Předevčírem jsem napsal pele-mele blog, který jsem uvedl citací "bilboardu" na domě, kolem kterého jezdím tramvají. Tak, abyste mi věřili, že si nevymýšlím /foto i jiná uvnitř/ - neb nejsem novinář :)))
Ne, opravdu nejsem novinář. Ani se "žurnalistikou" nehodlám živit. Z hlediska pisatelského jsem aktuálně bloger, potažmo v minulosti scénárista, v budoucnosti s(e)pisovatel. (Abych to odlehčil.)
Nicméně, zatímco u novinářů většina jaksi "ad hoc" nepochybuje, že nekecají, u ostatních o tom můžete "bez důkazů" pochybovat.
A tak tady máte nepochybný důkaz o tom, že nekecám. Onen bilboard skutečně existuje.
Tady je to pěkně přiblíženo výřezem z fotografie.
Jak se můžete přesvědčit, necitoval jsem nápis přesně - třeba by mne pak autor/ka zažaloval/a z porušování ©. Dneska nikdy nevíte - viz soudní pře Jana Svěráka. A nebo tady, kde autor ostrouhal. Lidská nenažranost je dneska nekonečná, jakkoli jistou míru autorství je nutno respektovat.
Tváří v tvář lockdownu nás začínají strašit vánoce. Sám nepatřím mezi ty, kteří kupují dárky na poslední chvíli.
Svým blízkým, které hodlám obdarovat, pečlivě naslouchám. No a pak není problém pro mne v průběhu času dárky pořizovat. Beze spěchu, bez nervů... mnohdy za výhodnou cenu, protože si mohu dovolit i počkat na nějakou slevovou akci - jako třeba při nákupu bižuterie a dokonce šperkovnice (ta krabička zápalek je tam pouze jako měřítko pro srovnání).
Z kulturních událostí YouTube, které mne potěšily, bych rád uvedl páně Cibulkův rozhovor se známým komikem Josefem Aloisem Náhlovským. I když na začátku oba pánové tvrdí, že půjde o hovor ve vážnějším tónu, nevěřte jim. Prochechtali se - a spolu s nimi i posluchači a také diváci z ČRO kavárny - celým pořadem. Za zmínku stojí pasáž, kde si oba pánové stěžují na infiltraci cizích slov do češtiny. Jak jinak, než s humorem.
Dneska jsme si zašli na oběd do obchodního centra. Upřímně, bylo to tak trochu "město duchů".
Bylo ale vidět, že se všichni snaží nejen o vzájemnou ohleduplnost, ale i zákazníci se snaží jaksi "udělat kšeft". V našem případě se to rovnalo třeba nákupu jídla. Ale dávali jen jídlo s sebou. Jinak celé stravovací prostory byly bez židlí. Na venkovní terase se ale sedět a konzumovat dalo a tak jsme toho využili.
Nejen jídlem je prý živ člověk, ale i duchovně, kutlurou a uměním. Když před několika lety odešel humorista, spisovatel Miloslav Švandrlík (pro mnohé autor Černých baronů, pro moji školní generaci i autor Neuvěřitelných příběhů žáků Kopyta a Mňouka, kterým se chechtám dodnes, i po 50 letech!), Obec spisovatelů začala udělovat jeho cenu. V roce 2012 ji obdržela Poslední Aristokratka Evžena Bočka. Za tu dobu se dočkala před pár dny již pátého pokračování a v mé (po přestěhování značně zredukované) knihovničce nesmí chybět. Reakce na tuto knihu jsou různé a nedivím se. Já osobně tyto knihy mám rád především jako audioknihy, načtené Veronikou Kubařovou a Veronikou Khek Kubařovou (no, je to ta samá herečka, jen se mezitím provdala a takhle to vymňoukla s vyvdaným příjmením). Ode dneška mám tedy pátý díl a na audioknihu se budu pochopitelně těšit.
A ješte dvě perličky.
- Kdo máte rádi rock a vůbec postřehy Ondřeje Hejmy, od včerejška má každé pondělí svoji talk show.
- I ve Finsku platí "mládí vpřed" a mladá finská premiérka to vystřihla za všechny.
No a na závěr opět "oblíbená zvířátka". Tentokrát v podobě dvou kocouřích pacholků, kteří si mne omotali kolem prstu.
Jako všichni naši domácí miláčci vypadají sladce a hlavně nevinně. Ovšem nesmějí to být 3 hodiny v noci.
A nesmí jít o jídlo.
Přeji vám hezký den a noste roušky!
- - - - -
Všechna foto: autor.
