Inu ano, jak už jsem psal minule, zúčastnil jsem se oslav 40 let od skončení základní devítileté školy (ZDŠ) - a jelikož jsem "vychodil" ty základky dvě - tak na mne čekala i druhá oslava: v Jáchymově.
Je to někdy výhoda, chodit do dvou a více základních škol. Týká se to tedy především následných oslav... ne tak, že by člověk za mlada chodil třeba do dvou základek najednou a vysvědčení by pak použil to lepší... protože, co si budeme povídat, mnohdy je to hodně o učitelích a kantorech.
V Jáchymově, kam jsem se přestěhoval z Prahy, do páté třídy ZDŠ, jsem měl řadu učitelů skvělých. Především pak třídního češtináře Jaroslava Rýdla.
Pan učitel Jaroslav Rýdl byl neuvěřitelně pracovitý člověk a my se i dnes po letech jen můžeme domýšlet, jak krutě jej pronásledoval Osud. K nám, do západních Čech, do Jáchymova, druhdy též komunistického lágru uranových dolů, přišel vlastně už téměř před penzí - nevím odkud - také za trest. Nevím co "provedl", ale pro nás děcka - jáchymováky to bylo velké štěstí. Uměl učit, rád učil, řadu jeho jazykových pomůcek si pamatuji dodnes. Jeho osobní rodiná tragédie je pro nás rovněž zahalena, víme jen, že nikdy o svých dětech nehovořil, zato nám s oblibou zabavoval všechny ty naše zakázané drobnosti, se kterými jsme si pod lavicí hráli při vyučování, se slovy: "Aspoň si Jaroušek bude mít zase s čím hrát." Jaroušek byl vnuk, kterého měli spolu s paní na vychování. Víc nevíme.
Možná právě proto měl rád nás jako svoje vlastní. A proto s námi neúnavně dělal školní divadlo, jak svědčí i obrázek z letáčku programu snad poslední panem Rýdlem uváděné hry "Princezna pampeliška". (Za zaslání musím poděkovat kamarádce Janě, divadelnici to z o něco málo pozdějších let v LŠU, která ovšem na onom školním představení byla a nyní po 40! letech program našla při nedávném úklidu.)
Pokud jste pana učitele Jaroslava Rýdla znali z jeho před-jáchymovského působení, kde byl cca 1970-1977, napište mi, budu jen rád!
Byl první a zdaleka ne poslední, na koho jsme z kantorů rádi vzpomenuli - ale jmenovat je, urazili by se ti, které jsem zde nejmenoval.
Při psaní blogu o pražském setkání po 40 letech jsem použil obrázky s party proprietami s číslem 40. A tak mne napadlo aspoň pár těch propriet sehnat a pro změnu na jáchymovské setkání je prostě přivézt.
Podařilo se!
A tak každý nově přišedší obdržel hezky na čelíčko kýčovitou 40ku z "hliníkového celofánu". A povinně jsme s tím celou dobu oslav chodili jak Rimmer s H v Červeném trpaslíku. Připadali jsme si neméně fantasticky.
No, fantasticky - především jsme omládli. Jakkoli nám všem bylo více či míně pocitvých 55, cítili jsme se všichni na těch 40. Poznat to bylo zejména při tanci, neboť jeden náš spolužák se stal profesionálním hudebníkem společenských zábav, svateb a výročí - a hrál pro radost. To znamená, že hrál když chtěl a ne když "musel". Jediné co musel, se taky pobavit. A ne jen hrát " z musu". Bylo to znát. Ale fotografie ani video, z oněch tanečních výkon raději nečekejte.
A zbytek určitě znáte sami.
Jedli, pili, hodovali... vzpomínali, probírali spolužáky, kteří nepřišli, probrali jsme trochu i nemoci, pochopitelně fotografie: něco málo ze školních let, ale hlavně pak ratolesti - dnes už spíš vnoučata... pak jsme provedli skupinové foto (raději se nevidět)... Díky moderním technologiím jsme si přes Skype popovídali i se dvěma spolužáky v zahraničí. Jeden se nám dočasně pracovně zatoulal do Velké Británie a druhý se doživotně, už před mnoha a mnoha lety, stal uměleckým restaurátorem až v San Francisku. Z větší dálky už byla jen jedna spolužačka provdavší se někam až k Domažlicím.
A zase se zpívalo, tančilo, trochu i hodovalo: pochopitelně s přibývajícím věkem čím dál tím méně.
Abyste neměli moc velké oči, tak za celý večer od 16 do 02 hod. jsem vypil 3 becherovky, 2 piva a 3 minerálky, jedno kafe. No, a ostatní na tom nebyli o moc lépe.
Lépe jsme byli jen na jedné věci. Že se stále ještě všichni nejen těšíme více či méně dobrému zdraví, že se všichni těšíme, až se zase za několik let sejdeme...
...a že jsme to všechno všichni ve zdraví přežili se 40kou na krku, pardon, vlastně na čele..!
