Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!
Kdo by nerozuměl této jednoduché japonské větě ????????—????????? (Anata wa dizunirando ga sukidesuka), tak tady máte překlad.
Přiznám se bez mučení, že i přes svůj již téměř 60 letý věk trpím komplexem z dětství. Z doby, kdy mi o Mišáku Mickey, Kačeru Donaldovi, Pepku námořníkovi vyprávěla maminka nebo bratr, čili vše jsem znal pouze z doslechu. Socialistická výchova dětí koncem 50. a začátkem 60. let preferovala poněkud jiné (nejen) kreslené hrdiny.
A protože stárnutím se prý člověk vrací do děství, tak si to teď vynahrazuji.
Ano, ani při mé druhé návštěvě Tokia jsem nemohl vynechat místní Disneyland.
Odborníci hodnotí tokijský Disneyland jako druhý nejlepší, hned po Orlandu - což nemohu srovnávat. Ale dva světy, čili rozsáhlé komplexy, "klasický" a "vodní", předpokládám uspokojí každého. Nemá cenu vám tady dělat průvodce. To svým způsobem ani nejde. A tak se spíš porozhlédněte mými foto postřehy.
Po příchodu do areálu a projití úvodní částí vás víta nezbytný Walt Disney s Mišákem Mickey, v pozadí s pohádkovým zámkem.
A pak už se stačí jen procházet celým zábavním parkem a obdivovat jedno tématické místo za druhým.
V obouch "světech" Disneylandu, klasickém i vodním, najdete řadu tématických míst. Amerika 19. století, country style, ala exotické havajské ostrovy, Indiana Jones, Star Wars, pohádkový svět... sopečný ostrov, italské Benátky, svět Malé mořské víly či Alibaby a 40 loupežníků... To jsou jen některá z témat, která na své "toulce" potkáte.
A všechna místa mají něco společné. Tématické budovy, obchody, občerstvení, atrakce.
Z atrakcí jsou populární jízda vláčkem, tramvají nebo na výletní lodi, pak různé kolotoče, autíčka, vodní vozítka, nechybí ani roller coaster-horská dráha.
Upřímně a na rovinu, některé atrakce - jako třeba právě tu horskou dráhu - jsem s klidným svědomím vynechával. Nesvezl jsem se ani na atraci otáčejících se šálků, zato se aspoň povozil na vodních samohybech. A, bohužel, jsem se nechtěně navezl sám do atrakce právě probíhajících show kolem nejnovějšího filmu Hvězdných válek, Star Wars. Přidal jsem se totiž do fronty a davu, který zdarma směřoval do útrob jakéhosi kosmického komplexu.
Jak nás dav unášel komplexem, líbilo se mi to až do okamkžiku kdy jsme zastavili před mohutnými ocelovými dveřmi. Po chvilce čekání nás vpustili dovnitř a já pochopil, že je zle!
Dostali jsme se totiž do 4D kina. Vyfasovali jsme 3D brýle a poslední normální věc, co si pamatuji, byl pokyn, že se máme připoutat bezpečnostními pásy - podobnými jako v letadle. Pak se rozevřela opona malé obrazovky, od ní stojící vlevo zapípal model C-3PO, zlatý robotí hrdina Star Wars, ať se připravíme na jízdu a k boji... A bylo opravu zle. Byli jsme najednou v křesle pilotní lodi. Vader po nás střílel energii, pořád jsme někam lítali, padali stoupali, stříleli jsme po raketách, oni po nás... Ohlušující stereo efekty, vizuální efekty ve 3D a do toho všeho s námi křesla házela ne míň než splašený kúň.
No, po první pár desítkách vteřin jsem to vzdal. Nehodlal jsem dostat infarkt. Přestal jsem se dívat (až na pár bliků) na obrazovku, pokoušel jsem se ignorovat ohlušující psychozvuk a na trdlující sedačku jsem reagoval tím, že jsem prostě svěsil ruce, povolil všechny svaly a nechal sebou házet jak hadrový panák. Díky tomu všemu jsem úspěšně přežil těch 5 minut Star Wars šílení a pološílený se vypotácel ven na denní světlo. Přítel se mi neskutečně smál. Měl ze mne nemenší zážitek než z toho, co se dělo uvnitř - ba dokonce možná ještě větší, protože jako poloslepý na plátno moc neviděl.
No, nezbývalo mi než se odměnit nějakou kravinou. A tak jsem využil sci-fi stánku s prodejem pop cornu a zakoupil karamelový pop corn včetně jedné z mnoha plastikových nádob, které se prodávaly v celém areálu. Ale ta moje se dala koupit pouze zde a měla podobu R2-D2. Díky tomu jsem se jakž takž dal psychicky dohromady a mohl jsem pokračovat dál.
Při procházce Disneylandem potkáte i různé momentální atrakce, jako třeba pravou New Orleans kapelu - složenou ovšem ze samých Japonců. Na hudebním projevu to ale nepoznáte. Jde o "hot jazz" jak má být.
Milovníci skromnějších hudebních produkcí si mohu počkat na hudebníka s pianinem na kole, který ale válí všechny populární melodie, co vás jen napadnou. Na mého přítele dolehla na chvíli únava, jak jsme seděli a odpočívali, padaly mu oči a pianista mu pohotově zahrál pár not ze známé ukolébavky.
Kdo chce, může se vyfotit s některou z Disneyovských postaviček. Všechny jsou milé a plyšové... samotnému se mi dostalo obejmutí od "Kačky"... dokonce jen tak, bez focení.
Pak jsou tu samozřejmě velká show. Na stálých a placených koncertních scénách. Ale nejslavnější z nich je zdarma: průvod alegorických vozů na hlavní cestě v Disneylandu klasik - ten průvod si rozhodně nenechte ujít. Zjistěte si, kdy přesně se koná a doporučuji aspoň hodinu předem zaujmout strategické místo na sezení. Stát vám nedovolí. A přijdete-li později, jako my, musíte stát opodál za provazy. A to jsme ještě měli štěstí, že jsme měli dobrý výhled.
Napřed následovala podrobná instruktáž, co všechno smíme a co ne... a co nás čeká. Naše organizátorka nám dokonce předvedla i malou ukázku toho, co nás čeká v show.
Takový průvod se nedá popsat. Ten prostě musíte vidět. A mně se podařilo speciální velikonoční show natočit fotoaparátem téměř celou. Takže si dejte pauzu a na 14 minut se ponořte do pestrobarevného světa.
No a po takové show dostanete pochopitelně hlad. Co si můžete dát k jídlu? Pro Japonce nezvyklá, "exotická" evropsko americká jídla. Nezbytný hot dog; v country městečku pak pečené krůtí stehýnko. Ve světě Malé mořské víly hamburger ve tvaru mušle. Nechybí ale ani pizza, pop corn, kuřecí paličky... a kdo plánuje výlet předem, má možnost si rezervovat místo v některé z restaurací, s předem danými tématickými jídly.
A řekněte mi, co by to bylo za návštěvu Disneylandu, kdybychom si nekoupili pár drobností na památku. Tedy, někdy drobností - tužky, mávátka, přívěsky, malé plyšové postavičky, čepice, trička... - jindy nedrobností: jako třeba maxi-plyšáka oblíbenou postavičku od Disneyho nebo z dílny Pixaru.
Náročnější kupci pak mohou zavítat do dvou vybraných luxusních obchodů a zakoupit vzácný, drahý umělecký kýč. Čelenku Sněhurky vykádanou bižuterií, skleněné figurky Myšáka, Popelčin skleněný pantoflíček, samotný skleněný Disneyovský zámek a nebo figurky Myšáka Mickey v alpakovém provedení. Ceny nikterak levné a někdy doslova šokující!
Přiznám se, že nás to občas celé pěkně zmáhalo a tak jsme i různě improvizovali. Nakonec se nám podařila improvizace jedna z nejlepších. To už bylo druhý den, kdy jsme navštívili vodní Disneyland. Ten se nám odvděčil v odpoledních hodinách i poněkud vodním počasím. Únava stoupala úměrně hladu. Tak jsme se rozhodli, že zkusíme jednu restauraci se suhsi tématikou. A měli jsme štěstí. Díky dešti spousta zákazníků nepřišla a my jsme byli bez čekání uvedeni do jakési podoby interiéru americké restaurace.
Zde jsme si dali skutečně luxusní, ale i lahodné menu. Nepřeháním, když řeknu, že tenhle zážitek za ty peníze stál.
Bylo to několik chodů japonské kuchyně (na foto jsou asi dvě třetiny) a do toho jsme si připíjeli šumivým vínem, z lahve s výroční medailí 50 let Disneylandu, kterou jsme dostali na památku.
Byla to svým způsobem až snobská večeře, ale jako zážitek to bylo neopakovatelné.
O Disneylandu by se zřejmě dalo vyprávět hodiny a hodiny. Stejně vás za několik hodin začnou bolet nohy, vaše smysly se přesytí tou barvotiskovou pestrostí...
...A tak nakonec opouštíte Disneyland přeplněni dojmy a možná posledním dojmem z odvážejícího vás monorailu, který vás do vodního světa i původně přivezl...
...je poutko držáku, pochopitelně ve tvaru Myšáka Mickyeho.
A vy víte, že už vám v Tokiu zbývá poslední den. Kdy musíte zabalit, dokončit nákupy, dát si naposledy pár dobrot... což ale neznamená, že jsem všem zážitkům konec. Jako se to stalo nám, když jsme zjistili, že náš kufr je najednou malý.
Ale o tom až v příštím, posledním pokračování.
