Tour de France aneb co možná pan "sporťák" Mejtský netuší

Tour de France je jeden z mála sportů, na které se občas v televizi rád podívám. Jednak obdivuji ty spotovce, jednak pochopitelně tu krajinu. A jednak - televizní techniku!

Psal se rok 1983 a já jsem dostal prvně v životě žlučníkový záchvat.

To možná není nejlepší začátek pro článek o televizní sportovní technice, ale bez toho se to neobejde.

Byl jsem totiž třetím rokem na Barrandově jako asistent režie, abych prací pilnou budoval kariéru od objednávání komparsu, přes "pomocňáka" a honění komparsu po place a obsazování malých rolí... až tedy po režiséra, který honil po place všechny, i hlavní herce. (Humorně řečeno.)

Tehdy jsem byl nasazen (tak se tomu říkalo po vzoru nasazování na nucenou práci v době okupace) na film Všechno nebo nic.

Spravedlivě musím říct, že snímek nevybočoval z tehdejší filmové šedi, spíše naopak. Dohledejte si zbytek pod odkazem nebo jinde na internetu.

Pro mne bylo podstatné, že se ve filmu jezdilo na kolech, neb jeden ze dvou hlavních protagonistů byl profesionální cyklista. No, vynikající sportovní výkony Ondřeje Pavelky byly pochopitelné spíše filmové, protože oddíl závodních, českých předních cyklistů, které jsem dal tehdy dohromady, patřil opravdu ke sportovní špiččce. Tehdejší Cyklistický svaz nám šel opravdu na ruku.

A já jsem dostal za úkol organizovat veškeré věci cyklistů pro natáčení. Na naplánované natáčecí dny jsem podle scénáře zajišťoval cykllisty, doprovodné vozy, případné rozhodčí apod.

S odstupem času jsem si spočítal, že jsem SÁM zajišťoval závody na úrovni Mistrovství republiky!

Není proto divu, že když jsem si (asi v půli celého natáčení) v Třeboni místo rybího salátu dal salát feferonkový, že najednou jako by mi někdo brnknul na strunu pod pravým žebrem... a už jsem ho měl! Ukázkový žlučníkový záchvat. (Lečil jsem to naprostou dietou a podařilo se. Od té doby se toho v případě potřeby neomylně držím.)

Co to má celé společné s Tour de France a Ivanem Mejtským?

Dnes jsem se opět díval na část Tour a skvělý pan Mejtský tam nadšeně představoval speciální motorku pro vysílání televizní kamerou - přímo mezi pelotonem.

Tak takovouhle motorku jsme měli na filmování už v roce 1983!

Přesněji řečeno, Barrandov ji pro natáčení použil, přičemž tato slavná motorka zn. JAWA sloužila pro vysílání ze Závodu míru už snad od 60. let a je to československý vynález šikovných rukou.

Všimněte si jak je speciálně upravená. Kameraman sedí zády, mezi koleny má obruč na přidržování se. Sedačka je otočná v úhlu cca 180 stupňů. Pro nohy byl vytvořen speciální rám. Ta vysoká tyč se zakulaceným koncem sloužila jako pojítko pro signál s doprovodným vozidlem Československé televize, na ni se upínal tako tzv. ruchový mikrofon.

A kdo, že na motorce sedí?

Pochopitelně já!

Ne, nebyl jsem na filmu ani doprovodným kameramanem, ale má jízda měla tehdy za úkol přesvědčit skutečného II. kameramana, aby na ni vsedl. Byl to mládenec, který se o sebe dost bál a tak mne na motorku nalákali, aby jej přesvědčili, že o nic nejde.

Řidič motorky byl onen televizní profesionál. A dal mi jednu radu:

"Opři se mi o záda a o zbytek se nestarej."

A skutečně. Parádně jsme jeli, já se dokonce lehce na sedačce nakrucoval... no, v jednom momentu jsem hned uvědomil, že je třeba se o řidiče stále opírat... když jsme přejeli menší rigol.

A hlavně, řidič neustále přidával na rychlosti. Až kolem autobusu s filmovým štábem jsme to doslova hvízdli a říznuli zatáčku, že i ten největší skeptik a třasořitka musel uvěřit, že je to zcela bezpečné.

A tak se  II. kameraman nechal přesvědčit, na motorku sedl a natočil potřebné záběry do filmu.

A já si kromě žlučníkového záchvatu odnesl na památku i fotografii, kterou pro mne tehdy někdo udělal.

Takže, tzv. televizní motorky, které nám předvádějí jako unikum z Tour de France, jsou ve skutečnosti z principu československým vynálezem a možná by stálo za to, aby to Ivan Mejtský v nějakém další přenosu z Tour de France zmínil. Foto lze pro to použít - je z mého archivu.