Tokio 2016 - 1. Dvakrát do stejné řeky vstoupíš!

Po šesti letech mne shoda okolností zavála znovu do Tokia. Pochopitelně se nemohu s vámi nepodělit o své nové dojmy a zážitky a věřte mi, že to občas bude stát za to!

1. Úvodem

Do Tokia jsem se poprvé podíval v roce 2010. Byl to pro mne vysněný výlet, neb o Japonsko jsem se zajímal již od svých studentských let. Díky neočekávanému honoráři, paradoxně za japonskou reklamu na jednu hru, jsem si řekl: "Co jsem na Japoncích vydělal, Japoncům vrátím." Zkrátka jsem si splnil životní sen! A to jsem ještě nevěděl, že ten malý postarší černovaslý Japonec, který nás během natáčení celou dobu popoháněl, byl přímo dnes již zvětšelý prezident firmy, legendární Satoru Iwata. Kdo to tenkrát mohl vědět, když jsem oblasti herních konzolí nikdy nehověl! Mohl jsem mít třeba jeho autogram!

Protože na zmíněnou reklamu již skončila autorská práva, kromě mého archivu ji jen tak nenajdete. Pro vás tedy nabízím jinou raritu: print screen z reklamy.

A tak tedy jsem se díky této reklamě v prosinci 2010 vypravil do Tokia. Tenkrát jsem si naplánoval 5 dní a vše si zařizoval sám. Počínaje letenkami, přes ubytování až po plán toho, co chci vidět. Byl to po všech stránkách neuvěřitelný zážitek, doslova adrenalin. Navíc jsem si ho zpestřil tím, že jsem každý den zasedl k notebooku v hotelové recepci a popisoval své bezprostřední postřehy z toho či předchozího dne. Vznikl tím, bez diakritiky, s překlepy a já nevím čím vším, zcela autentický "on-line" seriál, který najdete v mé rubrice TOKYO (psáno záměrně anglicky). Počítejte s tím, že tam budou přibývat i články tohoto mého nového seriálu "TOKIO 2016".

V čem bude jiný?

Především to již nebude popis aktuálních "hektických" zážitků a dojmů. Jsem již doma, z Tokia jsem se vrátil 11. května a pak si dal trochu času, než se člověk srovná zpátky do místa i času a naší reality.

Rozhodl jsem se také pro jiný způsob. Nebudu vám psát každodenní zážitky - i když se jim pochopitelně vyhýbat nebudu. Nebude to ale deník, nýbrž spíše něco na způsob tříbení zážitků, dojmů a zkušeností. Dozvíte se co se dozvíte, ale třeba i nedozvíte. A že o zajímavé postřehy nebude nouze, to mi věřte.

A v čem bude stejný?

Pořád to budou dojmy turistického cestovatele a nadšence, který má rád Tokio i Japonsko se vším, co k tomu patří.

2. Dvakrát do stejné řeky vstoupíš! (V Tokiu)

Kdyby mi někdo řekl, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš a že tedy i ta má cesta bude jiná, uvěřil bych mu. Nicméně, vážení, v Tokiu toto přísloví jaksi - neplatí!

Japonsko je totiž zvláštní směsice modernismu a tradic - a pokud nebudete malicherně počítat drobné novinky (stejně si člověk po 6 letech detaily nepamatuje), pak skutečně "vtoupíte do stejné řeky".

Takže: kudy do ní?

Inu, i o Tokiu platí přísloví, že "bez peněz do Tokia nelez".

Nemusíte být milionář, ale na druhou stranu ani baťůžkář. Pokud tedy nejste zrovna vyznavačem tohoto turistického "minimalismu". Pokud jste běžný turista, který více mně rád vyjíždí za poznávacími zájezdy a touží poznat trochu něco jiného, než jen klasickou exotiku, pak je Japonsko právě pro vás. Já se budu pochopitelně držet jen Tokia.

Takže, když to spočítám:

• letenka 15,000 Kč x2
• bydlení 13,000 Kč (dvoullžkové apartmá)
• vstupné 2,000 Kč (Disneyland - 2 dny pro dvě osoby)
• pobyt 15,000 Kč (tady záleží na tom, jak moc se rozšoupnete)

Tak deseti denní pobyt + 2 dny letu nás vyšel na nějakých 60,000 kč pro dvě osoby. Cena srovnatelná s pobytem v lepším all inclusive. Ovšem, all inclusive si tady zařídíte sami, stejně jako to: kdy kde jak a kam.

KAM - pochopitelně znamená Tokio.

A protože můj malajský kamarád a spolucestující projevil přání zkusit se projet Shinkansenem, přidal jsem k tomu výlet na horu Fuji. A řeknu vám, najezdili jsme se všude dost a dost.

Samozřejmě, napřed řešíte JAK - tedy letenku.

Letos jsem se začal rozhlížet pěkně brzy, už v lednu, jak že to vypadá s letenkami na jaro. Takže jsem si vyhlédl přijatelnou letenku. Jenže než jsem si mohl vyřídit v práci volno, uplynulo nějakých 14 dní - akční letenky byly vykoupeny a tak jsem musel sáhnout po jiných, t.j. s jinou leteckou společností. Mělo to jen jednu malou komplikaci: přilétali jsme na letiště Narita a odlétali z letiště Hameda, které je poněkud jinde.

Tím jsem také vyřešil otázku KDY.

A tentokrát jsem si dal dvojnásobek času. Jednak jsem nechtěl, aby můj pobyt byl tak hektický, jednak jel se mnou můj malajský kamarád, který je poloslepý. Takže musíte nejen koukat, kam šlape a kudy jej vedete, ale - protože je zvídavý - odpovídáte i na jeho dotazy, upozorňujete na zajímavosti apod. Nakonec z toho vyšlo jako nejvhodnější období 28.5. - 11. 5. t.r., čili docela pěkné jarní počasí.

Důležitá byla rovněž otázka KDE.

Tedy ubytování. Když jsem si spočítal, na kolik mne vyšel posledně můj hotel, zaplatil bych letos jednou tolik. Hotel měl tehdy jednu výhodu, že zde mluvili anglicky. Tedy... jaksi.. uměli prohodit několik potřebných frází. Úplnou náhodou kamarád nyní přišel s informací, že existuje web, kde lidé nabízejí ubytování v soukromí - ať už pokoje nebo apartmány. Hledal jsem vzhledem k odletu něco spíše v části "nedaleko" od letiště Hameda. A shodou okolností jsem narazil na inzerát nabízející apartmán pro dvě osoby -  tedy  pokoj s přistýlkou a patrovou postelí, kuchyňkou, vanou a wc, dokonce vlastní pračkou... A co víc: byli to mladí lidé z Evropy. Komunkace v angličtině bez problémů. Což se ukázalo v jeden moment jako docela důležité!

Poslední z neposledních věcí - bez spojení není velení.

Ano, v Japonsku se potřebujete spojit přinejmenším s hotelem nebo ubytovávateli, jako jsme měli my. Coby majitel iPhonu jsem si nedělal starosti s frekvencemi; ale rozhodně jsme nehodlal platit data roaming. Wi-fi je jen ve vybraných podnicích (skoro ve všech). Ale mapy potřebujete zejména v okamžiku, kdy se směřujete ulicemi ať už prvně k ubytování nebo k nějaké pamětihodnosti.

Proto jsem dal na radu a zapůjčil si v půjčovně přenosný datový modem, s 10GB měsíčním objemem. A jeho prostřednictvím jsem tak byl prakticky nepřetržitě na internetu.

A bonus navíc.

Jelikož jsme si vymysleli, že se podíváme do Disneylandu - tak jsme si vstupenky zarezervovali předem. A zaplatili. Elektronicky.

A pak?

No, pak už jen zabalit! A nezmeškat letadlo...

Pokud vás zajímá co bylo dál: tak zase příště. Nemohu zatím slíbit přesně termín (dovolte mi tím využít výsady blogera, který není vázán redakční uzávěrkou), ale rád bych aspoň do konce týdne uveřejnil jedno pokračování.