Ale číst to můžete třeba při večeři... nebo ke svačině nebo taky vůbec ne. Ale: také probíráte ráno důležité starosti, co vás jako spolužijící osoby či rodinu trápí nejvíc? Jako třeba u nás dnes ráno.
- Víš co jsem se včera dozvěděl? - ozvalo se od černé kávy.
- Ne, - vzhlédl jsem oči od své bílé.
- Víš jak hrál hlavní rol ten černý herec ve filmu... Plnou parou vzad? -
- Jo vím. A? - zakousl jsem se do malého bramboráku, aniž by to měl nějakou souvislost, s výjimkou toho, že jsme snídali. Rasistické to určitě nebylo. Přítel je Malajec.
- No, tak pak už se v žádné komediální roli neuchytil. Prý ten film byl propadák. -
Hlavou mi probleskl herecký výkon v onom filmu. No, taková ta zábavná tuctovka jednoho krasavečka, pomyslel jsem si a nahlas řekl: - Ani se moc nedivím. Podle mě ty role dostal, protože je synem někoho celkem významného... tak trochu protekční. -
- Jo? - zakousl se přítel nevěřícně do bramboráku, který si předtím potřel česnekem. Trochu to přehnal a začal prskat jako křeček. Počkal jsem až ho to přejde. Mou kávu s mlékem mne nabídnout mu ani nenapadlo, protože vím, že mléko prostě nepije.
- Zato ten druhý, ten tlusťoch, ten jde prý z role do role. - doplnil přítel včerejší "drb", o který se se mnou musel podělit.
- Protože je výrazný typ, - dodal jsem. (A vy kdož, chcete mít trochu obrázek o čem byla řeč, se podívejte do filmové databáze.)
Nastala konverzační snídaňová pauza. A do ní pojednou přítel vložil další poznámku.
- Těžko teď bude dostávat role. On vůbec teď Hollywood bude mít starosti a asi brzy zanikne. S tím co točí... -
- Tak to se nediv, - opáčil jsem. - Jak dneska všichni v Hollywoodu blbnou s morálkou. Hollywood tím zlikviduje sám sebe. Vezmi si třebas toho hlavního představitele Dva a půl chlapa... - samozřejmě jsem si nevzpomněl na jméno, protože tyhle bulvární věci považuji za podružné. - No, jak je HIV pozitivní. - dodal jsem.
- No jasně, - kývnul přítel.
- No tak ten kdyby to přiznal teď, tak je úplně vyřízený, - začal jsem rozvíjet svou "odbornou" snídaňovou teorii. - Tím, že to přiznal před pár lety, tak se ještě dokázal ke své kariéře vrátit. Dneska? To je samé #MeToo a podobně; už by si ani neškrtl. -
Po chvilce strávené vylovením dalšího předsmaženého bramboráčku z crispy mikrovlnky, což považuji za zdravější než to znovu cpát např. na pánvi ještě do dalšího oleje, jsem pokračoval:
- Vezmi si Woody Allena. Má natočený film a Hollywood to nechce pusit do kin. Protože, je Allen v obvinění ze sexuálního skandálu. A producent/distributor ten film raději nechá ležet. Obětuje ty peníze, jen aby si zachoval takovou morální tvář, jaká se dnes od něj očekává. Není divu, že pak Hollywood prodává své části Japoncům, Číňanům. Dokud je to finančně zajímavé. To se pak nedivím americkým producentům, že nechtějí riskovat. Vloží miliony do filmu, který pak nakonec nebudou moci promítat. Tak to raději prodají, dokud to jde. A ne, že jejich byznys budou ovlivňovat nebo dokonce ničit takovéto kampaně a jiné tlaky. - A chtěl jsem se zmínit o Mccarthismu, ale nedošlo na to.
- A to myslíš, že ovlivnil i Trump? - zazněla totiž najednou v kávové konverzaci politická nota.
Málem mi zaskočilo. Politické diskuse u snídaně?! No, když tomusí být: - No ten se jen snaží udělat Ameriku znovu velkou, jak sám říká. V podstatě ji ale jenom egoisticky upřednostňuje. Politicky, ekonomicky, diplomaticky... směšuje a zaměňuje to s pragmatickým byznysem. -
- Co si myslí, že dosáhne těmi sankcemi proti Číně? Nebo Rusku. Ty se bez něj v klidu obejdou a vystačí si sami mezi sebou. -
- No právě, - odvětil jsem s posledním soustem bramboráčku. - Stačí podlehnout nereálné pragmatické iluzi, uměle vytvořenému tlaku ve jménu moralistické teze a je pak jedno jestli jde o státnost nebo Hollywood. - A dopil jsem kávu.
Tím jsme snídani završili. A já si jen vzpomněl, že jsem neuplatnil myšlenku, která mne v průběhu konverzace napadla, a sice, že Hollywood se z té dnešní počestnosti a nakonec i politické korektnosti tak zblázní, že snad ještě osmdesátiletá herečka bude muset dokládat osvědčení o morální způsobilosti (nikdy nikoho neurazila ani rasově, nábožensky nebo svůdným pohledem) a že snad je ještě panna.
Bože můj, taková hovadina! To co mne napadlo teda, blesklo mi hlavou.
A pak mne napadlo: teda to jsou po ránu snídaňové rozhovory a starosti "mocných"!
No a co vy? Zabýváte se také těmito důležitými věcmi ráno u snídaně? Nebo probíráte podružnosti, jak říkal Jan Werich (... čas nahrávky 15:56): zda mají děti svačinu do školy a napsané úkoly, jestli si manžel nezapomněl vzít čistou košili, zda má vaše žena v kabelce tu správnou rtěnku na poradu... nebo vás naopak u snídaně aktuálně naopak trápí ty "zásadní věci" jako: Babiš, Zeman, komunální volby a syrští sirotci?
Ale o tom je přeci většina blogů tady. Já jsem chtěl napsat aspoň trochu o něčem jiném.
Byť je možno lze připustit, že jsou to stejné kraviny, ne-li ještě větší.
Že ne? Tak se postavte před zrcadlo a dlooooouze se do něj zadívejte, abyste si uvědomili, jaké máte vy osobně skutečné problémy.
Tak hezký den.
