Veselé velikonoce
O práci to ale dneska nebude, nebojte se - jsou svátky a to má člověk odpočívat. Že se blíží velikonoční svátky poznám vždy neochvějně podle toho, že jednak rozkvete zlatý déšť a jednak strom, který nazývám sakurou, ale co to je doopravdy, netuším.
V paměti mám dokonce dvoje velikonoce.
Ty první byly poněkud pracovní.
Ty první jsem totiž strávil někdy z kraje sametové revoluce u bratra na chatě. Bratr tehdy začínal s rozsáhlejšími úpravy chaty, kterou těsně před revolucí koupil. Byl jsem hanebně nalákán na strávení velikonočních svátků na chatě - ve skutečnosti to byl pracovní tábor.
Naším úkolem bylo vykopat hezký kus hlíny před chatou, aby se zde vytvořilo místo k posezení a navézt tuto hlínu za chatu - na dost silný svah, kde se tedy naopak měla vytvořit teráska. Na foto pak vidíte částečně výsledek v pravém dolním rohu chaty, ten vyčnívající kousek obehnaný zídkou.
Bohužel ony velikonoce nepatřily k těm, kdy by převládalo pěkné počasí. Po celé tři dny neustále drobně mžilo. Už to samo o sobě dělalo přepravu nakopané hlíny poněkud nebezpečnou. Významnou měrou k tomu ale přispívalo to, že ta hlína je silně jílovitá. V praxi to tedy probíhalo tak, že mi bratr naložil nakopanou hlínu. Já jsem se otočil a s těžkou japankou sjížděl po deštěm zmáčených prknech s drobnými jílovitými kousky. Po 2 metrech jsem vybíral ostrou zatáčku do půlmetrového kopce, abych se dostal do prostor budoucí terásky. Tady jsem značně ztěžklý náklad vyklopil a vrátil se zpět...
A tak to šlo celé tři dny. Výsledek můžete vidět po pozdější finální úpravě. Přemisťovali jsme zeminu objemově zhruba od stolku k trámové zídce a to mám ještě dobré dva metry prostoru při focení za zády Nebyly to zrovna ideální velikonoce. A od té doby bratrově chatě nekompromisně přezdívám souostroví Gulag.
Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.
"Odveta" přišla doslova o pár let později. Vděku jsem se totiž příliš nedočkal. Svoji druhou švagrovou mám rád. Ale měla bohužel počátkem 90. let těžké období v životě, kdy jí poněkud "zatápěly" její vlastní dospívající děti a tak bývala náladová; často na chatu spíš před problémy utíkala a nestála o to, aby tam byl někdo další. Tak také na jedny následující velikonoce mi zhruba týden před tím volnem batr zavolal: "Hele, já vím, že jsi se na chatě nadřel a že jsme domluvený, že přijedeš na velikonoce ale... Víš, Martine, ona si nepřeje, abys tam jel, že tam bude i tak moc lidí a ona teď nemá nervy v pořádku..."
Že mne to zamrzelo, je slabé slovo.
Ale protože jsem byl od filmu zvyklý, že situace se může náhle změnit i zcela neočekávaným směrem, tak jsem to vzal. Koneckonců, nechtěl jsem ani přidělávat problémy bratrovi, pro nějž její rozmar byl rovněž neočekávanou kopmlikací.
Na druhou stranu se ve mně vzedmul vztek. Protože jsem znal náladovost švagrové, rozhodl jsem se, že si tedy na ten velikonoční víkend seženu nějaký zájezd. A tím to bude vyřešeno! Už jsem totiž měl i tu zkušenost, že švagrová pak sama podobný "zákaz" rušila... a já už jsem o podobnou trapnost nestál. Koneckonců jsem nebyl malý kluk, ale tehdy již pětatřicetiletý chlap. Takže v případě tohoto odvolání by měla švagrová smůlu.
Nějakou shodou okolností v jedné cestovce v centru města nabízeli jednodenní zájezd do Salzburgu. Neváhal jsem ani minutu. /Foto:wikipedie./
Výlet byl pak ve finále jedním z mých nejhezčích cestovatelských i kulinářských zážitků. A to jsem ještě v té době nevěděl, že tam se natáčelo několik záběrů z filmu Sound Of Music, poněkud melodramaticky u nás přeložený jako Za zvuků hudby - což mi nemilosrdně asociuje svazky červené knihovny, které moje maminka ukrývala v prostorách rozkládací pohovky.
Ranni Salzburg nás uvítal mlhou a mně se o to více chtělo na WC; moje biologické hodiny fungují neomylně přesně. Musel jsem ale vydržet až do otevření první kavárny na náměstíčku nedaleko od katerdály. Musle to být na mne věru pohled, když jsem v 7 hodin prosvištěl kavárnou a hnal se do prvního patra na WC. Teprve pak jsem, tuším, zasedl a činil objednávku. Po mém českém pozdravu: Gruẞ Gott asi číšníka omývali, ale pak jsem si objednal kávu a Sachr a vše bylo v pořádku. Tedy skoro. Sachr totiž neměli. Číšník ale pokynul lepé děvě "krev a mlíko", která ke mně přistoupila s podnosem plným různých koláčů. A já si nakonec vybral ten nejlepší: tvarohový s pěnou z bílků.
A takto saturován pak jsem se vrhnul do velikonočích radovánek Salzburgu. Navštívil jsem katedrálu a odnesl si z tamějšího obchůdku nejen kazetu s chármovou hudbou koncertu v katedrále, ale i s Beatles - konečně jsem měl hudbu z filmu Žlutá ponorka! Kdo ty doby nezažil, nepochopí.
Prošel jsem se po báječném velikonočním trhu a mlsal datle, které miluji. Musejí být ovšem opravdu čerstvé a ne ti vysušení zoufalci, které nám servírují naši podnikatelští zelináři z předloňských světových výprodejových zásob - v tenkém plastovém tácku s plastovým napichovátkem.... Schroupal jsem také něco málo pistácií. Ochutnal jsem prvně v životě čokoládobé bombony MozartKugeln a zakoupil jakýsi horský likér doby dárek... Využil jsem uvolňující se "železné opony" a proměnil české koruny za šilinky a rozhodl se, že si dám v místním bufetu ústřice a červené víno.
Což byl pro mne další příjemně šokující zážitek... Ústřice, po spatření je ve vitrince, jsem vzdal, neznaje, jak je otevřít. A tak jsem zamířil k pultíku s vínem objednal si svou chatrnou němčinou dvě deci. Čiščnice mi nalila z lahve asi deci, čímž ji vyprázdnila a pronesla "Moment". Po chvilce se vrátila, pokrčila rameny, jako že další lahev už není a přistrčila ke mně sklenku se slovy: "Gratis." Nevěřil jsem svým uším - to byl pro mne přímo velikonoční dárek! - a víno pak po chvíli vychutnával.
Zbytek ušetřených peněz jsem tedy opět promlsal v datlích a pistáciích... a jak probíhal zbytek zájezdu, se mne neptejte. Jedno vím určitě, že jsem pohrdl návštěvou Mozartova muzea za mastné vstupné, stejně jako stoupání na hrad; hřbitov jsem minul obloukem a odolal jsem pokušení se zeptat, kde tady asi bydlí Lída Baarová?
Zážitek to byl ve finále neuvěřitelný a byly to jedny z mých nejhezčích velikonoc!
A tak vám přeji nejen veselé Velikonoce, ale také spoustu příjemných zážitků a ať vám je nikdo nezkazí svou náladovostí. Koneckonců, velikonoce mají být jen krásné, prosluněné sluncem a zlatým deštěm.
Martin Faltýn
10 dní v Indii (8) - našel jsem uličky tajemné jak Stínadla
Tedy v Indii. Ta atmosféra byla skoro stejná, neopakovatelná a věřím, že se tam odehrála spousta ne nepodobných příběhů. Jen jejich historie je méně romantická a zřejmě spíše druhdy až dramatická. A kde že ta místa v Dillí jsou?
Martin Faltýn
10 dní v Indii (7) - v indické tržnici koupíte snad vše!
Jak nakupují v Indii bohatí jsem si tedy už vyzkoušel. O pár dní později pak nákup pro nižší střední třídu. Byl to opět zážitek. Toho dne bylo ale hlavní otázkou: co dělat, když vás přepadnou střevní potíže?
Martin Faltýn
10 dní v Indii (6) - konečně dokončuji nákup!
Můj další den v Indii, v Dillí, byl završení jednoho nákupu. Rovnou řeknu, že úspěšným. Ale cesta k němu byla poněkud krkolomná a bez menších dobrodružství se to také neobešlo.
Martin Faltýn
10 dní v Indii (5) - v božském sídle Boha (a něco navíc)
Tedy, ehm, za následující zážitky může naše známá, Alita. Rovnou mi řekla: "Navštiv Akshardarm a další památky. Určitě si tam kup brýle a jdi do tržnic Lajpat Nagar a Chandni Chowk." Nu, některé lidi člověk musí poslouchat.
Martin Faltýn
10 dní v Indii (4) - odvážný nákup
Jak už víte, byl jsem na deset dní v Indii. Byla to průzkumná cesta, zda sem mám jet i se svým poloslepým přítelem. A mezi ty průzkumy patří pití, jídlo a nákupy. Nákupy čeho? Uvidíte. A začal jsem rovnou tím nejvějším nákupem!
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 1309
- Celková karma 16,04
- Průměrná čtenost 1151x
Není proto nic snazšího ani těžšího než psát to, co si myslím. Cogito ergo sum. Et: Cogito ergo humor.
P.S.: Kdyby vám někdo tvrdil, že v důchodu budete mít víc času, tak lže.
Seznam rubrik
- Když doma vaří muž
- Tokyo
- Kočičiny
- Osobní
- Zařazené
- Stojí za to
- Zoon Politikon
- Nezařazené
- Cestovatelské nálady
- Drobné postřehy,ne celý článek