A že do něj kopeme pořádně a neustále! Těch kopanců je spousta - celá naše politická elita i pražská kavárna v tom jede. Ale ne, nebojte se - dnes to bude zcela prozaicky o něčem jiném.
Můj zcela první blog, napsaný 1. 9. 2008, měl tento název. A pak ještě druhý... ale ten už vám v záplavě těch více než 780 blogů nedohledám.
Tehdejší obrázek Zeměkoule, převzatý z internetu, už je asi buhví kde a nebo je spíš nepoužitelný - i vzhledem k úpravě pravidel publikování obrázků na iDnes. Ve vesmíru jsem nebyl, nefotil tam... a tak žádný copyright na takové foto nemám. Proto také namísto Zeměkoule jsem dal aktuálně jako hlavní fotku vesty, ze které se utrhly dva knoflíky.
O nich a jejich symboličnosti totiž celé bude.
Jste pověrčiví?
...
To je dobře.
Záměrně nepředpokládám kladnou či zápornou odpověď. Dobře je to každopádně. Paradox.
Paradox, který mne v posledních dnech provází... protože ty dva samovolně utržené knoflíky byly jakýmsi vrcholem drobných maličkostí, které člověka běžně pronásledují.
Na příklad? Pořídil jsem si tablet. Malý, v akci, značkový.
A tím to začalo.
Případ I.
Důvod byl prostý - ač ehm, v poměrně pokročilém věku, jsem stále tvor hravý a očas si rád zahraji nějakou on-line hru.
Ne, nečekejte, že budu hrát nějaké závodění nebo střílečky. Nemám už potřebný postřeh a potřebné nervy na to krouhat zatáčky nebo pálit jednu střelu všeho druhu za druhou... Nehraji ani fantasy, nebaví mne tzv. RPG... Slušně a skromně buduji svá farmářská políčka, proháním vlaky a nebo stavím pohádkové město.
Leč hry nečekají... někdy na vás navalí časové úkoly a pokud nechcete ztratit herní pokrok a nebo akci, je třeba se hrám trochu věnovat.
Kdysi jsem četl o zděšení jakéhosi pána, že jeho známá jej na návštěvě požádala, zda si může na jeho PC "sklidit farmu" v příslušné hře. Nehrál si. Nehrál hry a netušil, co je to hráčská vášeň - i závislost. Já ano.
No a tak jsem si řekl, že menší tablet je dobrý nápad na to to využít "v terénu".
Jenže ouha. Hru jsem sice nainstaloval, jako samostatnou herní apliaci, ale k její webové verzi pod mým ID profilem jsem se nemohl dostat. Flash zde není podporován a samostatná tabletová aplikace mi neumožnila přihlásit se pod mým webovým ID profilem. I začal jsem komunikovat s provozující společností a ouha! Zatímco u jiné společnosti je profil takto přenosný, tady to možné není - oznámili mi s omluvami emailem. Inu, nedá se nic dělat. I tak se tablet pochopitelně neztratí. Mám totiž náhradní řešení pro jeho využití.
I. PŘEDEHRA - PŘEVEDČÍREM
Dělal jsem si v práci kávu. V kuchyňce. Máme tady automat na kapsle zatavené ve fólii. Takže to vypadá jako velké dětské kapslíky... kdy do dětských pistolí. Hráli jsme si tehdy na indiány a kovboje.
Vše proběhlo jako vždy, jen jsem si potřeboval napřed umýt hrnek. A trochu jsem přitom rozlil vodu mimo dřez. Takže papírovou utěrku, vše vytřít a pak do velkého šuplete na odpadky. I stalo se. Leč, kovový roh držáku se mi zachytil o vestu. A než jsem se nadál... něco brnklo na podlahu.
Ten zvuk znám. Knoflík! Okamžitě jsem začal ostřit. Vzhledem k tomu, že podlaha byla prakticky stejnobarevná, lépe jsem slyšel než viděl.
Nakonec se to podařilo a typově i barevně nenahraditelný knoflík putoval do kapsy.
Případ II.
I když je to jen levnější tablet, byť značkový, zaslouží si péči. A tak jsem začal hledat vhodný obal i ochranné sklo. A nakonec jsem k tomu za opravdu pár set korun koupil i pouzdro s klávesnicí. A to je právě to náhradní řešení. Budu na tabletu kdykoli psát. Klávesnice funguje bez problémů a tak jsem čekal až mi bude doručeno objednané zboží do jisté výdejny.
Mezitím jsem si odskočil k zubařce. Trochu mne začal pobolívat zub. Nic zvláštního, ale já dávám raději přednost prevencím a také okamžitému zákroku v případě náhlých problémů. Zavolal jsem, že se objednám. V telefonu se mi k mému překvapení ozval mužský hlas s tím, že:
"Doktorka... neordinuje z důvodu zlomené ruky."
A spadlo to. Co teď? Na pohotovost to není; tam to stejně neošetří většinou úplně - udělají jen tu první pomoc. Podařilo se mi sehnat náhradní jednorázový kontakt a tak jsem podstoupil ošetření.
Injekce všeho druhu bytostně nesnáším. A ze všeho nejhůře do dásní a do patra... Tak jsme na to vrtání šli "na ostro". Byl to krček a bolelo to jak se patří.
Pak po drobném filozofování "co s tím" paní zubařka přistoupila k řešení vytvrzení plomby krčku světlem... no a já jsem po této veselé půlhodince vyrazil směrem k domovu a hlavně:
do výdejního střediska, kde jsem si vyzvedl dvě zásilky: ochrané sklo a pryžový obal.
II. PŘEDEHRA - rovněž PŘEVEDČÍREM
Ani ne hodinu na to jsem šel do bufetu pro vodu. Vyjsel jsem do nejvyššího patra výtahem.. prošel dlouhopu chodbou, vodu jsem koupil ... a v tu chvíli jsem zjistil, že mi chybí ne jeden - ale dva knoflíky!
Malér. Kde je ten druhý knoflík?
Začal jsem šmejdit po podlaze bufetu, prošel jsem své kroky po bufetu tam i zpět... knoflík nikde. Ochotná prodavačka v budetu mi slíbila, že se při úklidu podívá, zda se knoflík někam nezakutálel...
Pak jsem začal ostřit cestou zpět chodbou - i tady má barva pro změnu koberce obdobou barvu. Nic,
Za rohem jsem si vzpomněl, že jsem byl před tím ještě na toaletě. I vrátil jsem se. Bezvýsledně.
Nakonec mou poslední nadějí byl výtah.
Přivolal jsem jej a...
...a přijel jiný než ten, kterým jsem přijel. Po troše laborování se mi podařilo přivolat ten můj původní a...
...a přimo naproti mně u stěny výtahu se na mne smál ztracený knoflík!
S velkou radostí jsem jej zvedl a putoval do kapsy ke svému kolegovi.
Případ III.
Bylo to celé nějaké zamotané. Pražské Nusle zrovna neoplývají vrcholem dostupnosti; speciálně směrem, kterým jsem potřeboval já - na východ Prahy. Tři přestupy směrem tam, zcela jinou cestou s dalšími dvěma přestupy zpět... Mohu říci, že jsem si tentokrát pražskou hromadnou dopravu opravdu užil.
No, obě zásilky od stejné firmy jsem nakonec vyzvedl. (Kdybych si, blbec, ujasnil hned od počátku, co chci, nemusel jsem platit dvoje poštovné - byť nebylo likvidační a la Česká pošta.)
Pak tedy honem do práce a k montáži jsem se dostal až dnes.
Musím se pochlubit, že ač technické nemehlo, sklo jsem nalepil na displej tabletu s 98% úspěšností. To znamená, že tam sice zůstala dvě malá zrnka prachu, ale toho na dispeji si ani nevšimnete a to mimo displej snad ani nezaznamenáte.
A začal jsem instalovat i nový silikonový obal.
Jenže, ouha! Někdo se spletl a poslali mi obal na trochu jiný model... Mám 7 palcový tablet a toto byl obal na 8 palcový.
Následovalo hledání, ověřování objednávky, korespondence...a s úderem 8 hodiny ranní i telefonát do firmy. Tam pracovník mezitím již uviděl můj email s foto. Byl hned při věci, omlouval se a domluvili jsme se naprosto perfektně na dalším postupu.
Do výdejny mi okamžitě zasílá správný obal. K tomu bude přiložena zpětná obálka kam vložím nevhodný obal a na náklady firmy se to výdejní firmou pošle zpět. Navíc tam prý bude malý dárek. Jako omluva.
Řekl jsem si, že zázraky se dějí a solidní lidé i firmy ještě nevymřeli.
Moje celková radost je lehce předčasná. Nikoli ohledně oné prodejní firmy.
Ta předčasnost je ohledně výdejny. Se zlomyslností sobě vlastní mají ve zvyku zasílat SMS s heslem a výzvou na vyzvednutí přesně a neomylně 1 minutu po skončení otevírací doby. Čili, ať chcete nebo ne - čekáte na vyzvednutí celý den, v pátek pochopitelně celý víkend. Takový černý humor.
Ale ukázala se také další maličkost. Pouzdro s klávesnicí nedokázalo nově udržet tablet s nalepeným ochranným sklem! No to je pěkné. Hrozilo, že při vyndavání z tašky, pokud nebudu dost opatrný, tablet prostě vyklouzne z boku pouzdra na zem!
Sklo se mi sundavat neche. A tak jsem to provizorně vyřešil následovně: klouzavé sklo jsem pokryl a v potřebném místě antistatickou utěrkou, která dokáže napomoci potřebnému tření a tablet už nevypadává.
Inu, člověk si musí umět poradit.
I v případě knoflíků.
Závěr?
Kdybych byl pověrčivý, řekl bych si, že ty předvčerejší knoflíky předznamenaly spoustu událostí.
Protože jsem ale tentokrát odmítl dát takovým myšlenkám průchod, přišil jsem dnes ráno knoflíky zcela bez problémů, přičemž ty problémy,které jsem měl, se mezitím v pohodě vyřešily.
Knoflíky se totiž utrhly najednou proto, že byly původně přišity stejnou nití, která shodou okolností (a přes mé kulaté bříško) současně dosloužila.
Moje rada tedy zní: nenechte se v takových situacích zavést nějakými znameními Osudu apod.
Řešení je prosté.
Řešit všechny vzniklé situace a problémy s klidem a s rozvahou.
A knoflíky?
Prostě přišít!
Možná se tedy zeptáte, proč se to všechno vlastně stalo a semlelo?
Protože svět je kulatý míč a my do něj kopeme.
