Tokio 2016 - 9. Šoping je šoking alias arigató-aligátor - 2. část

Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!

Teprve pak nastane čas se prozhlédnout po těch drahých věcech. Sice na to většinou nemáte, ale co kdyby?

Nákup luxusnějších ale i "obyčejných" dárků začíná pochopitelně už v Duty Free na letištních přestupech. Pro každého něco. A tak chodíte, prohlížíte, počítáte... a čas je vám nemilosrdně v patách. Protože letadlo nečeká.

A jakmile přijedete do cílové destinace, v našem případě tedy do Tokia, pak vám nezbývá než zavítat do centra nákupního dění... Podle zájmu.

Milovníci elektroniky rozhodně neminou Akihibaru.

Tady skutečně oči přecházejí, kam se podíváte. Samá elektronika a značky, o kterých jste v životě neslyšeli.

Ale nemyslete si, že všechno neznámé je šunt. To si v Japonsku nikdo nemůže dovolit a taková firma by brzy zkrachovala. A tak tady vedle světových značek najdete vedle sebe značky zcela neznámé. Ale můžete se spolehnut, že jsou to většinou výkřiky posledních modelů.

Jinak, je dostatečně známo, že Japonsko (stejně jako USA) má napětí 110V a tím pádem kupovat tady nemá smysl, pokud nechcete ještě investovat do napěťového měniče. U televizorů apod. je to ještě dáno odlišnou obrazovou normou NTSC, takže ani na takové televizi byste si u nás doma moc nepokoukali.

Naštěstí je tady koutek, tu o velikosti čtvrtiny prodejní plochy o rozloze hypermarketu, tu dokoce celé patro z pěti, kde se zaměřují na prodej turistům z evropského trhu. Elektronika tady umí 220-240V, obraz je na PAL a někdy i SECAM. A nezoufejte, výběr je i tak velký.

Jiná spousta drobné elektroniky a doplňků je vám k dispozici. Tady můžete nakupovat prakticky bez omezení.

Přiznám se, že já jsem pár nákupům jen stěží odolal. A pomohlo mi, zachovat si chladnou hlavu.

První z vyhlédnutých koupí byla malá žehlička. A to v souvislosti s kalhotami, které jsem plánoval vyprat po zážitku z letadla, kdy mne polila letuška mangovým džusem. Dokonce byla zrovna na trh uváděna žehličková novinka a byla příslušně inzerována. Dokonce jsem jednu chvíli uvažoval, že bych k ní přikoupil i onen měnič napětí... Ale pak jsem se rozhodl, že v důsledku poruchy pračky se kalhoty prát nebudou (jen je mycí houbou stáhnu z nejhoršího) a z koupi sešlo.

Druhou "maličkostí", která mi dala docela zabrat a jejíž koupi jsem zvažoval, byl značkový fotoaparát. Upřímně, v porovnání s klasickými zrcadlovkami nemám v lásce příliš digitály. Samozřejmě, že ale nemám ten nejdražší... dávám přednost kompaktu. No a ten se rychlostí mezi stisknutím uzávěrky a zaznamenáním obrázku prostě nevyznačuje. Já jsem naopak zvyklý fotit trochu reportážním způsobem. Cvak! A musí tam být zachycen přesně ten okamžik, který chci - o vteřinu později už to není ono.

A tak jsem strávil dobře půl hodiny zvažováním, koupit či nekoupit. V obchodě byla možnost si fotoaparát dokonale vykoušet. Byl sice připojený na eketronickou ochranu, ale jinak plně aktivní. Inu, vyhrál jsem si s ním... ale cena byla i bez DPH pochopitelně vysoká. V přepočtu jsem si řekl, že i tak je to hodně. A to jsem ještě netušil, že za prakticky podobný peníz lze tento přístroj zakoupit i u nás. A to jsem ještě nevěděl, že kdybych byl uplatnil turistický odpočet DPH, co by nastalo. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Milovník japonského popu, jako já, si nemůže nechat ujít firemní obchod Johnny´s Entertainment na Harajuku. Dvě níže předvedené fotografie mne stály ale pokřikování organizátorky, ve smyslu "No photo!" - což na mne vždy působí spíše opačně. I tak jsem ty obrázky pořídil v rychlosti.

Nedaleko je i přední obchodní dům Tokyo Plaza. Jeho vchod má opravdu originální provedení.

A tady to máze zblízka.

No a pak je třeba se vydat za značkovými nákupy na Shinjuku. To je druhá nejznámější čtvrť, kde najdete spoustu obchodů... obchodních domů, i značkových obchodů, až oči přecházejí. Luxusní obchody najdete v této lokalitě prakticky kdekoli. Takže brzy ztratíte přehled o tom, kde jste... stejně jako si už nejsem jist já, kde je pořízena druhá a třetí dvojice obrázků. Protože i večerní atmosféra stojí za to.

Chcete-li se ale v Tokiu s nákupy opravdu vyřádit, musíte na nejslavnější místo: na Ginzu.

Minout ji nemůžete, jednak sem vede stejnojmenné metro. A jednak je zde nejznámější architektonický objekt - kulatá budova RICOH s reklamní obrazovkou. To prostě nemůžete minout.

Vedle této známé budovy zde najdete i jednu významných pamětihodností, kde je sídlo hlavní pošty.

Všude zde panuje velmi čilý ruch...

Nejznámějším obchodním domem je Matsuya. Tady najdete prodejní místa opravdu světových značek i cen...

Není ale obchodním diomem zdaleka jediným. Je tu vedle jiného velkého obchodného domu Mitsukoshi např. i specializovaný obchod s CD, DVD, herními nosiči... Jeho šest pater dokáže uspokojit i ta nejnáročnější přání.

Z nákupu v luxusním obchodním centru mame také jednu zajímavou zkušenost.

Prohlédli jsme si prodejní prostory, nakoupili dokonce pár drobných dárků a pak se nechali vyvézt do patra specializovaného na Duty Free. Protože můj malajský kamarád má problematickou pleť, hledá -  jako všichni - něco zázračného. A tak jsme zavítali do kiosku se zcela neznámou kosmetikou. Foto se mi podařilo pořídit rovněž tajně.

Na doporučení jsme zakoupili jakési čistícím zázrakem napuštěné obkládací masky na obličej. (Od mumií se při aplikaci odlišujete snad jen tím, že ještě dýcháte.) A že jako cizinci můžeme uplatnit Duty Free cenu. Zašli jsme k jednotné přepážce zaplatit, vrátili se s jakýmisi předvyplněnými papíry... a těšili se na zboží. K našemu velkému překvapení prodavačky s úsměvem vše zabalily do speciální tašky s tím, že:

"Vyzvednete si to na speciální duty free přepážce na vašem odletovém letišti."

No, zůstali jsme jak opaření. Večerní "maskování" se nekonalo a já si v tu chvíli pomyslel, že ještě dobře, že jsem si před tím nekoupil ten fotoaparát. Namísto skvělých kvalitních fotografií by na mne čekal na přepážce na letišti až při odletu. A stejně tak bychom byli dopadli, když nás v jedné drogerii lákali na doplnění ceny na Duty Free výši... přitom jsme kupovali jen, byť docela nutné, předměty denní potřeby.

Takže, pozor, co na Duty Free cenu kupujete!

No tak to je o nákupech prakticky skoro všechno. Skoro. Nezapomínejte ovšem, že Japonsko je i velmocí nákupních automatů. Takže, běžně natrefíte přinejmenším na nápojový automat a občas i na nějaké zvláštní či specifické. Nakupovat se dá u všech v hotovosti a u valné řady z nich i prostřednictvím karty PASMO, která je tedy nejen tokijskou "lítačkou-open card", ale v pravém slova smyslu i debetní peněženkou.

Tak příjemný japonský nákup!

P.S.: Proč arigató-aligátor? Přečtete si předchozí část.