Tento ručně psaný "bilboard" - pravděpodobně na prostěradlo - na mne dnes povlával z nejvyššího patra domu, cestou do práce. Zapadá dokonale do postřehů posledních dní - těch bez politiky a covidu.
Tento povlávající, na půl roztřepený a po domácku vyrobený bilborad mne opravdu pobavil. Napřed tím, že chvilku trvalo, než mi došel obsah, lascivní sdělení. (V přízemí sousedního domu je navíc prodejna erotického zboží všeho druhu). Bylo to také trochu tím roztržením. No a než mne napadlo to vyfotit, tramvaj zahnula a byli jsme pryč.
Pryč jsou asi také veškeré naděje, že by se kdy podařilo dostavit obchodní centrum Palmovka.
Nejsou finance, ale především: není politická vůle. Mimo jiné proto, že se jedná o projekt vedení z doby, kdy vládlo jiné politické seskupení. A nové, pochopitelně, nemělo potřebné kontakty a "finanční toky", jak se říká.
Do těchto vod nevidím, ale zatím je nedokončená stavba smutným mementem.
Možná se něco změní s příchodem nového vedení z Prahy 8.
Co vám nevyfotím a "nepovím", jsou mé zkušenosti s dotazníky. Oni si to z řady pochopitelných důvodů nepřejí (občas jsou ty dotazníky do nebe volajícně pitomé, mnohdy otravné a zadavatel z toho stejně nic nemá, kromě toho, že agenturám zaplatí kulatou sumičku. A dneska jsem právě vyplňoval jeden takový exemplární dotazník.). Nicméně tyto v podstatě tazatelsko-zprostředkovatelské společnosti pořád vybízejí své klienty, aby propagovali jejich dotazníkovou firmu mezi svými známými. Asi se domnívají, že když vy rádi vyplňujete dotazníky, tak musej i všichni vaši známí. - Štve mne tato pitomost stejně jako "cookies". Stačí, abyste vyhledali nějaký výrobek a nebo jej dokonce na internetu koupili, už se na vás hrnou cookies reklamy ze všeho, kam se na internetu vrtnene. - No v mém případě je to marná snaha; jsem proti těmto "sušenkám" prakticky imunní.
Vůči čemu imunní nejsem, jsou některé charitativní akce. I s kulturním dosahem a přesahem. Do aktuálně nuceně zavřeného vysočanského Divadla Gong si na ně sice nezajdu, ale někdy se zadaří a vhodným způsobem a stylem je zprostředkuje Česká televize.
Sobotní televizní charitativní pořad "Světlo pro světlušku" mezi takové patří. Bez diváků se takovéto pořady točí špatně, nicméně tvůrci se s tím vyrovnali se ctí. Nevím, co z toho bylo živě, co z toho bylo předtočeno - přinejmenším hudební příspěvky, jak poreferovali průvodci - Kovy a Ewa Farná. Vloger Kovy jako moderátor příjemně překvapil. Pusa mu jede, jak se říká... a nenechal se zaskočit "velkou televizí". Ewě Farné patří pro změnu dík za záskok za onemocnivší moderátorku. Je opravdu profesionálka. Jak ve zpěvu, tak v moderování. Jen ty střbřité třpytivé šaty by bývaly potřebovaly pečlivější oko někoho od módy. I tak tedy, díky za odvahu.
Před desítkou let se neméně odvážně pustil do nadabování Louis de Funese herec a dnes už spíše moderátor, Jiří Krampol. Programové oddělení ČT1 usoudilo, že po srdceryvné "Světlušce" potřebujeme trochu zábavy a nasadilo "Dobrodružství rabína Jákoba". Upřímně řečeno, nevím zda se chyba tehdy při dabingu stala ze strany Jiřího Krampola nebo i režiséra, došlo k naprostému hlasovému nepochopení. Krampolův Funes jen brumlá, brblá, bručí... zatímco Filipovského dabing měl všechny hlasové polohy. (Upřímně, jednou jsem si z legrace zkusll jednu takovou větu a byla to docela fuška se hlasově "naladit". Nicméně si troufám říci, že jsem byl lepší než Krampol - v té jedné větě.) - No, nezadařilo se a sám Jiří Krampol dodnes lituje, že se k tomu dabingu dal přemluvit. Stejně tak nic moc Jiří Lábus ve filmu Zelňačka; nejvíc asi odpovídá imitátorské snažení Václava Faltuse - jenže tomu byly "svěřeny" filmy z počátků de Funesovy kariéry a jsou to filmy poměrně slabé. Nebýt šťastné náhody v podobě Četníků, asi by Louis de Funes jinak zůstal bezvýznamným řadovým komikem francouzské kinematografie. Naštěstí se tak nestalo.
Je mi jasné, že dle pravidel podobných pele-mele článků by na závěr měla být nějaká zvířátka. Tady máte jedno v podobě "psíka", natěšeného, až bude moci konečně vyběhnout ven z tramvaje a jít se proběhnout - stejně tak jeho panička.
Kdo tyto končiny neznáte - Krejcárek, tram. 1, 10 a 16 - je tam pěkná procházka pražskou zelení a kolem nových vlakových tunelů. Mimo jiné je tam i pěkný a netradiční pohled na Pražský hrad. Foceno mobilem - nic moc, ale pro představu to bude stačit.
Chápu, že bych se měl možná raději zabývat vládou, covidem, zákazem nočního vycházení v Paříži nebo fotbalovými chuligány na Staromáku - ale to se určitě dočtete a dozvíte jinde a od povolanějších.
Já jsem vás chtěl přivést aspoň na chvíli na trochu jiné myšlenky. A tak vám přeji hezký zbytek dne.
Všechna foto: autor.
