní" média. Ta jsou tedy ekonimicky nezávislá systémem ždímání koncesionářských poplatků.

Rozhlas

Začít bych asi měl veřejnoprávním Českým rozhlasem a jeho spolehlivými zprávami a debatami na iRozhlasu. Kdysi se říkalo, že rozhlas je už odepsané médium a ejhle. V autě je to na příklad nezastupitelný zdroj, protože zaměstnává jen vaše uši nikoli oči. Zrak máte bezpečně upjatý na silnici a nasloucháte debatám, názorům a komentářům. Maximálně přeslechnete manželku, žádající si zastávku na nejbližší benzinové či občerstvovací stanici.

Jelikož auto nemám a rozhlas tím pádem příliš neposlouchám, jiste mne omluvíte, že vás ušetřím tipů na politické debaty na soukromých rádiích. Z doslechu jenom vím, že všichni jsou sešněrováni kodexy, aby si proboha nemohl někdo stěžovat, že tady propagují a nadržují někomu jinému a ne zrovna stěžovateli (to by si pak pochopitelně nestěžoval).

Televize

Česká  - veřejnoprávní. Už jen tím tradičním názvem, nepřímo jaksi říká, že ona je ta jediná česká - a safra teď mne nepadlo, naznačuje tím, že ostatní, tedy ty komerční televize, NEJSOU české?

No, ale hlavně: program neochvějně vyplňuje série debat... Česká televize peníze poplatníků letos nešetří. Na Kavčích horách postavila vlastní diskusní předvolební stan pro Předvolební studio. Pro diváky je to jenom stan... ale logicky k němu patří nějaké to zázemí; jakkoli se třeba využívá sousedící monstrbudovy České televize. Samotný stan musí být vybaven technicky; samozřejmě zajištěn proti větru dešti, horku i zimě - tady si Česká televize umí poručit! A pro neznalé, vyřešila i problém, který měly na příklad prostitutky s nástupem HD kvality v pornu - Česká televize mohutně zakrývá obličeje a jejich neodokonalosti (pupínky, jizvy, vrásky...) vrstvami hutného krycího make upu. Každý z účastníků má na obličeji hezkou fasádu, až je s podivem, že se i skrze ni pěkně zapotí. Ale, účelu je dosaženo: všichni mají jednu přijatelnou barvu, obličej hladký "jak dětská prdelka", jak se říká, a mohou směle před kameru.

A následně nás čeká klasické volební studio s již téměř nesmrtelnou Marcelou Agustovou a bylo by škoda, kdyby tam nebyla (možná ji v budoucnu pro jistotu zpracují též jako hologram, jako Michaela Jacksona).

* * *

Klasické terestiální komerční televize - Nova, Prima, TV Barrandov - ti všichni mají své debaty. Nova odvážně prověřuje výroky, CNN Prima přináší šoty z jednotlivých krajů, TV Barrandov statečně diskutuje v osobě svého ředitele. Tady hraje vliv na sestavu účastníků i obsah informací příliš mnoho soukromých faktorů. Hlavně typu: mám rád - nemám rád. Víc vám k tomu nepovím, přeberte si to sami.

Internetová média

V dnešní technicky pokročilé době se nám množí televize, rádia a jiné počiny tzv. internetové. Jak už jsem předestřel. Jsou nezávislejší, občas i drzejší.

Sociální sítě si můžeme prezentovat takto: Facebook (stejně jako Twitter) hravě nahrazuje poštovní schránku. Facebook je v tomto směru neskutečně levný a má poměrně velký dosah. Umí vytvářet názorové skupiny a prezentovat názory, svolávat shromáždění, vyzývat k podpisu petic... Ne nadarmo jej mnozí nesnášejí.

Stejně tak jsou v nemilosti nejrůznější deníky a magazíny... vysloveně ty on-line. Všechny ty noviny, listy...  pozitivní, neovlivnitelné, hlídací... Nemá cenu je tady vyjmenovávat. Je to navíc poměrně rozsáhlý prostor názorově vyhraněných skupin a nehodlám se s žádnou z nich ztotožňovat. Snad právě proto potřebujeme instituce na odstraňování fake news.

* * *

A jsou i nezávislá rádia a televize.

Z rádií znám jen jedno aspirujcí na nezávislé vyjadřování. Jeho názory ale zdaleka ne vždy akceptuji.

Mezi televizními médii se vysloveně poctivě snaží dát prostor XTV, a to jak volebním krajům tak i voličům. Vedle klasické volební diskuse hledá přitom i nové formáty. Jako, že vhodí politika samotného do studia, naučí ho ovládat potřebný YouTube software a - diskutuj si v chatu a odpovídej živě na dotazy! A lidi se zeptají - to si nemyslete. A ty, politiku, si to zodpověz! Je to přinejmenším neotřelá forma volebního klání.

* * *

Součástí tohoto předvolebního kolotoče jsou pak na internetu i další akce. Ale to už jsou vesměs názorové aktivity jednotlivých YouTuberů, účastníků Instagramu, Tik Toku a co já vím, kde ještě.

Jsem si vědom, že každé takovéto pojednání by mělo mít nějaký smysluplný závěr.

Nuže, vězte, nemá.

Téma se stejně nedá bezobsažně vyčerpat. Vždy se najde nějaká nová forma či kategorie možností propagace volebních názorů -  záměrně vypouštím bulvár. V dnešním technickém světě se objevuje stále něco nového; navíc každá generace si utváří své vlastní idoly a platformy.

A tak lze závěrem říci jediné: VOLBY BUDOU!

Tedy, snad.

Neb někteří spoluobčané, ne nepřipodobitelní k Švejkovi na pojízdním křesle volajícímu "Na Bělehrad!", budou mít díky současné situaci volby ztížené a jen ti vytrvalejší, jako Josef Švejk, pak dosáhnou svého kýženého voličského cíle.

Držme jim i sobě palce.

Ilustrační foto: autorova ruka.