Tokio 2016 - 5. Co nesmí vynechat v Tokiu každý turista? 1. část

Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!

Ne, nečekejte, že vám tady budu psát nějakého průvodce po Tokiu! Tím spíš, že jsem zdaleka nestačil navšívit všechny známé pamětihodnosti. O nějakých těch kulturních stáncích, muzeích, divadlu kabuki, slavné rybářské aukci a koneckonců nějakém koncertu j-pop skupiny nemluvě. Vedeno určitými turisticko-poznávacími měřítky jsem stále nepopsaný list. Ale já jsem ani tentokrát nejel do Tokia turisticky šílet podle nějaké příručky, nýbrž si trochu užít atmosféry a života.

Ono těch dojmů a zážitků je nepřeberně 24 hodin denně. Jenže musíte nejprve:

1. musíte si pobyt naplánovat, 2. poté do Tokia přiletět, 3. je třeba se ubytovat, 4. zjistit jak cestovat po městě, abyste mohli někam dojet. Kam? To je téma dnešního mého blogu poznatků z Tokia.

Co nesmí vynechat v Tokiu každý turista? Snad všechno!

Rozhodně doporučuji navštívit tokijskou pamětihodnost č.1

Chrám Sensódži v Asakusa, nejstarší čtvrti Tokia.

Místo je proslulé asi jako u nás Staroměstské náměstí. Snadno se sem dostanete metrem na stejnojmennou stanici Asakusa. Hned u vchodu k náměstí chrámu Sensódži vás uvítají obří lampióny a prakticky nikdo se s nimi nezapomene vyfotit.

A vzápětí se ocitnete v 250 m dlouhé ulici prodejních stánků, kde nepřeberné množství turistů nakupuje nepřeberné množství suvenýrů, specifických pro tuto oblast.

Japonci si na suvenýry potrpí. No a turisti všeobecně, že?

Je zde přehlídka všeho možného i nemožného. Ovšem pozor! Pouze v duchu japonských tradic. Najdete zde vysloveně vkusné i méně vkusné kýče. Prodávají tu i různé drobné pochutiny.  V nabídce jsou ale i hodnotnější suvenýry. Jako třeba prodejna jídelních hůlek v cenovém rozpětí od pár desítek korun až po pár tisícovek. Nebo masky divadla Kabuki a umělecky lakované body geta.

Můžete zde nakoupit samozřejmě tradiční letní japonské oděvy, typu dámské "yukata" nebo pánské. Cenové rozpětí je rovněž různé. Kimono tady ovšem nehledejte. Chcete-li ale pořídit opravdu zajímavější tradiční japonské oblečení, pak vám doporučuji po skončení nákupních stánků na pravé straně jít podél domků s obchůdky a restaurací a zahnout hned doprava (ke zvonu - viz níže) a tam najdete skutečně ojedinělý obchod s tradičními japonskými oděvy. Zde jsem na příklad koupil pánskou spodní textilii fundoshi a látkové sandály zóri. Foto, po mně, prosím, nechtějte.

Japonci navštěvují chrámový komplex Sensódži hlavně z náboženských důvodů. Za 100 jenů (22Kč), vytřásáním hůlek s čísly zde mohou na příklad získat nějakou věštbu. Z šuplíku si pak vyzvednou papír s výkladem. Pokud je věštba nepříznivá, stačí ji uvázat na "počitadlo" a nepřízeň Osudu je zrušena.

Můžete si zde rovněž zakoupit pravé buddishické a šintoistické amulety nebo artefakty. Dým z velkého "kotle" je pak dýmem, který vám přináší sílu, chrabrost, odvahu, snad zahání i vše zlé...

Před vstupem do samotných prostor chrámu můžete v duchu vyslovit své prosby, přispět nezbytným drobným penízem - dle vlastního uvážení. A pak už přistupujete k modlitební části, kde se můžete poklonit sochám Buddhy. To vše je ovšem pečlivě odděleno velkým sklem, za kterým mnich provádí své obřady.

A při odchodu nezapomeňte, na nezbytné foto na památku či opět koupi vhodných ochranných amuletů.

Stačí však poodejít několik metrů a ocitnete se stranou tohoto dění. A přitom jste stále v tomtéž komplexu.

Tak na příklad je to kousek areálu se sochami Buddhy a matky s dítěte. Protože byl právě Den dětí, v rámci Zlatého týdne svátků, obě sošky jsou zahaleny do červeného hávu.

O něco dál naleznete kousek japonské zahrady. Pečlivě udržované stromy, keře i kousek zákoutí... tady všude najdete bezesporu uklidnění.

Odosobněně stranou stojí malý chrám a starý zvon.

Chrám je zasvěcen starým ženám a nám se poštěstilo, že jsme zde byli v okamžiiku, kdy se jedna z žen sem přišla modlit. Trpělivě a s porozuměním čekala až si vyfotografujeme chrám, s úsměvem s námi pronesla pár slov anglicky. Nevěděli jsme, proč tam je. Bylo to o to překvapivější, že pak přešla k onomu chrámu a plna tiché pokory se ponořila do modliteb.

Popis ke zvonu praví, že to je jeden z devíti zvonů, které ve středověku éry Edó v Japonsku denně oznamovaly čas.

Na jejich počest vznikla haiku, z pera mistra Matsuo Basho:

Skrz lány květů zvonění zní -
je to snad zvon v Ueno či Asakusa?

Japonsko, to je neustálé setkávání se tradic a historie s moderní dobou. A tak zatímco se můžete projít chrámovým komplexem Sensódži, s ním hned sousedí obchodní zastřešená ulička obchůdků a jídelen...

A o pár kilometrů dál už vás vítá vyhlídková a televizní věž dokončená teprve před pár roky: Nebeský strom.

O Asakuse bych se dalo napsat několik desítek článků. Ale Tokio není jenom Asakusa. Prohlídce dalších vybraných mist Tokia se proto pochopitelně budu věnovat i příště.