Šedivý Pavel Šándor

Touto jazykovou téměř přesmyčkou hledám spíše porozumění v tom, proč tito "experti" dostávají mediální prostor?

On je totiž rozdíl, být vojákem - ehm, generálem - či zpravodajcem z praxe a být na druhou stranu opravdu analytikem, potažmo mediálním. Nakolik se to daří jmenovaným, musí každý posoudit sám.

Nejhorší na tom je, že si k tomu přidají svoje tzv. titulkáři, neboli ti, co píší titulky a perexy v novinách. Někdy už to pak zavádí senzacechtivostí, a nebál bych se toho slova, i bulvárem. Pochopitelně hlavně přitáhnout čtenáře, aby inzerenti měli pocit, že se jejich inzerce v našem plátku vyplatí.

Když ve skutečnosti začnete zkoumat vyjádření jmenovaných (ale i jiných expertů), zjistíte, že jsou to vyjádření velmi opatrnická. A velmi často se spíše vztahují k reáliím z dob minulých, než těch současných - mimo jiné i proto, že krom historické zkušenosti dotyční jinou zkušenost  - chvála bohu - ani mít nemohou.

Všechny ty "analýzy" a vyjádření kalkulují s několika věcmi:

• - především se počítá s čtenářskou povrchností - že do hloubky a pečlivě to číst mnoho lidí nebude
• - počítá se se čtenářskou neznalostí - kdo z nás má detailní informace a hlavně  zdroje?
• - počítá se s autoritou "experta" - neboli, když to řekne generál! tak je to pravda!
• - počítá se s nepostižitelností: cenzurovat dotyčné si nikdo netroufne, a kdyby si cokoli troufnul plebs - jako oponovat a vyjádřit jiný než schválený či prosazovaný názor - máme tu cenzuru, boj proti dezinformacím a další nátlakové metody

Co k tomu dodat?

Staré známé:

Věř, ale komu věříš, měř.

Ovšem časem se i toto úsloví stává tak nějak kacířským. Sic!