Po stopadesáté otevírám 98 krabici z 9O... a hledám. Už ani nevím co. A v které krabici jsem TO viděl. Nicméně, veselé i vážné situace se hromadí a tady je několik z nich.
Když jsem začínal balit ve starém bytě, kamarád se mne zeptal: "Make up si bereš taky?" Moje odpověď zněla: "Můj jediný make up je mast na hemeroidy."
Na vašich rukou, i jinde, jako třeba hlavě (otevřená dvířka skříněk), přibývají drobné ranky, Krvácejí tu více, tu méně. Ale bolí všechny stejně. Stejně jako popraskaná kůže na rukou - částečně od desinfekčních prostředků v metru i jinde, částečně - a hlavně aktuálně - z mycích a úklidových prostředků v rámci stěhování. - Navíc, jak jsem přesvědčil svoje plíce, sfouknout prach ze hřbetu knihy není zrovna nejvtipnější nápad jak je vyčistit.
Stěží se někomu dovoláte. Sice máte prozíravě stranou nabíječku, ale... určitě ani Touch Screen ani displej vaše rozpraskané prsty nepřečtou. Kapiláry na otiscích prstů snad už ani neexistují. Ještě že vás příbuzní a kamarádi zavolají sami, zda něco nepotřebujete. Dobře jim tak! Nemají sami volat! :)
S hrůzou kontrolujete tenčící se konto na účtu.
Při tom všem rozbalování věcí se vám do toho pletou: kocouři (dva), lidi (taky dva), prach (nekonečné množství), špinavé nádobí (podle potřeby), nevyprané prádlo (podle potřeby), končící se zásoby jídla jako cigarety a pivo. Sladké vody už nemůžete ani vidět, protože vám po nich žbrundá v břiše.
Už čtvrtý den nenávidíte tu vousatou gorilu v zrcadle. Holicí strojek (tři!) je beznadějně někde v krabicích, A když konečně jeden najdete, zjistíte, že je to ten na tužkové baterie... a ano, správně, tužkové baterie máte v jiné krabici. Když objevíte kleštičky na nehty a zastřihnete si zlomený nehet, jste na vrcholu blaha,
S hrůzou kontrolujete tenčící se konto na účtu.
V životě už nechci vidět chleba se salámem! (Aspoň týden.) Zrovna tak pizzu. To je jediné, na co máte čas.
Pak dojde na rodinné drama. Není krabička na internetovou televizi. Ani jedna! (A to máte dvě od různých firem.) Začínáte zuřivě prolézat krabice, páráte ty nerozbalené jako peřinu... a nic! Konečně objevit aspoň simkový modem... spojeni se světem není tedy beznadějně ztraceno. Hurá! TV krabička! Dokonce máte propojovací kabely k televizi.. ovladače také jsou. S nadšením všechno propojíte a... A safra! Kdepak je napájecí kabel k TV krabičce? - Nastane nové hledání. Ze zoufalství se vypravíte i do pár zbytkových krabic do sklepa (kde už vás nikdy nikdo nenajde).. - Té radosti, když chybějící kabel najdete zamotaný v bytě do kabelu uklízecího robota, kterého jste "dočasně" umístili do skříňky knihovny obýváku.
A opět: s hrůzou kontrolujete tenčící se konto na účtu.
Je 1. června - Mezinárodní den dětí. Trochu si oddychnete, když si po tom leknutí uvědomíte, že žádné děti nemáte (kocouři se nepočítají).
Je 1. června - Nedočkavě se vrhnete k internetu, zkontrolovat stav účtu. Sláva! Zbývá vám 170, 31 Kč (slovy: jednostosedmdesátkoruntřicetjednaheléřů). "No," povzdychnete si ulehčeně, "aspoň, že nejsem v mínusu."
A, hurá, další krabice je rozbalena!
Kolik jich ještě asi zbývá?
Ale o tom až příště.
