Tato věta z půvadné komedie Svatby pana Voka, zazní od jedné z dívek ve "fraucimoru" a o jejím smyslu netřeba pochybovat. My se ovšem snažíme chřipce spíše vyhýbat. Což by šlo, kdyby:
Kdyby se chřipce člověk mohl opravdu vyhnout. Má jednu nevýhodu - není vidět. Jen někdy ji lze rozpoznat - prostřednictvím těch, kteří vykazuj její příznaky. A pochopitelně, pokud vy sami chřipku máte.
Což je ovšem stav, kterému se člověk snaží spíše vyhnout.
Bohužel, pokud se musíte pohybovat mezi lidmi; pokud musíte cestovat hromadnou dopravou, přemisťovat se po ulicích apod., narážíte na nezodpovědné, bezohledné občany, kteří prostě chřipku šíří mezi ostatní. Zatímco v Japonsku není vzácné potkat člověka se zdravotní rouškou, u nás by takového člověka asi pokládali za cvoka, pokud by jej rovnou nepřepravili do blázince.
A tak namísto, aby lidi nakupovali roušky, utrácejí mnohem větší částky za různé acylpiriny, paraleny, v lepším případě za různé bylinné čaje "proti nachlazení a chřipce", jak jim slibuje reklama. O jiných přípravcích nemluvě.
Pochopitelně, farmaceutické společnosti nemají zájem na tom tento trend měnit. Byznys se zdravím je pro ně přednější než lidský život.
Používáním roušek by se přitom šíření chřipky dalo pravděpodobně docela slušně omezit. A to i přes to, že řada nachlazených lidí prostě cestuje - z nejrůznějších důvodů. A je tristní, že právě ve školách všech stupňů už od mládí nevštěpují tuto jednoduchou zásadu...
...pak by hygienici s největší pravděpodobností nemuseli vyhlašovat epidemie, jež zákonitě začínají velmi často mezi dětmi.
Zamyslete se nad tím.
A pro vás co máte rádi "filmové hlášky" mám i doplňující otázku k názvu tohoto blogu:
Co odpoví Miloš Kopecký?
Kdo to ví nebo uhádne, případně si to pak od někoho přečte v diskusi, může si za odměnu koupit onu roušku v lékárně.
Pro případ chřipky. Aspoň někdo.
