Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!
Dnes váz zvu k druhé části putování po pamětihodnostech, které jsme navštívili.
Kromě zahrad císařského paláce byste si neměli nechat ujít císařské zahrady vedoucí ke svatyni Mejdži (angl. Meiji).
Zahrady představují mistrovství 19. století a překvapí vás mnohými zákoutími - bohužel, veřejnosti skoro nepřístupnými - ta se musí držet jen hlavní cesty.
Zhruba v třetině vás překvapí velké sudy, jednak vína... a jednak sudy potažené pestrobarevně namalovaným materiálem (pravděpodobně jde o plátno). To jsou zásoby saké, které císaři darovaly jednotlivé japonské provenience. Pohked je to po vše stránkách impozantní a... ...bohužel, žádná ochutnávka se nekoná.
Bohužel jsem tentokrát nedošel k vlastní svatyni Meidži. Je to významné místo, kde se konají svatby - s celým šintoistickým obřadem, sem rodiče přicházejí vybrat jména svých dětí a "pokřtít" je... Je to úchvatné místo s neopakovatelnou atmosférou. Víc foto z Meidži proto najdete na konci stránky.
Chcete-li spatřit Tokio z výšky, máte v současné době čtyři možnosti. Věž Tokyo Tower, ne nepodobnou Eiffelovce. Neopakovatelnou Tojiskou metropolitní vládní budovu. Mrakodrap Roppongi s celým planetáriem uvnitř. A nenovější televizní věž SkyTree. Já jsem se letos dostal jen na Tokijskou věž. Vzhledme k tomu, že můj malajský kamarád je částečně nevidoucí, nemělo jaksi smysl jej nutit do výškových výhledů...
A protože to bylo v tzv. Zlatém týdnu, kdy se mimo jiné slavil o svátek dětí, byly zde nejen vyvěšené "vlajky" z kaprů (symbolizující děti), ale byly zde i různé atrakce - jako třeba artistické vystoupení s opičkou.
Ne všichni však vnímají Den dětí jako radostný svátek.
Když jsme totiž šli k oné Tokijské věži, všimli jsme si poněkud zvláštní zahrady. Bylo to několik řad sošek dětí a každá z nich měla na hlavě čepeček a kolem byly hračky. Bylo to krásné, ale svým způsobem hrůzné zároveň.
O několik kroků dál byl vchod do celého chrámového komplexu Zódžó-dži (Zojo-ji). A teprve tady jsem pochopil, kam jsme to vlastně vešli a jaký je symbolický i náboženský význam.
To je totiž symbolický hřbitov nenarozených dětí... takových, jejichž život skončil násilným přerušeným těhotenství, potratem nebo které se narodily již mrtvé.
Ale chrámový komplex Zódžó-dži jako takový má jiné duchovní zaměření. Hlavním Buddhou je zde totiž Amida-Amitáhba Buddha - buddha neomezeného světla. Více si dohledejte v případě zájmu sami.
Věřte tomu nebo ne, i já jsem tady svým způsobem vyplnil jistou misi pro jednoho člověka. Splnil jsem tím jeden slib, který jsem jednomu člověku dal, že přivezu pro něj něco vhodného. V okamžiku, kdy jsme vešli do této části chrám Zódžó-dži jsem věděl, že právě tady je to, na co onen dotyčný ve svém životě čeká. Více mi dovolte ponechat nez komentáře... Nicméně věřím, že onen přívěšek Buddy Amidy-Amitábhy může být tím, co mi Osud přivedl záměrně do cesty.
Po návštěvě takováho chrámu, kdy se dotknete jiných, yšších duchovní míst vzdálených světského života, se jen těžko pokračuje po památkách. Možná právě proto následná návštěva výše jmenované Tokyo Tower byla tím pravým, co dokázalo pozdvihnout a odvát naše pocity tak nějak do výšin a do dálav a tato věž pak nebyla pro nás jen obyčejnou rozhlednou.
Mezi pamětihodnosti, ať chci nebo ne, musím počítat také Ginzu. Na mapě ji najdete zde.
Se spoustou luxusních obchodních domů, často vyhražených jen jedné značce, patří opravdu k nejluxusnějším na světě. A také nejdražším. Jen málo obchodních společností si může dovolit zde mít firmu. Sídlí zde přední obchodní dům i hlavní pošta - viz foto.
Jako vždy jsem toho víc nestihl než stihl. A vlastně jsem se vracel na známá místa, kde jsem mému malajskému příteli mohl bezpečně ukázat kousek Tokia, který je schopen jako částečně nevidomý vidět.
Co jsem pro tentokrát nestačil navštívit?
A co jsem ještě nestihl navštívit? Východní zahrady císařského paláce, rybí trh Tsukiji, svatyni Yasukuni, park Ueno se spoustou muzeí, již zmiňovanou vyhlídkovou věž Sky Tree, vynechal jsem tentokrát lokality Shinjuku a Shibuya, zábavní centrum Odaiba, stejně jako chrám Sengakuji. Zkrátka v Tokiu toho mám stále ještě dost co objevovat.
Snad někdy příště.
Nás totiž příště čekal velký výlet na horu Fuji!
